Jen pro krátký úvod málé představení Duncana Stewarta. Duncan (mimo jiné shihan Bujinkan Dōjō) je velmi zajímavý chlapík, který žije v Japonsku již několik let a studuje přímo pod Hatsumi senseiem a jeho shihany bojová umění bujinkanu. Jeho přístup ke studiu by mohl být příkladem pro mnohé studenty z celého světa. Díky jeho vysoké úrovni tréninku je častým útočníkem sōkemu na jeho lekcích v honbu dōjō. Tak a nyní konečně k našemu rozhovoru ;-).
Shōden
Začněme zcela obligátní otázkou – jak a kdy jsi se prvně setkal s bojovými uměními?
Začal jsem ve 12 letech. 2 roky jsem se věnoval Huang Sou Do. Musel jsem tam na první hodině dělat dřepy, zatímco mi někdo seděl na ramenou. Byl to obtížný, ale dobrý trénink. V knihovně jsem narazil na knihu Tajemné bojové umění ninjů. Každý týden jsem si ji pak po několik měsíců půjčoval a četl jsem ji pořád dokola. Snažil jsem se najít místo, kde bych mohl trénovat, ale Hobart v Tasmanii je malé hlavní město s asi jen 200,000 obyvateli. A v něm jsem žádné dōjō nenašel. Tak jsem týden co týden chodil do místního obchodu s potřebami pro bojová umění a pročítal jejich nástěnku. Nakonec jsem tam jednoho dne narazil na rukou psaný inzerát. Hned jsem běžel domů a zavolal učiteli, který ho vystavil. Řekl mi, že cvičit je možné až od 16 let, ale přemluvil jsem ho (a svého otce také. Takže jsem začal v roce 1988 a 10 let jsem trénoval s Richardem Jonesem, než se vrátil do Anglie.
Kdy jsi se poprvé setkal s Hatsumi senseiem a jaký sis z toho setkání odnesl pocit?
Poprvé jsem se se sōkem setkal (viděl ho) na prvním australském tai-kai v roce 1991. Bylo mi 16 let. Co jsem si o něm myslel? V 16 letech pro mě byl někým nepředstavitelným. Ale vzpomínám si, že můj dojem byl, že je to velice normální, pokorný a sympatický člověk s neobyčejnými schopnostmi.
Jak dlouho žiješ v Japonsku a kvůli čemu jsi se tam vlastně přestěhoval?
Zatím tu žiju teprve šestým rokem. Byla to intuice. Něco, co jsem prostě musel udělat.
Vzpomeneš si ještě, jak jsi se cítil při své první návštěvě Japonska? Co Tě nejvíce překvapilo v souvislosti s kulturou, běžným životem, atp.?
Určitě si vzpomenu. Snažit se tu žít je velmi rozdílné od toho být tu jen na návštěvě. Díky změně ve způsobu stravování, životním rytmu, pracovnímu vytížení a tréninku 5x týdně jsem velmi rychle zhubl o 6 kilo. Hodně jsem spal, ale přesto jsem se pořád cítil velice unavený. Přesto jsem se nevzdal a nyní miluji svůj život, svojí ženu, svého syna. Trénuji dvacátým druhým rokem, mnohem intenzivněji, než kdy dřív. Nejúžasnější věc? Že mám tu možnost být ukem sōkemu, Nagato senseii a ostatním shihanům a mohu se podílet na enbu.
Často navštěvuješ nejen tréninky Hatsumi senseie, ale i ostatních japonských shihanů. Máš nějaké oblíbence nebo navštěvuješ všechny stejně?
Krátce po přestěhování o všem rozhoduje zejména pracovní rozvrh. Takže se někdy stane, že nehledě na to, zda máte nějakého učitele oblíbeného, nemůžete se tréninku zúčastnit. Já měl štěstí – když jsem přijel do Japonska mohl jsem trénovat s tím, s kým jsem si přál. Prvně jsem navštěvoval tréninky Nagato senseie, Noguchi senseie a sōkeho. Nyní navšťevuji i Someyu senseie. Proč trénuji právě u nich nechme stranou.
Chūden
Založil jsi své vlastní dōjō v Kashiwě. Jaké to je pro nejaponce, učit v Japonsku bojová umění? Jaká byla reakce domácích?
Nagato sensei mi řekl, abych začal vést vlastní tréninky. Řekl mi, že na mě odkázal další lidi, abych je naučil ukemi a kihon. Dovolil mi používat honbu, ale to jsem odmítl. Nakonec jsem našel dobré místo v Kashiwě. Chtěl jsem se věnovat věcem svým vlastním tempem. To je vlastně důvod, proč zakládat dōjō. Ne kvůli učení, ale kvůli studiu. Učení, předávání, chcete-li, je vlastně učení sama sebe o tom, co jste se naučili a co ne. Je dobrým prostředkem osobního růstu. Nevím o žádných negativních reakcích… V Japonsku je velký důraz kladen na etiketu. Velmi usiluji o to, aby se mé tréninky nekryly s tréninky japonských shihanů. To je věc úcty. Čili – neučím, ale sám studuji a je jedno kde ve světě zrovna jsem. Někdy se stane, že jsem jediným, kdo přijde na trénink. Pak se věnuji studiu gogyō a kihon a s pomocí zrcadla odbourávám své špatné návyky.
Určitě máš ve svém dōjō také nějaké japonské studenty. Jaká byla jejich prvotní reakci na tréninky pod vedením cizince?
Haha! Jediným japonským studentem je moje žena! Nejsem nijak zvlášť známý a ani jsem si v japonské komunitě nedělal žádnou reklamu, takže nemám žádné japonské studenty. Pokud znáte nějakého Japonce, který by chtěl začít s tréninkem, pošlete ho za mnou, haha…
Na co kladeš největší důraz, když učíš?
Na vzdálenost. To je velmi hluboký koncept. Je důležité si uvědomit, že vzdálenost má mnoho významů a setkáváme se s ní na mnoha úrovních. I další věci jsou důležité, ale právě teď mě nejvíce napadá tahle. No, vlastně – chůze a přirozený lidský pohyb. Neučíme se hýbat jako kudlanka nábožná nebo jako opice. Studujeme lidský pohyb. Je důležité naučit se dobře používat kosterní systém, koppō.
Máš zkušenosti z dlouholetého tréninku pod Hatsumi senseiem a japonskými shihany. Co bys doporučil tomu, kdo přijíždí do Japonska za tréninkem poprvé?
Nejdůležitější je rozumět tomu, proč chcete jet do Japonska a studovat. Je to dlouhá a nákladná cesta. Rozumět tomu, proč studujete je důležité. Snažte se získat silné a odolné tělo. Mějte dobré ukemi, kamae a kihon. To je základ. Také neopomínejte samostudium. Je dobré si osvojit základy japonských způsobů komunikace, společenského jednání a etikety v dōjō. Buďte uvolnění a uživejte si to. Je třeba, abyste měli dobrou fyzickou kondici a minimalizovali tak možnost zranění, únavy nebo nemoci. Sōke často mluví o absenci formy, atd., ale je nutné rozumět tomu, že to říká z pozice mnoha let tréninku, který má on a japonští shihani za sebou. Neexistují žádné zkratky! Pokud chcete být tak dobří jako vaši učitelé, musíte jít stejnou cestou. Existují sice nějaké výjimky, ale toto se rozumí samo sebou. Nakonec i henka, kterou provádí sōke nebo shihani se řídí určitou formou. Je ale spjata s jejich páteří a my ji vnímáme jako přirozený pohyb. Oni už prošli celým vývojovým kruhem. Pokud jste ovšem necvičili a nevstoupili do kruhu růstu (Shuhari), není možné to pochopit. Sōke říká, že tyto věci – densho, forma, kihon, atp. nejsou potřeba. Říká to ale až potom, co jimi celé prošel, ne před tím. Jsou to slova mistra, slova padesáti a více let tréninku. Pokud si někdo myslí, že je možné to napodobit a pochopit naše umění nebo být tak dobrý jako sōke za pouhou chvíli, je to hlupák. Jediné, co stačí udělat je sklapnout a trénovat. Pak, až budeme v sōkeho věku, můžeme mít vlastní komentář. Jsem si jistý, že naše názory na trénink budou jiné, než dnes. Buďme tedy trpěliví a přijměme zmatek a frustraci spojenou s tím, že nedovedeme hned vše, co bychom si přáli. To je NIN nebo NINTAI (vytrvalost). Také to souvisí s prvním pravidlem bujinkanu.
Někteří studenti bujinkanu studují také jiná bojová umění. Vzhledem k tomu, jak blízko u jejich zdroje v Japonsku jsi se musím zeptat: Byl jsi někdy v pokušení studovat jiná bojová umění mimo bujinkan?
Ne.
Musíš být velice zaneprázdněný, ale přesto během roku vyučuješ také na řadě seminářů mimo Japonsko. Co z této zkušenosti je pro Tebe vůbec nejcennější?
Rád potkávám nové lidi a zakouším jiné kultury a jejich pohostinnost. Mám pocit, že jsem poměrně plachý člověk, takže je to pro mě v tomto ohledu i výzva. Mimo jiné je to i příležitost upřímně odhalit své silné stránky a slabiny v budō i v životě.
Jak vnímáš rozdílný přístup lidí k tréninku v porovnání s Japonskem?
Každý je jiný. Nezbytné je ale mít touhu nebo lásku k budo. To znamená přinášet oběti v každodenním životě. Pokud to nedokážete, nemůžete se budo věnovat. Tréninky v Japonsku jsou velice drahé. V současnosti trénuji šestkrát týdně, nadto mám dva vlastní tréninky. To je osm tréninků týdně. Těch 6 tréninků je velmi drahých, zejména pokud počítáte i náklady na dopravu. Ne všichni mají pro věc dostatečný zápal. Např. někdy slyším lidi stěžovat si na ceny seminářů… budō není pro každého.
Okuden
Saino, tamashii a utsuwa byly tématem pro rok 2009. Mohl by ses u těchto pojmů chvíli zastavit a popsat, co znamenají pro Tebe osobně?
Tyto tři prvky jsou v každém z nás. Žít plným životem znamená být schopen je pojmout a kultivovat. Život nám umožňuje porozumět tomu, co znamená Saino Kon Ki. Není to akademické téma. Je to prostě způsob jakým prožíváme svůj život, jakým děláme ty správné volby a jsme požehnaní. Většina lidí, kteří toho dosáhnou to vůbec nevnímá, protože tak prostě žijí. Sōke řekl, že porozumět Saino Kon Ki znamená pochopit bugeisha. Tedy – život.
Hatsumi sensei se vždy zdá být v tréninku o mnoho před námi. Není možné vše z jeho učení pochopit a pojmout. Které věci si z minulého roku se Ti nejvíce zapsaly do paměti?
Každý trénink je jako sen. Když ale později cvičím, sen se znovu otevírá skrze trénink. Taijutsu zpřístupňuje mé podvědomí. Tak, když trénuji, učím se o tom, co jsem se naučil. Taijutsu není teoretická věc. Učením vám přechází přímo skrz tělo do duše. Zažít znamená pochopit. Jednou se mě ptali proč jsem nikdy nepoložil sōkemu žádnou otázku. Já odpověděl, že tak to samozřejmě není. Neměla verbální podobu. Otázky přicházejí z mého podvědomí. Naslouchám jim a pak je nechám zase zmizet. Když jsem dostatečně zralý na odpověď, objevím jí ve slovech, vůních, chuti, atd. Nikdy není možné říci od koho, odkud nebo jakým způsobem se ke mě ta odpověď dostane. Je to o tom nespěchat za tou odpovědí příliš rychle. Má to souvislost s časem a tím, jak se věci přirozeně odehrávají. Často na otázku úplně zapomeneme a jsme překvapeni, když se později z našeho podvědomí vynoří odpověď. To jsou fantastické chvíle. Možná se to dá přirovnat k Rokkon shōjō. Jestli jsem se tu něčemu skutečně naučil, tak ne mocným technikám, ale trpělivosti.
Tématem letošního roku bylo zvoleno Rokkon shōjō. Protože jsi v Japonsku, víš o něm asi mnohem více, než my. Můžeš nám něco povědět?
Nevím o nic víc než kdokoliv jiný. Zkuste projít můj blog a číst mezi řádky, třeba tam naleznete nějaký hlubší smysl. Řada lidí vám o tomto tématu jistě ráda mnoho věcí poví, většina z nich však ani nebyla v Japonsku… Je důležité žít svůj život a přijmout sám sebe, jaký jsem. Pokud žijete v souladu s přírodou, pak jste svobodní a můžete si život vychutnat se smíchem a úsměvem na tváři. Tak to cítím já v této chvíli. Ale možná budu schopen lépe odpovědět na konci roku. Nebo až mi bude 80. Haha… Myslím, že dobrým překladem je „očista duše smíchem“.
Viděl jsem Tě v Someya dōjō mnohokrát trénovat shurikenjutsu. Také jsem viděl video, které máš na internetu. Je správné si dovozovat, že se zaměřuješ na práci se shurikeny více než na jiné zbraně? Co považuješ za důležité při práci se shurikeny?
Já o tom vlastně moc nepřemýšlím. Prostě mě jen vždy bavilo vrhání bō-shurikenů. Osvojil jsem si základy a pak jsem si různě hrál s představivostí. Začal jsem používat shurikeny i v taijutsu, jak se ho učíme. Sōke mluví často o tom, že čím lepší je naše taijutsu, tím lépe jsme schopni pracovat se zbraněmi. Trávím tedy čas např. různými ukemi a základy a snažím se do nich začlenit použití shurikenu. Zároveň je to výzva. Nutno říci, že nejsem v žádném případě v této věci mistrem. Prostě mě to baví. Rád trénuji se všemi zbraněmi. Nejen se shurikenem. Ale zjistil jsem, že skrze shuriken dokážu nejlépe porozumět svému taijutsu a svému duchu. Věřím tomu, že základní schopnosti vrhání zbraní jsou určeny naší úrovní gogyō no katy. Ale to je jen můj názor. Sōke také mluvil o tom, že je důležité neopomínat v tréninku shurikenjutsu a že z dovednosti nakládání s projektilovými zbraněmi je možno odvodit něčí Shin-gi-tai.
Co je myslíš největší překážkou pro cizince, kteří přijedou do Japonska studovat bojová umění?
Mám pocit, že… zejména schopnost zapomenout svoje já, nechat vše přede dveřmi dōjō a uvědomit si, že k mistrovství nevedou žádné zkratky.
Co je podle Tebe nejsilnější stránkou bujinkanu. Co bys rád sdělil současné generaci Buyū?
Bujinkan je „opravdový“. Pokud to lidé nejsou schopní vidět, neměli by se mu věnovat. Ať se mu věnují jen opravdoví lidé, kteří neklamou ostatní nesmysly. Je důležité, aby si lidé vypěstovali oči a srdce tak, aby poznali, kdo je opravdový a kdo ne. Opravdový neznamená „zabiják“. Znamená to někdo, jehož život uvnitř i vně dōjō je v rovnováze a kdo je schopen upřímně žít ve společnosti a být jí prospěšný užíváním způsobů budō pro dobro lidí. Sōke mi jednou řekl, že jen opravdoví lidé budou navštěvovat moje semináře. Haha..
Děkuji Ti za Tvůj čas a ochotu odpovídat na mé otázky.
(c) 2010, Duncan Stewart a Pavel Slavík
Tento rozhovor vzniknul přímo pro náše webové stránky.
Moc děkujeme.
