Exkluzivně: Rozhovor s Hiroshim Nagasem
Rozhovor: Andrej Jasenc
Inside Ninjutsu vám s potěšením přináší exkluzivní rozhovor mezi odborníkem na bojová umění Andrejem Jasencem a dai-shihanem Hiroshim Nagasem, jednou z nejuznávanějších osobností ve světě bujinkan budō taijutsu. Rozhovor nabízí vzácné postřehy před vůbec prvním evropským seminářem Nagase senseie, který se uskuteční letos v srpnu ve Slovinsku.
Tato přelomová událost bude součástí oslav 30 let organizovaného praktikování bujinkanu ve Slovinsku a přiláká cvičence z celého světa, kteří se chtějí učit přímo od jednoho z předních instruktorů japonských bojových umění.
Odkaz Hiroshi Nagaseho
Dai-shihan Hiroshi Nagase je v Bujinkanu držitelem nejvyššího technického stupně, 15. danu, a vlastní licence menkyo kaiden v disciplínách bōshuriken, Gyokko ryū a Kotō ryū. Je uznávanou autoritou v oblasti japonských zbraní a je všeobecně známý díky svým zkušenostem s shurikeny (vrhacími čepelemi), fukiya (foukačkou) a kyoketsu-shōge (dýkou s lanem a závažím).
Jako starší instruktor prestižní školy Bujinkan Honbu Dōjō a zakladatel soukromého dōjō ve městě Nagare-yama klade Nagase sensei důraz na realistické, praktické sebeobranné techniky postavené na přirozeném a efektivním pohybu. Jeho výuka přitahuje bojové umělce z celého světa a jeho nadcházející evropský seminář slibuje jedinečnou tréninkovou příležitost.
Rezejvujte si místo
Bujinkan Nagase Hiroshi Tai-kai nabídne tři dny poutavého tréninku zaměřeného na základní techniky bujinkanu a dovednosti se zbraněmi. Online registrace je nyní otevřena na adrese www.nagasetaikai.com a předpokládá se, že se místa na tomto velmi očekávaném semináři rychle zaplní.
ROZHOVOR
Nagase sensei, můžete se představit?
Jmenuji se Hiroshi Nagase. Letos v květnu mi bylo 64 let, ale stále cvičím a energicky pracuji. Pracoval jsem 40 let, než jsem odešel do důchodu a zároveň jsem mimo to cvičil bojová umění. Nyní pracuji na částečný úvazek jako řidič dodávky v domově důchodců. Chci tím přispět společnosti, i když jen malým dílem. Bydlím ve městě Nagare-yama, které je asi na půli cesty mezi Nodou a Kashiwou. Mám také velmi roztomilou pětiletou vnučku a dvouletého vnuka.
Jak jste se dostal k budó?
Od mládí jsem se zajímal o jūdō a karate a náhodou mě jeden kolega z firmy, kde jsem byl v té době zaměstnán, seznámil s bujinkan dōjō. A tak jsem začal.
Bylo ninjutsu vaše první bojové umění?
Ano.
Jak jste se o ninjutsu začal zajímat?
Miloval jsem ninja mangu, kterou jsem četl, když jsem byl malý.
Co pro vás znamená ninjutsu? Jak byste ho vysvětlil?
Když jsem byl mladší, znamenalo to pro mě hlavně akci, ale teď to znamená způsob, jak si udržet zdravou mysl a tělo, jak žít kvalitní život. Pokud jde o ninjutsu, technika a forma jsou samozřejmě důležité, ale myslím, že způsob, jakým žijete jako ninja, je ještě důležitější. Věřím, že pravý ninja pracuje tak, aby chránil sebe, svou rodinu a svou zemi.
Kdy jste začal cvičit ninjutsu a kdo byl vaším prvním učitelem?
Začal jsem cvičit asi před 45 lety. Mým učitelem byl Noguchi sensei, dnešní nový sōke Kotō ryū.
Kdy jste se stal žákem Hatsumi senseie?
V Noguchiho dōjō jsem cvičil více než 10 let a pak jsem začal navštěvovat také tréninky Hatsumi senseie. To bylo asi před 35 lety.
Kdy jste složil zkoušku godan?
V roce 1989.
Jaké to bylo?
V té době dělal zkoušky na 5. dan výhradně Hatsumi sensei a používal při nich bambusový meč shinai. Hatsumi sensei švihl velmi silně dolů, až k zemi, a pokud jste neuhnuli, dostali jste tvrdou ránu do hlavy. Dvakrát jsem neuspěl. Samozřejmě to bolelo. Ale potřetí jsem použil dobrou techniku taihenjutsu, úplně jsem se stočil a odkutálel šikmo dozadu, čímž jsem se vyhnul Senseiovu švihu mečem. Muramatsu shihan, který byl tehdy přítomen, mě pochválil a řekl, že tak dobrý test už dlouho neviděl.
Jak často jste navštěvovali tréninky?
I přes pracovní vytížení jsem se snažil navštěvovat lekce třikrát týdně a zároveň jsem hodně cvičil sám.
V té době ještě neexistovalo honbu dōjō, takže kde Hatsumi sensei učil?
Hatsumi sensei učil v úterý a v pátek, a je pravda, že v té době žádné honbu dōjō nebylo. Proto sensei vyučoval v Noguchiho dōjō v Noda a v Ishizuka dōjō, které měl v Kashiwě. Když tu byl ještě Tanemura, učil někdy také v jeho dōjō v Matsubushi.
Jak tréninky v té době vypadaly?
V té době bylo velmi málo zahraničních studentů, ale na senseiových lekcích bylo mnoho japonských studentů. Jak víte, pohyby Hatsumi senseie krátce před jeho odchodem do důchodu byly měkké a uvolněné; byly to pohyby, které mátly psychiku soupeře, místo aby zachytávaly jeho tělo. Bylo to, jako by svého soupeře spíše hypnotizoval, než aby na něm předváděl bojovou techniku. Ale když byl Hatsumi sensei mladý, byl fyzicky velmi silný a každá jeho technika byla ostrá a přesná a bolest v životně důležitých bodech způsobená jeho pěstmi byla nesmírná. Cvičení v té době bylo velmi intenzivní a velmi bolestivé a naše těla byla po každé lekci pokryta modřinami. Proto se domnívám, že členové Bujinkanu, kteří viděli metody výuky Hatsumiho senseie pouze v jeho pozdějších letech, nemohou pochopit skutečná tajemství bujinkan taijutsu.
Zdá se, že se způsob cvičení od té doby hodně změnil. Proč myslíte, že Bujinkan prošel takovou změnou?
Myslím, že velkou roli v tom hraje to, že se Hatsumi sensei začal více věnovat zahraničním studentům, kteří nebyli zvyklí na takový způsob cvičení jako japonští studenti. Navíc na jeho lekce chodilo stále více lidí. Proto mohou scény ze cvičení v honbu dōjō, kde Hatsumi sensei vyučoval v pozdějších letech, působit nesprávným dojmem. Koneckonců, pokud je na tak malém prostoru 100 lidí, není prostě možné provádět techniky tak, jak byste je jinak prováděli.
Hatsumi sensei je výjimečný člověk. Můžete se s námi podělit o nějaký příběh o něm?
V roce 1995 jsem senseie doprovázel na tai-kai ve španělské Valencii. V té době jsem byl ve světě Bujinkanu ještě poměrně neznámý, ale během tai-kai jsem vždy stál vedle Hatsumi senseie jako jeho bodyguard a v ruce jsem neustále držel bōshuriken. V té době Hatsumi sensei ani žádný jiný instruktor bōshuriken nevyučoval, ale já jsem poprvé předvedl ukázku a myslím, že tehdy se svět poprvé dozvěděl, že bujinkan má také techniky s bōshurikeny.
Než Hatsumi sensei odešel do důchodu, jmenoval také nové sōke pro tradice, které zdědil po Takamatsu senseiovi. Nikdo samozřejmě o jeho rozhodnutí nepochybuje, ale co si o nové situaci myslíte vy? Bude nový sōke rozvíjet tradice novým směrem?
Je to tak, Hatsumi sensei předal devět tradic osmi novým držitelům a já věřím, že každý z nich udělá vše pro to, aby chránil tradice, které mu byly předány. Ale také si myslím, že odpovědnost každého nového sōkeho je velmi velká.
Několikrát jsme vás viděli s Hatsumi senseiem na jeho zahraničních cestách. Kolikrát jste s ním cestoval?
Jak jsem již řekl, v roce 1995 jsem Hatsumiho senseie doprovázel na týden do španělské Valencie a na týden na Kanárské ostrovy.
Jaká byla vaše role na těchto cestách?
Mým úkolem bylo starat se o Hatsumi senseie a popularizovat bōshuriken.
Jaký je váš vztah s Hatsumi senseiem nyní? Setkáváte se s ním ještě?
Jednou za měsíc s ním chodím na soukromý oběd, kde si ve skupině asi čtyř lidí povídáme o aktuálním dění a bavíme se.
Víme, že jste od Hatsumiho senseie obdržel několik menkyo kaiden. K čemu slouží?
Od Hatsumi senseie jsem dostal menkyo kaiden pro bōshuriken.
Dostal jste také ohodnocení od některého z nových sōke?
Ishizuka sensei mi dal Gyokko ryū kosshijutsu menkyo kaiden a od Noguchi senseie jsem obdržel Kotō ryū koppōjutsu menkyo kaiden.
Co to znamená být menkyo kaiden?
Menkyo kaiden je licence udělená mistrem nebo učitelem umění bugei a bujutsu vhodnému studentovi, který zvládl tajemství určité tradice. Tato kvalifikace je vysoce ceněná a neuděluje se snadno.
Jste známý především jako mistr shurikenjutsu v bujinkanu. Kdy jste se začal zajímat o shurikenjutsu?
Když jsem se prostřednictvím kudenu (ústní tradice) dozvěděl o házení špičatých předmětů, poprvé jsem si uvědomil, jak obtížné je házet jimi, aniž by se roztočily. Protože je způsob házení tak obtížný, myslím, že se ho v té době nikdo vážně nepokoušel praktikovat. Mě ale nikdy nebavilo dělat totéž, co ostatní, a tak jsem se věnoval učení těchto technik. Nikdo to pravděpodobně nedělal, protože to bylo tak obtížné. Totéž platí pro kyoketsu-shōge, kde jde o techniku omotání smyčky kolem protivníkovy ruky, která normálně zůstává nehybná.
Ale protivníkova paže nemůže zůstat nehybná navždy. Proto jsem nejprve vypracoval techniku, kdy jsem protivníka oslepil útokem lanem, pak jsem vystihl okamžik, kdy si oběma rukama zakryl oči, a hodil jsem smyčku, abych zachytil obojí, hlavu i ruce.
Které další zbraně se vám líbí?
Kromě shurikenů mám rád také jūtte, tessen, fukiya, kyoketsu-shōge, hanbō a rokushakubō.
Co je v praxi důležitější, taijutsu nebo bukijutsu?
Obojí je stejně důležité. V mém dōjō cvičíme techniky taijutsu s holí nebo jinými zbraněmi, přičemž zachováváme stejné pohyby. Je to proto, že následujeme učení Hatsumi senseie. Když jsem v honbu dōjō poprvé předvedl techniku přede všemi, Hatsumi sensei mi okamžitě řekl: „Zkus si své současné taijutsu s holí! Je to stejné!“ Zkrátka, když se podíváme na úroveň bōjutsu určitého člověka, můžeme okamžitě poznat i úroveň jeho taijutsu.
Je náboženství pro budōku důležité?
Samozřejmě, je to velmi důležité. Hatsumi sensei založil mnoho shibu dōjō (poboček) po celém světě, ale o tomto tématu toho moc nevyučoval. Zdá se však, že Takamatsu sensei studoval náboženství stejně jako bojová umění.
Kdy jste si otevřel vlastní dōjō a začal vyučovat?
Své Bujinkan Nagase Dōjō jsem otevřel v roce 1990, krátce po složení zkoušky na godan.
Jak často vyučujete?
V současné době učím pravidelně dvakrát týdně v honbu dōjō a dvakrát týdně ve svém Nagare-yama dōjō. Kromě toho učím dvakrát měsíčně v kulturním centru Ogikubo dōjō a dvakrát měsíčně v kulturním centru Kita-senju dōjō. Minimálně jednou měsíčně nebo na požádání probíhají také kurzy v mé domácí garáži bōshuriken dōjō.
Máte hodně studentů?
Dohromady mám asi 15 až 20 japonských studentů a také tři cizince, kteří žijí v Japonsku a pravidelně chodí na mé lekce. Mám ale i několik studentů, kteří žijí v zahraničí, a jsem moc ráda, že jsou lidé, kteří mě mají rádi bez ohledu na to, kdo jsem.
Máte také mnoho zahraničních studentů, o koho jde?
Na mé lekce chodí stále více lidí a oficiálně existují zahraniční pobočky Nagase dōjō v Michiganu v USA, které vede Michael Asuncion, v Chorvatsku, které vede Matija Kurtanjek, v Mexiku, které vede Roberto Cedillo, a v Austrálii, které vede Lindsay Hawke.
Co znamená být dobrým deshi?
Dobrý student musí nejen dlouhodobě a soustavně cvičit bojová umění, ale kromě bojových umění musí mít také práci, aby byl zdravým členem společnosti. Musí se umět postarat o sebe a svou rodinu. Musí být schopen činů, kterými může přispět společnosti pro dobro světa a lidí.
V době pandemie COVID, kdy byly ostatní dōjō zavřené, jste vyučovali pouze vy a Ishizuka sensei. Jak je to možné?
Především počet studentů na mých lekcích není velký, takže nehrozilo přílišné nebezpečí. Všichni jsme si dávali pozor, abychom byli zdraví. Neučím proto, abych si vydělal peníze, ale abych se dále vzdělával. Vlastní sólové praxe si cením více než výuky ostatních. Věřím, že dobrým způsobem života v pravém slova smyslu je zaměřit se především na zdokonalování sebe sama, a ne na ostatní lidi. Stačí se pozorně podívat na znak kanji pro Nin. Uvidíte, že pod „ostřím“ je srdce. Je to učení, které říká, že musíme neustále zdokonalovat svou mysl, ducha a srdce, jinak zreziví jako zanedbaný meč. Já sám se tohoto učení držím a pokračuji ve cvičení o samotě, když se nikdo nedívá. A abych přežil, musím pracovat jako každý jiný normální člen společnosti, který chce uživit sebe a svou rodinu. Ninjové odpradávna vykonávali mnoho prací a žili tak, aby nikdo nepoznal, že jsou ninjové. Já sám se tímto učením stále řídím.
Na co se při svých lekcích zaměřujete? Jaké je „téma“ vaší výuky?
Samozřejmě musíme ovládat techniky a formy, které nám umožní se bránit, ale myslím si, že sebeobrana v pravém slova smyslu je způsob života. K tomu patří především péče o udržení dobrého duševního a fyzického zdraví. Pokud chceme přežít, musíme mít také práci, abychom uživili svou rodinu. Proto se tak chovám i já. Je velmi obtížné naučit se všechny techniky devíti škol a pro mnohé se naučení těchto technik stává hlavním cílem. Naučit se techniky je však pouze prostředek. Nezáleží na tom, kolik technik znáte, všechny jsou bezvýznamné, pokud je neumíte správně používat. Proto já sám cvičím a učím tak, abychom se nestali sběrateli technik. Moje dōjō je známé jako shinken gata dōjō (dōjō, kde se cvičí skutečně účinné techniky).
Už jste pořádal semináře v zahraničí. Plánujete jich uspořádat více?
Žádosti a pozvání přicházejí z celého světa. Po mém pobytu v Mexiku nás všechny zastavil virus corona. Ale Hatsumi sensei a Ishizuka sensei jsou také toho názoru, že je lepší nejezdit do zahraničí příliš často. Až přijde ten správný čas, kami (božstvo) nás povede. Jako na letošní srpnový tai-kai ve Slovinsku, který organizuje můj dlouholetý buyū Andrej Jasenc.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Budu pokračovat v každodenní praxi sám, stejně jako doposud. Ale rád bych si vybudoval dōjō, které by bylo jen moje a kde bych mohl cvičit, kdykoli bych chtěl. Také bych chtěl na svém příkladu ukázat lidem, jak žít v pravém slova smyslu.
A na závěr, máte nějakou radu nebo vzkaz pro čtenáře tohoto článku?
Každý člověk se narodil, aby byl úspěšný. Nejen v bojových uměních, může to být hudba, jakékoli jiné umění nebo sport, nebo jen být normálním otcem, který tvrdě pracuje, aby se postaral o svou rodinu. I kvůli tomu musíme být úspěšní. Věřím, že to je skutečné umění žít a životní trénink. V životě nás čekají nejrůznější těžkosti a zkoušky, ale přišli jsme na tento svět, abychom je zažili. Narodili jsme se, abychom se stali lepšími v rámci svých sil, a tak se ze všech sil zaměřme na to, jak můžeme obohatit život svůj i druhých. Myslím, že stav „nula“ je takový, kdy dokážeme vše správně zařadit do přítomného okamžiku našeho života. Osvícení nelze dosáhnout tichým sezením a meditací. Myslím, že skutečně živí se cítíme jen tehdy, když celou svou bytostí něco soustředěně vytváříme. V mém případě jsou to bojová umění a techniky přežití, ale myslím, že to je celé ninjutsu.
Děkuji Nagase sensei za váš čas.
Není zač, doufám, že tyto vzkazy budou pro někoho užitečné.
rozhovor vedl Andrej Jasenc
Bujinkan Ninpō Dōjō Slovenija
www.ninjutsu.si
