Tekken 鉄拳

jedna ze skrytých zbraní

Neboli japonský pěstní boxer. Jedná se o účinnou, snadno uchopitelnou a jednoduše použitelnou zbraň, která je na první pohled velmi nenápadná. Podob jejích variant je celá řada a jdou daleko do historie.

Podíváme-li se na japonské znaky pro slovo tekken, můžeme si povšimnout, že tetsu 鉄 znamená „železo“, a ken 拳 znamená „pěst“. Japonský název pro tuto zbraň bychom tedy přeložili jako „železná pěst“. Tradiční tekkeny byly vyrobeny ze železa, ale mohly být i z tvrdého dřeva. Nejčastěji se však jednalo o kovovou destičku z masivního železa s otvorem pro prsty.

Tvary tekkenů jsou poměrně různorodé. Základní rozdělení je do dvou typů: 1) na zbraně s jednotlivými otvory pro čtyři prsty mimo palce, 2) na zbraně s jednotným otvorem pro všechny čtyři prsty mimo palce. První typ, který nám připomíná dnes běžně využívaný tvar pěstních boxerů, vychází z tradic školy Gyokko ryū 玉虎流. Tato škola je součástí tradičních škol Bujinkan ryū-ha. Druhý typ tekkenů je tvarově variabilnější. Nejčastěji se můžeme setkat se zbraněmi ve tvaru písmene D. Ty na sobě mohou mít špičaté nebo tupě ukončené výběžky. Tekkeny se využívají také ve školách Kotō ryū 虎倒流 a Togakure ryū 戸隠流, které taktéž patří ke školám Bujinkan ryū-ha.

Také ve škole Nagao ryū 長尾流 nalezneme několik druhů tekkenů. Jednou z variant je Tekkan 鉄貫, název zde znamená železný nosník/traverzu. Byla to zbraň, která byla velmi těžká a měla tvar lichoběžníku s výřezem na rozšířeném konci, kterým se prostrčila ruka. Tato zbraň pochází z období Sengoku jidai 戦国時代 (Období válčících států) a mohla být používána i proti obrněným protivníkům. Díky své velké velikosti a hmotnosti se ale nehodila k ukrytí v běžném oděvu. V této škole existují i jiné druhy tekkenů menších rozměrů, které se dají použít jako kakushi buki 隠し武器. Jednou z takových zbraní je mokkan 木貫, jenž je dřevěný („dřevěné břevno“) a jeho hmotnost je tak výrazně nižší, taktéž je méně nápadný a vhodnější pro ukrytí. Obvykle se tyto zbraně ukrývají v záhybu kimona zvaném futokoro 懐 nebo v rukávu kimona zvaném tamoto 懐. Od tohoto umístění se odvíjí název další zbraně Nagao ryū, musashi kaiken 武蔵懐剣. Název zde samozřejmě odkazuje na Miyamota Musashiho 宮本武蔵 (1584–1645), legendárního šermíře, a výraz kaiken je slovo, které kombinuje výraz futokoro (kanji se zde čte jako kai), s kanji pro meč. Tato zbraň však není meč. Musashiho kaiken připomíná hlavici sekery s otvorem ve tvaru lichoběžníku, kterým se prostrčí ruka. Díky jejímu ostří může teoreticky zasazovat protivníkovi i řezné rány. Jeden příběh praví, že tuto zbraň u sebe nosil Miyamoto Musashi ke stáru pro případnou obranu, když u sebe již nenosil meč.

Princip využití tekkenu je stejný, ať už je jakéhokoli tvaru. Účinek se dle podoby zbraně přirozeně více nebo méně liší. Výhody použití tekkenu můžeme shrnout do několika bodů:

1) Zbraň je z velmi tvrdého materiálu, úder je tedy ničivější než bez použití zbraně.
2) Úderová plocha je oproti úderu pěstí menší, čímž docílíme ještě ničivější síly úderu.
3) V provedení s kovovými trny mohou zásahy snadno způsobit také tržná či bodná poranění. Tržné rány se špatně hojí a zůstávají po nich jizvy, protože tkáň neřezají jako např. nože.
4) Použití zbraně zároveň chrání klouby, neboť nejdou při úderu do přímého kontaktu.
5) Sevřením zbraně dochází ke zpevnění pěsti, tím si nositel zbraně přirozeně dovolí silnější úder. Nevýhodou při použití tekkenu je nemožnost volně používat rozevřenou dlaň například k zachytávání oponenta.

Jednotlivé techniky jsou vedeny jak proti svalům, tak i proti kostím protivníka. Využitím tekkenu je možné vytvořit takovou dopadovou sílu, že se výrazně zvýší pravděpodobnost zlomení kosti pod dopadovou plochou. Správně vedené údery na některá z citlivých kyūsho 急所, především na hlavě, můžou z tekkenu vytvořit smrtící zbraň. Když si uvědomíme, jak se techniky školy Kotō ryū soustředí na zasahování konkrétních míst lidského těla, dojde nám, jak nebezpečné jsou tyto pohyby s využitím takové zbraně. Tekken je možno použít jak v jedné ruce, tak po jednom kusu v každé ruce. Při použití dvou tekkenů spočívá výhoda v tom, že se oponent nemůže zaměřit pouze na jednu ruku se zbraní, kterou by snadněji zpacifikoval.

Tekken spadá do kategorie kakushi buki neboli skrytých zbraní. Tato oblast obsahuje zbraně, které nejsou na první pohled vidět, dají se snadno schovat a při použití zasazují protivníkovi překvapivě silný a účinný úder.

Podobné zbraně v jiných tradicích

Tekkō 鉄甲 je tradiční zbraň používaná v okinawském bojovém umění kobudō 古武道. Vícero zdrojů uvádí, že tato zbraň byla vyvinuta na ostrově Okinawa 沖縄 v době, kdy bylo zakázáno nosit u sebe zbraně, což se datuje k první pol. 15. st. Zákaz nošení zbraní byl na ostrovech dotažen s japonskou invazí v r. 1609. Legendy praví, že původní tekkō byla v podstatě koňská podkova, která se držela v dlani tak, že oba konce podkovy vyčnívaly vpřed. Často se můžeme dočíst, že podkovu u sebe běžně mívali farmáři, a tudíž to byla snadno dosažitelná a použitelná zbraň. Jinou podobou bylo tekkō velmi podobné tekkenu ve tvaru písmene D. Tento tvar údajně vychází z koňského třmenu. Podobnost s koňským třmenem evropského typu je na první pohled patrná. Když se však zamyslíme nad historií, pak nám to příliš nesedí s historickým kontextem. První železné podkovy se do Japonska (zřejmě i na Okinawu) dostaly až někdy v průběhu 19. století. Navíc v Japonsku, i na Okinawě, byl tradiční vzor koňských třmenů odlišný od evropského typu, ze kterého mělo údajně tekkō vycházet. Tento tradiční vzor se v Japonsku používal již od 13. století. Evropský druh koňských třmenů se mohl do Okinawy dostat taktéž zřejmě ne dříve než koncem 19. století. Pokud bychom tedy vzali, že tradiční tekkō vychází z koňské podkovy nebo třmene evropského typu, pak by jeho „vynalezení“ bylo možné nejdříve až koncem 19. st., nebo začátkem 20. st.

Jinou možností vzniku této zbraně je, že se tekkō vyvinulo z podobných zbraní, které se nacházely v okolních zemích. Některé zdroje uvádějí, že předchůdcem tekkō bylo například suntetsu 寸鉄. Tento vývoj se zdá pravděpodobnější. Tekkō bylo zřejmě již zpočátku vyvíjeno jako zbraň, byla to s největší pravděpodobností záležitost válečnické třídy, nikoliv sedláků.

Mohli bychom samozřejmě pátrat dále, odkud se vzaly zbraně, které pravděpodobně vedly k vývoji tekkenu. Můžeme si ale určitě představit v kontextu historické situace v Japonsku, že původní nápad kakushi buki (skrytých zbraní) vyvstal z potřeby mít u sebe zbraň, o které nikdo neví a která by mohla eventuálního protivníka překvapit. To je typická úvaha shinobi 忍び neboli ninjů 忍者. Inspirací určitě mohly být předměty, se kterými se lidé denně setkávali, aby i případné objevení zbraně u nositele nevyvolalo podezření, že se jedná o zbraň. Stejně tak i naopak, aby i obyčejné předměty mohly být využity jako překvapivá zbraň.

Moderní doba

Nejznámější moderní podobou tekkenu je již zmíněný pěstní boxer, který je tvořen spojenými ocelovými prsteny. Tato zbraň je nejčastěji spojována s pouličními bitkami, kdy může udělat ze slabšího soupeře velmi nebezpečného protivníka. Nezkušený člověk nedokáže odhadnout sílu použité zbraně a může dojít nechtěně k fatálním následkům. Obecně bývá v povědomí pěstní boxer považován za nečestnou zbraň. Nepsaným „trestem“ za její použití je v případě prohry dupnutí na ruku s nasazeným boxerem, čímž dojde k rozdrcení prstních kůstek, což často zanechá trvalé následky. Tato zbraň byla také využívána americkými vojáky v obou světových válkách a ve válce ve Vietnamu. Dnes je tato zbraň je v řadě zemí zakázána.

Další obdobou tekkenu je pěstní boxer kombinovaný s tělem revolveru nebo nože. Tyto varianty dávají zbraním další rozměr využití. Například ve Francii na přelomu 19. a 20. století byla pouličními gangy využívána malá nenápadná zbraň, která se vešla do dlaně a kombinovala revolver s pěstním boxerem a malým nožem. Tato zbraň je známá pod názvem Apache revolver, kde slovo Apache odkazuje k francouzským gangům té doby.

Připravil: Zdeněk Hevák, 4. dan
Bujinkan Dōjō Prague
vedoucí keikokai ve Vrchlabí
www.bujinkanprague.com
www.facebook.com/keikokaivrchlabi

Použité zdroje:
kniha „Classical fighting arts of japan“ autora Serge Mola
kniha „Průvodce technikami školy Gyokko ryū“ autora Pavla Slavíka
webové stránky www.northamptonueshirokarate.com
webové stránky kodokanboston.org
webové stránky phillosoph.blogspot.com
webové stránky en.wikipedia.org
webové stránky korisuya.wordpress.com
archív Bujinkan Dōjō Prague