Sainō Shin Ki
Tento pátek sōke v honbu dōjō mluvil o tématu příštího roku. Žádné nebude. Sensei ovšem zmínil pojem Nōryōku kokoro utsuwa, tentokrát jej ale vyjádřil jinými kanji. Toho večera jsem si koupil velký kakejiku. Cítil jsem, že je dobrá doba k tomu, předstoupit před sōkeho a jeho štětec. Požádal jsem ho, ať namaluje cokoliv uzná za vhodné. Věřím, že to je nejlepší způsob; dovolit sōkemu aby se stal umělcem a svobodně vyjádřil svoje pocity v okamžiku. Samozřejmě je možné požádat o určité kanji nebo malbu (dřív jsem to tak dělal), ale tím zastavíme plynutí času.
Nakonec sōke namaloval toto:
První a druhé kanji lze dohromady číst jako Sainō. Což můžeme přeložit jako talent, dar nebo schopnost. Také to může znamenat cit ve smyslu „cit pro hudbu“.
Třetí kanji se čte Shin. Jak už jsem uvedl na minulé stránce, můžeme jej také číst jako Kokoro. V této kombinaci je ovšem častěji čteno Shin – srdce, duch, mysl.
Poslední Kanji je KI. Tedy stejné kanji jako Utsuwa. V kontextu ostatních znaků se ale čte Ki a vyjadřuje rozměr, schopnost nebo potenciál.
Pokud vím, je to poprvé, co sōke takto konceptuálně vyjádřil téma pro studium v dalším roce.
Malbu doprovodil slovy: „Toto je velmi důležité pro budōku.“
Přestože sōke každý rok určí nějaké téma nebo pojem, který slouží jako základ pro studium daného roku, jakoby se toto téma vždy nakonec vytratilo. Proč? Mám pocit, že všechny odpovědi jsou skryty v Kukan. V Gokui budō. Témata se od sebe každoročně liší, ovšem ten rozdíl je patrný pouze těm, kteří jsou na takové úrovni, aby jej postřehli. Tomu je potřeba rozumět.
Všichni můžeme být ve stejné místnosti. Často stojíme vedle sōkeho shihanů. Společně nasloucháme Sokeho slovům. Ale jsou naše schopnost, srdce a celkový potenciál tak vyspělé, abychom si z těchto lekcí odnesli totéž, co japonští shihani? Pochybuji. Všichni si to, s čím se na tréninku setkáváme, vysvětlujeme z pozice našich aktuálních schopností a možností. Rád bych těm, kdo si myslí, že vědí, vzkázal, že žijí v iluzi. To přece nelze znát. Proč? Protože se neustále vyvíjíme. Naše znalosti, myšlení, způsob, jakým děláme různé věci, atd. se pořád mění. Je hloupé vynášet soudy a být hluboce přesvědčen o vlastním vědomí toho, „jak se věci mají“. Pokud to děláte, stanete se zarytými. To je ale jedna z věcí, před kterou pravidla dojo všechny varují. Lidé jsou dobří ve skrývání se. Skrývají se, vytvářejí dojem, že něco dobře znají nebo naopak. Přizpůsobují se podle toho s jakými lidmi se spolčují. Je to sebeklam. Sebeklam, který pochází z nejistoty. Nejdůležitější je být sám sebou. Být schopen stát si za svým. Pokud mají lidé potíž s tím, že si stojíte za svým, je to váš problém? Je nutné vetovat slova druhých a občas i nesouhlasit s přáteli. Někdy není vhodné všechno nekriticky přijímat nebo nechat být. Je třeba rozlišovat a rozhodnout se, zda na věci odpovíte nebo je necháte být.
Život je o tom říkat nahlas svoji pravdu.
(c) Duncan Stewart
slamdunc742004@yahoo.com