Samurajské muzeum v Berlíně
aneb krátká reportáž z cesty po stopách feudálních válečníků dalekého Japonska
Studium tradičních bojových umění je nejenom o tréninku, ale i o poznávání historie. A tak se skupinka studentů z našeho dōjō rozhodla vyrazit v neděli 10. září auty do hlavního města Německa, aby navštívila tamní samurajské muzeum.
Toto muzeum se dnes nachází v centru města a vzniklo díky velice rozsáhlé soukromé sbírce pana Petera Janssena. Muzeum je umístěné v moderní několikapatrové budově plné exponátů vztahujících se k historii japonského válečnictví. Než budu psát o samotné expozici, rád bych se na chvilku zastavil u představení pana Janssena. Peter Janssen se nechal inspirovat svou vášní pro bojová umění a kulturu Země vycházejícího slunce – Japonska. Svůj první meč katanu získal před více než čtyřiceti lety a od té chvíle propadl touze sbírat další předměty spojené se samurajskou kulturou. Dnes jeho sbírka čítá přes 4000 předmětů, jejichž rozmanitost a rozsah jsou mimo Japonsko naprosto unikátní. Své první muzeum Janssen otevřel v roce 2017 ve Villa Clay na okraji Berlína. Brzo se ukázalo, že tyto prostory svou rozlohou nevyhovují, a tak bylo muzeum na podzim roku 2022 přesunuto na současné místo, které přineslo více prostoru a umožnilo moderní instalaci expozicí. Muzeum tak dnes svým návštěvníkům představuje přes 1000 různých exponátů na 1500 metrech čtverečních výstavní plochy ve dvou patrech.
Moderní interaktivní instalace v muzeu nabízejí nevšední pohledy do světa samurajů a přibližují návštěvníkům období feudálního Japonska. Hned za vchodem do muzea je interaktivní 3D model vezme na cestu časem dějinami Japonska od počátku do konce samurajských tradic způsobený reformami Meiji (Meiji-ishin 明治維新) v roce 1868. Jednotlivé projekce a dotykové obrazovky provázejí návštěvníky na mnoha místech výstavy a pomáhají tak zjistit potřebné informace k vystaveným exponátům či získat kontext k historickým obdobím, kdy se datuje jejich vznik. Výstava je opravdu vytvořená velmi zábavnou formou tak, že si své najdou všechny věkové kategorie. Na některých místech si návštěvník může přiblížit gigapixelové obrázky a díky tomu obdivovat každý detail. Musím říci, že v tomto ohledu samurajské muzeum převyšuje ostatní muzea, která jsem měl možnost navštívit. Člověk zde může prožívat dějiny feudálního Japonska opravdu moderním způsobem.
Pojďme se podívat trochu více na to, co všechno zde můžete vidět. Nejstarší předměty Janssenovy sbírky pocházejí již z období Kofun (Kofun jidai 古墳時代, 300–538 našeho letopočtu). Nicméně většina exponátů je z mladších období. A díky tomu všechny vystavené předměty nabízejí skutečně fascinující pohled na vývoj japonské kultury ale i jednotlivých tradičních řemesel. Kromě kvality vystavených exponátů je unikátní i škála předmětů. Sbírka zahrnuje nejen zbraně a zbroje, ale také textilie, obrazy, dřevotisky, buddhistické sochy a předměty potřebné k chadō 茶道, tradičnímu čajovému obřadu. Člověk si tak v plné míře může uvědomit, jak moc samurajové po staletí utvářeli dějiny Japonska, a to nejen na bitevním poli či na císařském dvoře, ale v celé společnosti.
Unikátní kousky kolekce, krom jiných, představují tři komplety samurajského brnění klanu Katō 加藤 pocházející z období Edo (Edo jidai 江戸時代, 1603–1868). Dalšími velmi zajímavými kousky mezi vystavenými předměty jsou čepele slavných kovářských mistrů z období Kamakura (Kamakura jidai 鎌倉時代, 1185–1333) a Namboku-chō (Namboku-chō jidai 南北朝時代, 1336–1392).
Jedna z první věcí, které si všimnete, je veliké množství vystavených zbrojí yoroi 鎧. Jejich počet přesahuje 60 kusů. Dále je vystaveno na 200 příleb kabuto 兜 a 150 exponátů obličejových masek zvaných menpō 面頬. V takovém množství je neuvidíte v jiném muzeu mimo Japonsko. Zbroje se v Japonsku používaly údajně již od druhé poloviny období Heian (Heian jidai 平安時代, 794–1185). V průběhu historie se zbroje feudálních válečníků samozřejmě neustále vyvíjely. A tak užívání zbrojí vydrželo až do konce období Edo (Edo jidai 江戸時代, 1600–1867), tedy do samotného konce věku samurajů. Zbroj se skládá z mnoha částí, jako např. kyrysu dō 胴 sloužícího k ochraně trupu, přilby kabuto 兜, obličejové masky menpō 面頬 nebo také mengu 面, nárameníků sode 袖, chráničů stehen haidate 佩楯, chráničů holení suneate 臑当, ochrany předloktí kote 籠手, atd.
Díky vystaveným předmětům se návštěvník seznámí s tím, z jakých materiálů byly vyráběny v různých obdobích zbroje a jakými technologiemi, či jaké se používaly řemeslné techniky. Například se používaly destičky nazývané sane 札, které byly vyráběny nejen ze železa, ale často i z několikrát lakovaného dřeva nebo z kůže. Tyto navzájem se překrývající destičky, byly dále pospojovány dohromady pomocí pestrobarevných šňůr, díky kterým měly schopnost se přizpůsobit pohybu válečníka. Tímto způsobem vznikly speciální lamelové zbroje.
Nebylo by to muzeum samurajských kultur, kdyby zde nebylo možné obdivovat dokonalost japonského meče nihontō 日本刀. Tato expozice je zastoupena více jak 160 meči či samostatnými čepelemi mečů typů tachi 太刀, katana 刀, wakizashi 脇差, tantō 短刀. V několika vitrínách můžete vidět přes 150 kusů mečových záštit nazývaných tsuba 鍔. Nacházejí se zde jednoduché bojové verze záštit, ale také tsuby jejichž výroba byla řemeslným skvostem a v praxi sloužily spíše jako šperk samuraje zdobící jeho meč. Tuto část výstavy samo sebou doplňuje také špičkové příslušenství japonského meče, jako jsou např. drobné ozdoby rukojetí menuki 目貫, kovové objímky rukojeti na konci u záštity fuchi 縁, hlavice na konci rukojetí kashira 頭 nebo nožík kogatana 小刀 se střenkou kozuka 小柄 a jehlice kōgai 笄.
Součástí expozice jsou i jednoduché válečné klobouky jingasa 陣笠, které byly vyráběny mnoha způsoby a do různých tvarů. Dále můžeme vidět válečné prapory sashimono 指物, které používali samurajové k vzájemné identifikaci na bitevních polích nebo vějíře gumbai 軍配 a gunsen 軍扇, které krom jiného byly využívány důstojníky pro signalizaci během válečných střetů.
Jedním z exponátů, který mě také zaujal, bylo řemeslně velice pěkně zpracované tantō teppō 短刀鉄砲, což je střelná zbraň upravená do soupravy krátkého meče tantō 短刀. Tyto zbraně si nechávali vyrábět často bohatí obchodníci za účelem sebeobrany. V tomto případě byla hlaveň zbraně vykládaná drahými kovy.
V další místnosti najdeme vystavené třeba i torimono dōgu 捕者道具, což jsou specifické zatýkací nástroje či chcete-li zbraně používané samurajskou feudální policií k zajetí podezřelých zločinců bez většího rizika zranění zadržovaného. A tak zde můžete vidět například sodegarami 袖搦, tyč vytvořenou především za účelem zachycení protivníka. Celková délka této zbraně je okolo 2 metrů. Tyč je zakončena několika kovovými bodci směřujícími různými směry a opatřenými zpětnými háčky pro snadné zachycení oděvu. Dalším exponátem zde byla tlačná tyč tsukubō 突棒, která sloužila k natlačení zločince ke stěně a omezení jeho hybnosti. Nemůžu nezmínit i několik zajímavých exponátů jutte 十手, což jsou krátké, většinou kovové obušky často opatřené krátkým bočním ramenem kagi 鉤 nápomocným k zachycení čepele útočníka či malou záštitou tsuba 鍔, chránící prsty. Tyto obušky zároveň sloužily v období Edo také jako úřední/policejní odznak.
Prostor zde dostaly i další zbraně běžně využívané válečníky v historii jako jsou například dlouhé luky yumi 弓. Moc se mi líbila ukázka kovaných hrotů šípů. Ya 矢 (šípy) používané ve válce samuraji měly různé hroty zvané yajiri 鏃 nebo yanone 矢の根. Tyto hroty šípů byly ukovány stejnou ocelí (tamahagane 玉鋼) a metodami jako tradiční japonské meče. Existuje mnoho různých druhů hrotů šípů a všechny mají své vlastní speciální jméno. Togari-ya 尖り矢 je jednoduchý špičatý tvar. Yanagi-ba 柳刃, v překladu „vrbový list“, je typický svým elegantním designem, atd.
Dále je zde vystaveno i několik druhů kopí zvaných yari 槍 a nechybí ani japonské verze dřevcové sečné zbraně, tzv. naginaty 薙刀 či muškety nazývané tanegashima 種子島.
Malá část expozice je věnována i předmětům či zbraním využívaným ninji. Můžete se tak podívat na několik typů shurikenů 手裏剣, krátkých čepelí, řetězové zbraně manriki gusari 万力鎖 nebo kusarigama 鎖鎌, což je srp s řetězem zakončeným kovovým závažím. Moc pěkné jsou zde vystavené dlouhé dřevěné foukačky fukiya 吹き矢 a fukidake 吹竹. Dále jsou zde dva typy karakuri jutte (známé také jako marohoshi), které údajně vytvořil legendární šermíř Miyamoto Musashi 宮本武蔵 ( 1584–1645). Mnoho lidí tento typ jutte spojuje s tradicemi ninjutsu, ale jak se zdá, shinobi tuto variantu jutte nejspíše vůbec nepoužívali.
V této části muzea můžete také zhlédnout krátké videoreportáže o historii samurajů a ninjutsu, které vznikly ve spolupráci s Dr. Kacemem Zougharim, jedním z instruktorů v rámci bujinkanu a studenta Ishizuki senseie.
V zadní části spodního patra je instalované poměrně prostorné podium divadla Nō 能. V prvním patře je pak umístěna expozice vztahující se k čajovému obřadu a najdete tam i malou čajovnu. Podium divadla a čajovna byly vyrobeny v Japonsku za použití tradičních materiálů a technik a následně byly rozebrány, převezeny a postaveny v berlínském muzeu. Každých 30 minut se návštěvníci mohou ponořit do úryvků z různých divadelních představení divadla nō nebo vystoupení bubnů taiko 太鼓. Také čajovna nabízí návštěvníkům možnost nahlédnout do oblasti tradiční přípravy čaje – chanoyu 茶の湯.
Měl jsem možnost navštívit toto muzeum již dvakrát a myslím si, že v budoucnu se sem vrátím znova a rád. Expozice muzea jsou v čase obměňovány, a tak bude pořád na co se dívat. Osobně si myslím, že je to jedno z nejlépe vystavených muzeí na japonskou kulturu mimo Japonsko. Pokud se také zajímáte o středověké válečníky dalekého Japonska, historii a kulturu této země, určitě si nenechte ujít návštěvu tohoto muzea. Ještě malé upozornění k muzeu: můžete ušetřit trochu peněz tím, že si objednáte lístky online. V případě, že nebudete stíhat čas, který jste si pro návštěvu rezervovali online, nebojte se zavolat do muzea, rádi vám čas posunou tak, abyste pohodlně stíhali.
Kontakty a informace:
Samurai Muzeu Berlin
Adresa: Auguststrasse 68, 10 117 Berlin.
Otevírací doba: po až ne od 11 do 19 hod.
Webové stránky: www.samuraimuseum.de.
Po návštěvě muzea, jsme si šli sednout do nedaleké veganské rámen restaurace, kde jsme si opravdu pochutnali. Následně jsme vyrazili na krátkou obhlídku centra Berlína. Měli jsme tak možnost vidět Fernsehturm nebo třeba Braniborskou bránu. I přes vysoké teploty to byla fajn procházka. Poté na nás čekala už jen cesta zpět do Prahy. Celý výlet jsme zvládli za jeden den. Vyrazili jsme okolo sedmé z Prahy a zpět jsme byli lehce po osmé večer. Díky všem členům této naší výpravy: Ľudovi, Štefanovi, Lucce, Honzovi, Vojtovi a Lukášovi za velmi příjemný den plný poznání. Těším se na další společnou výpravu.
Podívejte se do naší galerie na webových stránkách, kde najdete rozsáhlou galerii fotografií pořízených z tohoto našeho výletu. Aspoň budete mít sami představu, jak velké množství exponátů můžete v tomto muzeu zhlédnout.
použité materiály:
katalog napsaný Martynou Lesniewskou „Armours of the samurai“
webové stránky muzea www.samuraimuseum.de
článek Martina Hradeckého nazvaný „Samurai muzeum Berlin“
připravil:
Pavel Slavík