Rozhovor s Kacemem Zougharim (Kanada 2006)
Můžeš nám povědět o svém tréninku bojových umění před bujinkanem?
Dělal jsem trochu full contact. Ve Francii je to, co nazýváme full contact něco jako box s použitím nohou. Není to jako francouzské bojové umění savate. Když mi bylo 12 tak jsem také jeden rok studoval karate. Ve skutečnosti nemám mnoho zkušeností z bojových umění jak mnoho lidí rádo tvrdí. Mnoho jich říká:“Mám černý pásek v tom a tom“, já vůbec nic takového nemám. Vyrůstal jsem na předměstí Paříže, kde to bylo trochu nebezpečné. Mnoho lidí z této oblasti bralo a prodávalo drogy. Protože jsem byl nejstarší z pěti bratrů, musel jsem je před tímto typem lidí chránit. Tím, že člověk žije v této situaci, vytvoří si určité dovednosti, které mu pomáhají přežít. Dovednosti jako lhaní lidem, přátelení se s velkými silnými chlapy. Věci jako tato mě krok za krokem vedly k umění ninjutsu. Byl jsem velice mladý a ovlivněný ninja filmy a podobnými věcmi.
Když jsem začal studovat ninjutsu, začal jsem se zkoušet učit všech devět škol. Po chvíli jsem se začal učit více populární styly bojových umění jako karate, jūdō, kendō a aikidō. Vždycky jsem si o ninjích myslel, že to historicky byli zvědové, někdo, kdo musel vědět všechno. Někteří lidé říkají: „My nemáme čas to všechno studovat… život je příliš krátký“. No já takové lidi neposlouchám.
Ninja znamená „kanja no mono“, což je v překladu „člověk mezi, člověk, který ví, co je mezi lidmi, člověk, který zná podstatu informace a ví, jak ji zachytit“. Musíte znát svého nepřítele; musíte ho studovat. Pokud o něm nic nevíte, nemůžete bojovat a nemůžete vyhrát. Myslím že jsem začal studovat ostatní bojová umění, když jsem se hlouběji začal zabývat studiem devíti škol.
Kdy jsi našel bujinkan?
Byl jsem ve Francii, jeden učitel v tu dobu prohlašoval, že patří mezi nejlepší studenty Hatsumi senseie. O něco později jsem zjistil, že to nebyla pravda. Tento člověk odjel do Japonska, vyfotil se se sōkem a několika shihany, jak to v té době dělala většina lidí, vrátil se do Francie a prohlašoval, že má šestý dan. Samozřejmě ho neměl. Protože jsem byl mladý a lehce ovlivnitelný, jako většina kluků mého věku (bylo mi 14), bylo velice lehké tomu všemu uvěřit. Někdo vám říká „Byl jsem v Japonsku“ a zná několik japonských slov, ukáže vám své fotky s velmistrem ninjutsu, ví jak hodit pár shurikenů a vy tomu podlehnete a říkáte si:“Ooooohhhhh wow!“. Já jsem začal okolo roku 1986. Myslím, že jsem byl jedním z nejmladších kluků. To byl můj začátek ninjutsu. V tu dobu nebylo známé jako bujinkan, většina lidí ho nazývala ninjutsu. Když jsem poprvé viděl video s Hatsumi senseiem, získal jsem velice silné podezření ohledně toho, co se učilo v tom dojo ve Francii. Tak jsem se rozhodl sám jet do Japonska. To byl rok 1989-1990.
Můžeš nám prosím jmenovat své učitele v bujinkanu?
Začal jsem studovat ninjutsu ve Francii pod člověkem jménem Sylvain Guintard, ale to nebyl opravdový začátek. Jen tak jsem chodil do dōjō dvakrát až třikrát týdně, ani jsem nebyl považován za studenta. Můj opravdový začátek byla moje návštěva Japonska v letech 1989-90, kde jsem viděl, že vše, co jsem se doteď naučil je špatně. Můj opravdový učitel je Ishizuka sensei. Můžeme říci, že člověk, který mi o Hatsumi sensei řekl, byl Sylvain, ale nepovažuji se za jeho studenta, stejně jako on mě nepovažuje za svého. Můj učitel, můj mistr je Ishizuka sensei.
Když trénuješ v Japonsku, tak víš, že trénink bude řízený a bezpečný. Zažil jsi někdy při tréninku s Ishizukou nebo Hatsumi senseiem strach?
Zaprvé ja netrénuji, já cvičím (praktikuji). Mezi těmito dvěma slovy je velký rozdíl.
Trénink je, když jdete do třídy tři nebo čtyřikrát týdně, oblečete si keiko-gi a trénujete s ostatními lidmi. Cvičení (praxe) je každodenní. Je to způsob jakým chodíte, způsob jakým sedíte, způsob jak se chováte mezi lidmi. Je to něco, co se velice liší vnitřně, cvičení je vždy pouze pro vás. Sám jsem začal cvičit v roce 1989. Byl jsem mnohokrát uke u Ishizuky senseie a občas i u Hatsumi senseie. Není to strach;je to mnohem víc.
Můžeš nám řici něco o svém učiteli?
Ishizuka sensei je pravý gentleman. Velice upřímný a čestný muž, což je dnes v bujinkanu ojedinělé. Někdo, kdo vám do očí neříká lži jako třeba „jsi dobrý, velice dobrý“ a když se k němu otočíte zády, říká negativní věci. Neprodává stupně a má rád umění pro umění. Je to někdo, kdo září; tento muž má opravdovou auru. Znám ho od roku 1989. Nikdy nezměnil cenu svých tréninků, nikdy mi nelhal nebo neříkal „Jsi velice dobrý“, „Jsi ohromný“, „teď tomu rozumíš“, ani trochu se nezměnil. Způsob, jakým se chová doma je stejný, jako se chová na tréninku. Vím to, protože jsem bydlel u něj doma, ne v dōjō nebo nějakém hotelu, ale u něj doma. Podle mého názoru je tento muž jednou z nejlepších kopií Hatsumi senseie, ale není jedinou. Viděl jsem všechny ostatní shihany a někdo by mohl říct: „Kacem to říká jen proto, že si je s Ishizukou senseiem blízký“, někdo, kdo má blízko k Oguri, Seno nebo Someya nebo Shiraishi nebo Nagato sensei by říkali totéž. To není problém. Respektuju názor každého; rozdíl je v tom, že já se rád dívam na fakta.
Jako například, jak se Sensei chová k lidem na svých trénincich, jeho opravdový úmysl, jestli cvičí a praktikují, nebo jen studují. Nikdy nezapomínejte, že to, jak se lidé pohybují, chovají, odráží to, jací jsou ve skutečnosti uvnitř. Pokud jste schopni toto vidět, můžete vidět věci, které vám navždy otevřou oči….. ale samozřejmě neříkám, že mám tento zrak, tento pohled za pohledem. Mám jen 4. dan a nesoudím lidi, kteří mají nejvyšší stupeň, upřímně ani netoužím po tom být jako oni. Opravdový cíl je dosáhnout nebo být blízko úrovni pohybů a forem Takamatsu senseie a Hatsumi senseie… člověk musí stále hledět vysoko (mít vysoký cíl), i když není schopen ho dosáhnout. Pomáhá to vytrvat ve snaze dostat se tak blízko jak je to jen možné.
Jednoho dne byl ke mě Ishizuka brutálně upřímný a řekl: „Víš, Kaceme, když jsem začal u Hatsumi senseie, bylo mi 16 let. Sōke nám ukázal mnoho, mnoho věcí, ale stále je zde mnoho věcí, které nám neukázal, je mnoho věcí, které neznáme“. Když se ptáte některých lidí na jisté věci v ninjutsu (katy, techniky, atd…), říkají: „Ano, já vím, ja vím, Hatsumi sensei mi to říkal, říkal mi to“, ale ve skutečnosti neví. Způsob, jakým se lidé chovají a jednají je skutečným důkazem toho, co chtějí a čím ve skutečnosti jsou, i když musím přiznat, že všichni, včetně mě něco hledáme. Povaha tohoto něčeho závisí na srdci a vůli každého z nás.
Úroveň upřímnosti, jakou sdílím s Ishizukou senseiem jsem nikdy s nikým jiným neměl. Co můžu říci, je to jako otec nebo kmotr, něco takového. Je těžké o tom mluvit. Nerad moc mluvím o Sensei, protože je to osobní.
Lidé, kteří toto čtou si nejspíš budou myslet: „Tenhle člověk jménem Kacem děla Ishizuka senseiovi skvělou reklamu“. Tak tohle není pravda, protože já si ho vážím pro něj samotného, stejně jako si střežíte poklad. Nezajímám se o politiku nebo pomluvy, které se vypráví za jeho zády a také za mými. Znám ho a to mi stačí. ninjutsu, kobujutsu, to není o politice nebo mluvení, je to o cvičeni, mít rád
umění, ne prodávat techniky, nebo vytvářet říši nebo vlastní organizaci uvnitř organizace. Ishizuka sensei nikdy není k Hatsumi sensei neuctivý a nikdy na bujinkan nebo na jméno Hatsumi senseie nevrhá žádnou hanbu. Pokud si to lidé myslí, tak se podívejte, jaký je jejich stupeň a dovednost v tomto umění? Normálně, když se stanete dobrým instruktorem, neměli byste se účastnit této politiky. Vždy hledejte pravdu a nenaslouchejte žádným pomluvám, o kterých mluví nebo přemýšlí masy. Ninjutsu je o postavení se realitě. Pokud někdo o někom mluví špatně, běžte se na něj podívat sami… Jediná věc, kterou mohu říci a kterou jsem řekl mnoha lidem, je nabádat každého, kdo přijede do Japonska, aby šel na tréninky všech shihanů, díval se a neposlouchal nikoho, kdo říká, že jste dobrý a hned vám dává stupně. Dívejte se na způsob, jak se ten člověk (sensei) chová ke každému studentovi, jak demonstruje formu, jak se usmívá, jestli to je hrané, nebo jestli se směje od srdce, na to vše se dívejte a poté se rozhodněte.
Říkal jsi, že mnoho lidí, co mají v bujinkanu vysoké stupně, jsou ve svých technikách neohrabaní, například když vedou úder. Co si myslíš, že je nejdůležitější věc, ve které by se měli lidé od stupně kyū výše (stupně dan) zlepšit?
Abych byl upřímný… a neříkám že vím něco, co oni neví. Hatsumi sensei ukazuje mnoho věcí, ale pravda je, že tyto věci nikdo necvičí. Dívají se na něj a cvičí jen podle svých očí, podle své vlastní interpretace;to není stejné. Bojová umění nejsou věcí myšlení, jsou o následování mistra. V Togakure ryū a Kumogakure ryū existuje staré rčení: „Musíte být ve stínu mistra a abyste mohli být ve stínu mistra, musíte být schopni zapomenout na sebe, ztratit sami sebe, a když zapomenete na sebe, potom se můžete dostat do mistrova stínu“.
Je to dědictví, je to mnoho mistrů. Pro kyū a 10. dan, já nejsem sōke, takže není na mě to říkat. Pokud je někdo, kdo může říci:“Ty útočíš správně nebo ty útočíš špatně“, je to Hatsumi sensei. Mnohokrát říkal, že musíte mít správný přístup a správne kamae.
Když se díváte na obrázky Hatsumi senseie vidíte, že vše je na svém místě. Fotografie nelžou. Většina lidí překládá kamae jako přístup nebo postoj. Kamae znamená… je to vyjádření toho, co je uvnitř vás, takže váš pohyb a techniky jsou strnulé, pokud jste strnulí uvnitř. Kamae odrážejí, čím doopravdy jste uvnitř. Jen se podívejte, jak se lidé pohybují a uvidíte, jací jsou uvnitř. Lidé, kteří jsou lajdáčtí (s úderama apod.);požádejte je, ať jsou lajdáčtí před někým, kdo dělá box nebo muai thai a uvidíme, jestli budou jejich techniky fungovat. Někteří lidé říkají:“Jsme svobodní, můžeme si dělat, co chceme“, ať to dělají před jiným bojovníkem. Nikdy jsme netrénovali zápas. Zkuste to a uvidíme? Například tvůj učitel Dean (Dean Rosthohar, Chorvatsko) se hodně věnoval zápasu před tím, než začal dělat ninjutsu, takže o těchto věcech ví hodně.
Slyšel jsem studenty, kteří si ztěžovali, že děláme příliš kihon happō. Myslíš si, že bychom mu měli každý trénink určitý čas věnovat?
První si musíme něco ujasnit. Ninjutsu není určeno k učení. Není to jako jūdo, karate nebo kendō, kde máte osnovu. Když toto uděláte, zabíjíte to které umění. Proto do doby ten-chi-jin neexistovala žádná osnova. Kihon happō nejsou jen základy. V našem způsobu přemýšlení není pravým významem kihon happō základ. Například si můžete myslet, že základem domu jsou kameny. Pokud jsou kameny dobře uloženy, dům bude stát pevně. To není úplně správný způsob interpretace. V Ninjutsu je základem písek a voda, které smícháte. Jaký písek a jaká voda, to spolu s kameny tvoří základy. je to úplně rozdílné, kihon happō je vším. Pokud to překládáte jen jako osm základů, děláte velkou chybu. Je to esencí jakéhokoli stylu, používání jakékoli zbraně, schopnosti přizpůsobit se jakékoli situaci. Myslím si, že pokud váš student neposlouchá nebo říká, že nechce cvičit kihon happō, měli byste mu říci, ať jde to jiného dōjō. Je mnoho lidí, kteří budou šťastni, že je mohou přijmout, dát jim stupně a nechat je věřit, že jsou dobří.
Je zde něco velice důležitého. Učitel se musí starat o své studenty, nikdy je nesmí zranit, brát si jejich peníze a lhát jim. Někdy musí chránit studenta před ním samým, protože někteří studenti jsou hodně slepí. Někdy je to velice těžké. Pro učitele je lehké využít studenta, například krásné dívce řict: „Budu tě učit soukromě“ nebo vám říct, že něčemu nerozumíte a že musíte být trpěliví nebo ještě nenastal váš čas a podobné věci. Být učitelem je těžké, nesmíte se příliš upínat na studenty, ale být dostatečně upnut na umění, abyste byli schopni demonstrovat správně. Pokud předvádíte správně, výborně! I když budete ukazovat kihon happō jednou nebo stokrát a oni to nebudou schopni udělat, je to pro ně neco nového, je to jako voda. Když dělá Hatsumi sensei techniky omote gyaku nebo ura gyaku, i když to předvede znovu, všichni jsou vyjevení (překvapení). To je ten cíl, kterého chceme dosáhnout. Možná můžete smíchat dvě kihon happō spolu s gogyō no katou. Je důležité, aby se s technikou setkali.
Jakou radu máš pro nové studenty bujinkanu?
Otevřte oči! Nebuďte slepí a neposlouchejte lidi, kteří po dvou trénincích říkají: „Ty jsi ale dobrý“ a dají vám stupeň. Buďte bdělí, dívejte se na všechno. Snažte se zachytit detaily; i když nevíte nic o bojových uměních, dívejte se, jakým způsobem se učitel chová, jestli je zdvořilý, jestli používá příliš mnoho zdvořilosti, aby vás udržel ve své skupině. Dívejte se, jestli lidem ubližuje nebo používá své znalosti jen aby se předváděl nebo se dělal důležitým nebo velkým. Dívejte se, jestli respektuje ostatní bojová umění, i sporty. Nepotřebujete cvičit bojová umění, abyste rozuměli těmto věcem, jen se dívejte. Nenechte je, aby vás přitáhli příliš mnoho esoterickými řečmi – mystickými věcmi, “ki” řečmi. Bojová umění jsou něco, s čím můžete pracovat, jsou realistická, například pokud vás učitel příliš mnoho zraňuje, je lepší se přesunout jinam než zůstávat. Opravdový učitel své studenty nikdy nezraňuje. Samozřejmě je zde bolest, z bolesti se učíme, o tom je život. Musí vám ukázat, jak se technika používá (nebezpečí), ale aniž by vás zranil, tak to dělá Hatsumi sensei. A cítil jsem to i u Ishizuka senseie.
Rád bych poděkoval Kacemovi, že si udělal ve svém nabitém programu čas na toto interview a také Johnu Healymu z Mississauga Bujinkan Dōjō za přípravu a pomoc s tímto rozhovorem.
Kacem sám sebe vede, jak to dělá mnoho dobrých instruktorů bujinkanu. Tito lidé sebou nesou velké vědomosti, které by mohli použít mnoha nebezpečnými způsoby, kdyby kráčeli špatnou cestou. Ale oni jdou rovnou a úzkou cestou pravdy, spravedlnosti a míru. Já tomuto typu lidí říkám “Budō gentlemani”.
(c) Kacem Zoughari
Převzato ze stránek:
http://www.bujinkan.co.nz se svolením Marka Humphrise