Rotačka – skládací vrhací hvězdice
Tento článek vyšel v roce 2023 v časopise Bojová umění a je z pera Martina Hradeckého. Přišel mi velice zajímavý a tak jsem požádal Martina, zda můžeme publikovat tento článek na našich stránkách. Rotačka je v podstatě vojenská varianta shurikenů, které používali ninjové a samurajové feudálního Japonska. V minulosti jsem několik českých rotaček dovezl do Japonska jako dárek japonským učitelům. Vždy vzbudily veliké překvapení a zájem. Tento článek jako první uvádí některé skoro už zapomenuté okolnosti vzniku rotačky a jejího používání v rámci armády ČR. Tak a teď si jen užíjte článek. Příjemné počtení.
Rozhodnutí napsat tento článek přišlo v momentě, když jsem viděl několik videí a přečetl několik článků na téma rotačka. Autoři zde občas používali nepřesné, nebo přímo nepravdivé informace. Jelikož sám několik rotaček vlastním, tak jsem se rozhodl kontaktovat bývalé příslušníky/veterány specializovaných útvarů, kde rotačku používali. Kontaktoval jsem i Muzeum historie českých speciálních sil a komunikoval jsem i s aktivně sloužícími instruktory boje zblízka Armády České Republiky. Informace od nich jsem zkompletoval dohromady a začal psát tento článek. Pořídil jsem si i další moderní repliky rotaček a součástí článku je i specifický test všech těchto vrhacích skládacích hvězdic.
Prostředek tiché likvidace – vrhací hvězdice ROTAČKA
V roce 1985 byla současně s novým bojovým nožem bonus zavedena do Československé lidové armády – ČSLA i tzv. rotačka. Jednalo se o skládací vrhací hvězdici určenou, jako prostředek tiché likvidace nepřítele na blízkou vzdálenost (maximálně do 7 metrů). Iniciátorem tohoto projektu, byla zpravodajská správa GŠ, která schválila všechny parametry. Podnět, ale přišel údajně od našich průzkumníků, kteří se na společném cvičení v roce 1983 setkali se sovětskými průzkumníky a členy Specnaz. Tito vojenští specialisté již nějakou dobu používali skládací vrhací hvězdici označenou jako „Zvezdočka“. Odtud tedy je inspirace pro naší rotačku. Výrobou byl pověřen podnik Aquacentrum Praha, jenž spadal pod brannou organizaci Svazarm – Svaz pro spolupráci s armádou. Aquacentrum Praha existuje dodnes, ale v současné době se specializuje na výrobu a servis vysokotlakých kompresorů a revize a plnění vysokotlakých lahví. První zkoušky s hvězdicí ROTAČKA v ČSLA probíhaly v roce 1985 u 22. výsadkového pluku speciálního určení a prokázaly vyhovující parametry testované hvězdice. Mezi lety 1986 až 1991 bylo oficiálně dodáno podnikem Aquacentrum Praha celkově 2350 kusů rotaček. Zajímavostí je, že tehdejší výrobní cena byla stanovena na 253 Kčs. Tyto specifické zbraně byly distribuovány k úderným a průzkumným útvarům a jednotkám ČSLA, část obdržely i vojenské školy, agenturní úsek zpravodajské zprávy a jednotky VKR a část byla vyhrazena k náhradě válečných ztrát.
Vrhací hvězdice se skládá ze dvou ramen kosodélníkového tvaru, šroubu, matice, pružných podložek a pouzdra. Pouzdro je ušito z přírodní hověziny světle hnědého odstínu a skládá se ze dvou částí, které jsou sepnuty pomocí druků od firmy KOH-I-NOOR. Bohužel mu chybí jakékoliv poutko, které by umožňovalo nošení rotačky na opasku či výstroji. Samotné ramena Rotačky byly hrubě vyřezány z ocelové pásoviny a to bez dodatečného vyhlazení či pečlivé povrchové úpravy. Kovový povrch hvězdice je tedy tmavé barvy a matný. Zhruba od poloviny je povrch ramen rotačky zdrsněn miniaturními čtverečky (varianta 1) nebo příčnými drážkami (varianta 2) a to pro jistější úchop. V moderní terminologii se tomuto zdrsnění povrchu říká „checkering“. Existuje ještě třetí varianta rotačky, která má také zdrsnění pomocí miniaturních čtverečků, ale je celkově kratší – délka ramen je 270 mm. Břit o délce 60 mm není zakončen ostřím, ale tupou hranou, takže uživateli nehrozí pořezání. Celková délka jednotlivých ramen je 280 mm, jejich šířka je 28 mm a tloušťka 4,5 mm. Hmotnost rotačky je 438 g. Průměr hlavice rýhovaného fixačního šroubu je 25 mm. Asi nejchoulostivějším dílem byly a jsou pertinaxové podložky. Před použitím složené rotačky musíte natočit obě ramena kolmo k sobě a hvězdici napevno zafixovat pomocí středového šroubu a matice. Pokud toto uděláte ledabyle, ramena se mohou po dopadu na cíl lehce smýknout a rotačka ztratí tvar. Bohužel se časem ukázalo, že u originálních rotaček použitých přímo ze skladových zásob, došlo většinou k rozpadnutí původních podložek vyražených z pertinaxu načervenalé barvy. Po mnoha letech tento materiál doslova zteřel. Pertinax představuje kombinaci papíru (výztuž) a fenolformaldehydové pryskyřice (pojivo) a nabízí nejen dobré mechanické a kluzné vlastnosti, ale i tlumí nárazy. Je dobře, že obdobné podložky v současné době seženete buď v elektroprodejně, anebo je nahradíte gumovou verzí. Na rotačce nenajdete žádné přejímací ani výrobní značky, případně sériová čísla. A pro úplnost dodávám, že rotačky jsou oficiálně ještě dodnes v určitém množství ve výzbroji AČR. Pokud se rozhodnete pořídit si autentickou rotačku, tak občas bývají na prodej na různých military burzách či bazarech. Připravte si ovšem větší finanční obnos – od 3 000 do 7 000 kč.
Hvězdice/rotačka se vyznačovala nízkou náročností na výcvik, jednoduchou konstrukcí a snadnou údržbou. Podle některých bývalých příslušníků elitních útvarů, kde byla rotačka zavedena, existoval i jednoduchý návod na použití. V něm se doporučovalo s rotačkou nejenom házet, ale i improvizovaně využít k výrobě nouzového oštěpu anebo různých nástrah/pastí, kdy se jednotlivé ramena rotačky například zabodávaly do nastražené jámy. Ohledně samotného házení byl doporučovaný hod vrchním kolmým obloukem v podobném stylu jako hod sekerou. Používat zamčené zápěstí a pořádný švih, ale nikoli přehnanou sílu. Konečné vypuštění hvězdice mělo probíhat při kompletně natažené paži a z uvolněné dlaně. Voják – specialista měl směřovat své hody mezi protivníkovy lopatky, nebo na krk či obličej.
Moderní repliky skládacích vrhacích hvězdic
Rostoucího zájmu o originální rotačky si samozřejmě všimli i obchodníci. Problém byl v tom, že výroba skončila již více než před 30 lety a kde brát nové kusy? Jak už to bývá, začaly se na trhu objevovat různé kopie, anebo velké skládací vrhací hvězdice inspirované rotačkou. Napodobeniny z Polska byly asi první, které se zde začaly nabízet. Tato „rotačka“ je velice precizně zpracovaná (lépe než originál) hlavně co se týká dodatečného vyhlazení a kvalitní povrchové úpravy. Pouzdro je z nové kůže a jsou použité „noname“ druky. Dalším výrobkem, který věrohodně imituje originální rotačku je skládací vrhací hvězdice od Českého výrobce společnosti Chladnézbraně.eu. Tato varianta se dodává bez koženého pouzdra, má delší výbrus ostří a chybí zdrsnění na koncích ramen hvězdice. Je vyrobena z oceli 14260 a kalená na 54 HRC. V České republice jsou vyrobeny i další dvě varianty skládacích vrhacích hvězdic. Jedná se o tzv. Bodlo a Rotačku 2022. Oba tyto výrobky nabízí Kuse.cz a jsou masivnější a konstrukčně jednodušší. Funkci fixačního prvku zastává středový šroub, který je napevno navařen na rameno. Je použitá zušlechtěná pružinová ocel třídy 14 2603 a povrch je ošetřen práškovým plastem. Výrobky jsou dodávány s ručně šitým koženým pouzdrem z vyhlazené světlé hověziny, které se zapíná jedním drukem. Svou verzi rotačky vyráběl také v určitém období i nožíř Radim Dachs.
Zásah, který určitě zabolí
Originální rotačky, nebo jejich moderní repliky jsem se rozhodl vyzkoušet a otestovat na několika různých místech. V lese jsem tyto velké skládací vrhací hvězdice házel do několika suchých velkých stromů/kmenů a i do několika velkých pařezů. Vrhal jsem na různé vzdálenosti (od 3 do cca 12 metrů) a pokud jsem zasáhl cíl, tak vždy hrot hvězdice pronikl několik centimetrů do dřeva. Dokonce jsem měl xkrát problém hvězdici vytáhnout. Vyzkoušel jsem i obalit jeden kmen starým vaťákem. I zde hvězdice pronikly bez problémů hluboko do dřeva. Další část testů jsem realizoval na střelnici, kde působím jako střelecký instruktor. Využil jsem naměřené vzdálenosti 3, 5 a 7 metrů a jako dopadovou plochu jsem použil svou starou lukostřeleckou terčovnici, na kterou jsem umístil papírový terč – siluetu lidské postavy. Zde jsem si tedy vyzkoušel i určitou přesnost definovanou vitální zónou zvýrazněnou na terči. Se všemi skládacími hvězdicemi, které jsem používal, se mi velice dobře házelo i trefovalo. Poslední část testu jsem zaměřil na průraznost. Použil jsem prázdný pozinkovaný plechový sud, který využíváme při nácviku střelby zpoza krytu a jehož tloušťka je 1,2 mm. Záměrně jsem nechtěl ničit originální rotačku, takže jsem použil variantu bodlo a rotačku 2022. Obě skládací vrhací hvězdice jsem hodem zarazil více než 30 mm dovnitř sudu a vytvořil tedy i slušný otvor (viz foto). Proto si dovolím tvrdit, že zásah do lidské postavy bude určitě velice „znát“ a tento pořádný kus oceli se zasaženému značně připomene.
Inspirace japonským shurikenem
Samotné slovo shuriken znamená v japonštině „ruka skrývající čepel“ a jutsu je „dovednost nebo umění“. Techniky shuriken jutsu jsou tedy prioritně zaměřeny na vrhání malých kovových čepelí a již od pradávna byla součástí osnov některých tradičních japonských bojových umění. Jako doplňkovou zbraň využívaly shurikeny nejen ninjové, ale i známé samurajské školy japonského šermu kenjutsu. Druhů shurikenů je opravdu nepřeberné množství a pokud si je chceme alespoň základně rozdělit, tak obecně se dělí na tzv. Bō shurikeny a hira shurikeny, nebo též shakeny. Bō shurikeny jsou kovové jehlovité čepele, které se mohou lišit tvarem i tloušťkou. Mívají do hrotu zbroušený jeden konec, nebo v některých případech i oba současně. Oproti tomu Hira shurikeny (shakeny) jsou tenké kovové plátky s různým počtem hrotů, často ve tvaru hvězdice. Určitou zajímavostí je model skládacího shurikenu nazvaného Jūjigata shuriken.
Shurikeny a legislativa
Různé varianty shurikenů a to samozřejmě včetně originálních rotaček či jejich moderních replik jsou v České republice naprosto legální. Můžete si je pořídit a zaházet s nimi například na zahradě, nebo při pobytu v přírodě. Zákon nijak nekomentuje ani věk uživatelů. Důležitá je pouze bezpečnost okolí a neničení zdravých stromů. Pozor, ale pokud byste se rozhodli shurikeny vyvézt do zahraničí, tak můžete velmi narazit. V řadě Evropských států jsou shurikeny vnímány, jako zákeřné zbraně a jsou zákonem zakázané. Jedná se například o Německo, Švýcarsko, Belgii, Nizozemsko a Lichtenštejnsko. Ve Velké Británii je dokonce zapovězeno nejen jejich nošení, ale také samotné držení, výroba či prodej. Shurikeny jsou také zakázány v Kanadě a v několika částech USA. Týká se to hlavně Kalifornie, Indiany a New Yorku. Jinde v USA jsou povoleny, byť podléhají místní legislativě. Jejich majitelé tak musí předložit speciální osvědčení.
Použité materiály:
kniha Výzbroj a výstroj výsadkářů a průzkumníků 1947-2001, autor – D. Jirásek, Ministerstvo národní obrany – Celkový závěr typového VTER – „ROTAČKA“, časopis Přežít speciál – článek Ninja socialismu útočí! Dále bych chtěl velice poděkovat za poskytnuté informace a fotografie panu Tomáši Mišlanovi provozovateli Muzea historie českých speciálních sil a mjr. Romanu Hippíkovi instruktorovi boje zblízka v AČR.
napsal: Martin Hradecký
foto: M. Hradecký, A. Vondráček a Muzeum historie českých speciálních sil
Martin Hradecký se bojovým uměním se věnuje od roku 1987 a dodnes aktivně cvičí. Od roku 1991 působí v oboru komerční bezpečnosti a pracoval pro řadu nejen tuzemských, ale i zahraničních bezpečnostních služeb. Po jisté době se Martin specializoval nejen na osobní ochranu a činnosti s tím související, ale i na profesní výcvik. V současné době se také věnuje japonskému šermu Nakagawa ryū battōjutsu.