Shinden gokui
Shinden gokui 神伝極意
„Tajné techniky předané bohy“
Jednou z částí procesu učení se tajným technikám je rituál, ve kterém je nutné spojení všech šesti smyslů tak, aby mohl adept vstoupit do Brány na cestě k Prázdnotě (klidné mysli). Adept sedí a medituje uprostřed místnosti se čtvero otevřenými dveřmi. Adept je oblečen v bílém rituálním obleku. Jeho učitel se k němu tiše přiblíží a zůstane v pozici Tichého postoje (Otonashi no kamae) a postoje pohupující se loďky (Ukibune no. 1) a snaží se seknout adepta mečem. Pokud se adeptovi podaří útoku uhnout, bude na něj nahlíženo jako na držitele techniky na nejvyšší úrovni. Bude-li však přesto zasažen, určitě zemře. Je to jako když hrnčíř ničí svoje dílo ihned po vytažení z pece. Dokonalosti se dosahuje časem a talentem.
Jednoho dne jsem seděl v místnosti s Takamatsu senseiem. Požádal mě, abych zavřel oči a zůstal sedět; oči jsem měl nechat zavřeny. Cítil jsem jak scházel po schodech a zůstal jsem relaxovaný, protože opustil místnost. Z ničeho nic jsem ucítil velký tlak zpoza mě z šikmého směru. Cítil jsem, jako by moje tělo bylo rozťato, kdybych se rychle neodvalil stranou. Rovněž jsem cítil, že moje hlava mohla být udeřena z toho samého směru. A pak jsem provedl kotoul vpřed (zenpō ukemi). Skončil jsem v sedu shinden fudōza.
Takamatsu sensei byl přede mnou a požádal mě ať otevřu oči. K mému velkému překvapení držel v pravé ruce velmi ostrý meč, teď už skloněný dolů. Tato příhoda mi umožnila hluboké pochopení gokui (tajemství). Techniky využívající šesti smyslů, které pocházejí od bohů.
Po tom, co mi to provedl, jsem se cítil velmi uvolněný. Byl jsem ve stavu nahlédnout „očima“ tajemné. Byl jsem se sebou velice spokojen. Můj učitel mi řekl, že meč, který použil, byl zcela zvláštní a dal mi jej darem. Řekl, že nikdo jiný nesložil tuto zkoušku tak, jako já. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Rok před tím, než Takamatsu sensei odešel z tohoto světa, mi řekl, že mě naučil všechno co zná. Od toho dne je to devět let co studuji, snažím se jak jen mohu a nikdy nenechám neopravené to, co si žádá opravy. Konečně jsem dosáhl úrovně, kdy mohu říci po pravdě, co je opravdové budō. Mimochodem, zkouška na 5. dan v taijutsu je v mém Bujinkan Dōjō prováděna takto: student si sedne na zem se zavřenýma očima. Já stojím za ním s mečem v rukou. Pokusím se studenta zasáhnout s naprostým odhodláním, jako bych se jej skutečně pokoušel zabít. Pokud student dokáže úspěšně uhnout útoku, pak on nebo ona obdrží 5. dan (godan). To je první krok směřující k bufū (zvyklosti válečníka).
Tento test nehodnotí pouze schopnost uhnout útoku zezadu, ale také nám umožňuje poznat, že člověk nemůže žít život bez vědomí toho, co „se nám děje za zády“. Je to přesně jako když někdo, komu věříte, vás náhle zradí – to jistě každý z vás již zažil. I v takových případech vám síla, kterou získáte při skládání godan zkoušky, pomůže „vyhnout se“ takovýmto zradám nebo přinejmenším oslabit sílu takového útoku v zájmu spravedlnosti. Pokud se někdo učí jen pouhé techniky a pohyby, pak jde jen o pouhou akrobacii.
Jestliže vaše mysl ulpí zafixována na této úrovni, připraví vás nakonec o životní pravdu, čímž i zničí smysl vašeho života. Je to jako rakovina, která u člověka brání růstu.
Takže tento test se skutečným mečem – Odseknutí Temnoty (Jūji giri mumei no ittō) – je přesně jako chirurgův skalpel, který řízne a odstraní rakovinu. Sek rovněž odstraní nevyzrálý způsob myšlení a rozpozná ty osoby, které už nemohou být nadále učeny, jelikož postrádají pokročilý způsob myšlení.
Učíte-li mnoho žáků, pak vám nesmí chybět tento smysl pro výběr. Shakyamuni (Buddha) měl 10 studentů, ale jeden z nich jej zradil. Ježíš Kristus měl 12 apoštolů a přesto jej jeden z nich zradil. Tento druh vztahu mezi mistrem a žákem je obvyklý a rozvrátil mnohou školu. V této neklidné generaci může být opravdové pochopení pravdy „srdce válečníka“ (bushin) jedním z několika způsobů zanechaných nám na pomoc k udržení míru na Zemi.
V dávných časech existovala doba a místo pro test na 5. dan. Pokud učitel zaregistroval nějakou formu zneužívání ze strany studenta, mohl studenta mečem napomenout a v některých případech jej i skutečně zabít, pokud to bylo nezbytné.
Jakmile jednou projdete zkouškou na godan, způsoby vašeho tréninku se přirozeně změní v „neviditelný trénink“ (mienai keiko) a poté v „nepochopitelný trénink“ (wakaranai keiko). Dokonce i dnes učím studenty, kteří u mě studují už více jak 20 let, jako by stále byli začátečníky. U každé techniky, kterou učím, vysvětluji důkladně každý pohyb – krok za krokem. Takto se pokouším předat „nepochopitelné“ techniky.
Chápou techniky hlavou, ale jejich těla se zdají být neschopnými to následovat. Cítí, že techniku znají, ale o minutu později si už nejsou jistí. Poznamenal jsem, ať nemají obavy dokud učím pravdu „nepochopitelných“ technik. Vysvětlil jsem, že pokud si někdo myslí, že technice rozumí, pak jen lže sám sobě. Musíte stále pokračovat ve snaze se učit, dokud opravdově nerozumíte technice, musíte se neustále pokoušet zlepšit svoje dovednosti. Jednoho dne mě přišel navštívit jeden z mých starších studentů. „Hatsumi sensei, slyšel jsem o technice, kde někdo dokáže odhodit útočníka jen tím, že kolem něj projde, bez toho, že by použil ruce.“ Pomyslel jsem si, toho nezraním, tak jsem řekl ano, můžeme to zkusit. Řekl jsem mu, ať se dohodnutého dne sejdeme na břehu řeky Edo. Toho dne student přijel ještě s dalšími čtyřmi staršími studenty. Jeden z nich měl video kameru. Požádal jsem mého studenta, aby se ke mně přiblížil, a jak jsem kolem něj prošel, byl odhozen asi šest metrů a skutálel se na břeh řeky. O pár minut později se vyšplhal po břehu nahoru, s krví kapající mu z úst. Zeptal jsem se jej, zda rozumí tomuto hodu. Samozřejmě, že řekl ne. Stejně tak jsem položil tuto otázku oněm čtyřem studentům. Také nechápali, jak jsem to udělal, ale řekli, že na to přijdou, protože to bylo natočeno na videu. Odpověděl jsem, že nebudou rozumět ničemu. Nic nechápali.
Toto jsou bugei (válečná umění), myogi (tajemné techniky), moudrost, která nemůže být popsána, ani prezentována pomocí fotografií, filmu, nebo slovy. Faktem je, že i když waza (techniky) byly ukázány, nebo densho ukradeny, nemělo to žádný význam. Toto je pravdou o bugei. Můžete dělat fotky, psát nebo dokonce studovat waza, ale nic z toho nepomůže. Jediná cesta, jak se tomu učit, je stát se žákem mistra a detailně následovat jeho instrukcí.
To, co zde líčím jako doporučené vodítko, je skutečné psané vyznání toho, co jsem studoval coby nováček u Takamatsu senseie. Když jsem pověděl Takamatsu senseji o mém přání napsat tuto knihu, řekl: „Jako pravidlo, je zakázáno učitelům psát o jejich znalosti“. Skutečností je, že pokud je jednou o technice něco napsáno, hloubka a pravdivost se stává omezená. Pravdou je, že bujutsu je neomezené a tento nekončící horizont je zdrojem nevyčerpatelné a vždy úspěšné moci. Takže touto knihou, kterou jsem napsal, jsem šel v podstatě proti vůli předchozích mistrů.
Nicméně, tato kniha bude používána následovníky – koneckonců, po mně už více učitelů nebude – je správné poskytnout vysvětlení kata. Takamatsu sensei to nakonec zakončil úslovím: „Ale jak už jsem Ti řekl, tato kniha nedokáže předat celou pravdu. Proto je důležité trénovat pod vedením zkušených učitelů“.
Rok před tím, než Takamatsu sensei odešel z tohoto světa mi řekl: „Teď jsi mistrem budō. Nikdy před tím jsem neměl tak velmi schopného studenta. Jsem rád, že jsem Ti předal vše, co jsem měl.“ Nikdy jsem si nebyl jistý, zda to byla pravda či ne, ale vím, že mi zabere mnoho let plně porozumět tomu, co mi může budō poskytnout. Po jeho smrti jsem pokračoval jako učitel, hodnotíc svoji dovednost více jak devět let. Po tomto dlouhém svízelném období jsem se konečně rozhodl pokračovat a psát tuto knihu.
Příležitostně jsem se bavil s mým japonským kamarádem, který je dirigentem (v současnosti žije v U.S.A.) o podstatě umění. Řekl, že úrovně vyjádření bugei zaznamenané na papíře jsou jako partitury hudby vepsané do notové osnovy. Hudebníci čtou hudbu zaznamenanou na papíře, ale hrají ji s jejich vlastními emocemi. Tyto emoce na papíře nenajdete. To samé je s bugei. Bugei roste z neomezeného prostoru, ale je omezen dvěma velkými extrémy – životem a smrtí. Ani ty nejmodernější počítače nebudou nikdy schopny vypočítat „nulu“. Vyjádření „nuly“ je něco co nebudeme nikdy schopni pochopit. Lze to pochopit jedině tehdy, když dosáhnete nejvyšší úrovně lidského pojetí, skrze mravnost budō.
(c) Masaaki Hatsumi