Ninjutsu sōjutsu – umění boje s kopím
V rámci bujutsu se používalo mnoho zbraní. I když někteří historici uvádějí, že nejoblíbenějšími zbraněmi byly luk a meč, studium boje s kopím bylo rovněž velmi důležité. Stejně jako šíp, i kopí může být vymrštěno. Stejně jako meč, i kopí může bodat, a také sekat, a to včetně yari, které používali ninjové. Použití ve skutečnosti záviselo na situaci, které musel člověk čelit na bojišti. Odhlídnuvše od ninjů, kteří využívali yari (kopí) nezvyklými způsoby, kopí patřilo mezi zbraně válečníků s vysokou hodností. Tito muži se nezapojovali do střetů během zteče, kterou prováděli Ashigaru, válečníci nižší třídy bojující v předních liniích.
Pozadí
Používání yari bylo široce rozšířené v období Sengoku (1480-1570), během kterého bakufu (vojenská vláda) pouze s obtížemi prosazovala svou moc, a to navíc jenom na omezeném území hlavního města a jeho bezprostředního okolí. Pochopitelně tak u mnohých vznikla touha po samovládě a daimyō začali formovat svá knížetství. Bojovali spolu v divokých bitvách ve snaze dobýt Kyōto a získat naprostou nadvládu. Náboženské a kulturní rozdíly udržovaly jednotlivá knížetství rozdělená a vedly k neustálým bojům. V těchto bitvách bylo kopí široce využívané. Později bylo od této zbraně upuštěno, protože se ukázalo, že je pro bushi příliš těžkopádná.
Trénink v rámci yarijutsu ninjů
Základem pro trénink s yari je pro ninju taijutsu. Stejně jako ve všech bujutsu té doby je umění pohybovat se klíčové pro trénink se zbraní. Ninja používá kopí stejně jako jiné zbraně, například bō, jō, hanbō nebo meč. Yarijutsu je sjednocením umění udeřit pomocí kosshijutsu, koppōjutsu, taihenjutsu (umění pronikání, v závislosti na prostředí) a bōjutsu (společně s důkladnou znalostí využití meče, daitō, katany, shinobigatany a kodachi).
Početné typy kopí, které ninjové vynalezli, byly vytvářeny s povědomím o mezerách ve standardní obraně. Ve velmi krátkém čase se z nich však mohly stát velice užitečné pracovní nebo rolnické nástroje. Proto kamayari a shinobiyari sloužily rovněž jako nástroje k rybaření a lezení, nebo k přenosu zboží. Yarijutsu v sobě muselo spojit vědomosti o vzdálenosti a úhlech útoku, jež byly pro přežití nezbytné. Yari používané na bojišti měřilo 12 stop a cvičné 6 stop. Tato délka dovolovala válečníkovi vytvořit kolem sebe prázdný prostor a yari mohlo být také využito k sražení jezdce ze sedla nebo k útoku z dálky. V rukou naivního člověka se však taková délka stávala vážným handicapem. Proto ninjové prostřednictvím „Kyojitsu tenkan 虚実転換“ pěstovali umění nahrazování pravdy klamem a naopak, pomocí optických iluzí.
Není to tak jednoduché, vyžaduje to intenzivní technickou přizpůsobivost, pohyblivost a otevřenost. Ninjové proto vynikali ve využívání vlastních chyb, které obraceli proti svým nepřátelům… překvapení přestalo být překvapením! Měli hluboké znalosti kenjutsu (boj s mečem) a kumitachi pro boj proti nepřátelům ozbrojeným ostrými zbraněmi.
Provedení „Tsuki“ s yari je v ninjutsu poněkud specifické. Pochopitelně, abyste pronikli zbrojí, musíte být buď velmi silní, nebo musíte použít speciální techniku, která umožňuje zasáhnout stejné místo dvakrát nebo třikrát po sobě. Není to ani podepřený ani dlouhotrvající útok. Je to technika využívaná výhradně v ninjutsu a pocházející z kosshijutsu a koppōjutsu. (Využití prstů a končetin pro zasažení kostí a nervových center kostí.) Pokud se trénuje v kombinaci s kyojutsu tenkan hō, umožňuje tato útočná metoda zasáhnout dvakrát nebo třikrát během jediného výpadu. Technika se jmenuje Sanshin no kata a pochází z Gyokko ryū. Další technika jedinečná pro ninjutsu je chůze stranou (Yoko aruki nebo Aruki ashi) pocházející ze školy Togakure ryū, která se objevuje i v Kotō ryū a Kukishinden ryū.
Hatsumi sensei říkal, že když trénoval s kopím, první věc, kterou po něm Takamatsu sensei chtěl, byla, aby se zmocnil útočícího kopí. Během útoku skutečně existuje okamžik, kdy je možné uchopit čepel, aniž by se člověk pořezal. Musí však vstoupit do Kūkanu. Kūkan je trhlina v čase, okamžik, kdy je všechno možné. Časoprostor v samotném čase, a je to méně záhadné, než se to jeví. V konečném důsledku, co se stane s tím, kdo útočí? Ten, kdo ví, jak kontrolovat kūkan, pochopil podstatu boje… a života. Můžete dokonce dodat, že zbraň, prodloužení těla, má vlastní mysl, protože si sama poroučí. Gokui ninjutsu vyučované Takamatsu senseiem odráží nekonečné množství technik, které vycházejí z jednoho principu: „Voda má takovou barvu, jakou barvu má váza.“ Tím se chce říct, že bez ohledu na zbraň nebo formu boje, princip je jedinečný.
Zrodila se nová ninjovská zbraň
V případě, že se kopí zlomí, boj nekončí. Člověk pak používá techniky odzbrojování beze zbraně (Mutōdori, Shinkenshiharadome juttejutsu). Ninjové však používali různá kopí. Jedno z nich, Te-yari, bylo široce rozšířené. I když bylo kratší než Yari (1,75 m), nabízelo mnoho různých způsobů využití a přizpůsobení. Dalo se házet jako oštěp (Yarinage), dalo se jím řezat jako mečem (Ryōbi – obě strany hrotu měly ostří). Kamayari používali především ninjové-piráti (Wako nebo Kaisaku), kteří od pradávných dob až do období Edo sužovali pobřeží Japonska a kontinentální Asie. Kamayari se používalo při nastupování na loď, s hákem bylo možné zachytit meč, sloužilo k sekání, odzbrojování, rybaření, zachytávání boků lodí, atd. shinobiyari (s dvojitým hákem), rovněž známé jako skryté kopí, které se vyvinulo z Kamayari, bylo hrůzu nahánějící zbraní. Kromě jiného sloužilo jako kotva při šplhání. Hattori Hanzō, proslulý náčelník policie shōguna Ieyasua Tokugawy, vynikal v používání různých dlouhých kopí v kombinaci s mečem, shurikenem, kodachi nebo jutte. To by mohlo naznačovat, že techniku dvou mečů, kterou vyvinul Miyamoto Musashi, lze použít s jakýmikoliv zbraněmi, bez ohledu na délku. Nejdůležitější je, jak člověk používá tělo a jakého má ducha v bitvě. Pohyb by se měl stát spontánním, přirozeným a nespoutaným.
Přizpůsobení sōjutsu potřebám policie
Během období Edo (1603-1867) se statut ninjů změnil. Byli zodpovědní za ochranu shōguna v jeho hradě v Edo. Juttejutsu, Torinawajutsu a Shibarujutsu byly využívány k polapení banditů, aniž by došlo k jejich usmrcení. Ninjové byli, ve své podstatě, velmi přizpůsobiví. Ninja je ninjou proto, že dokáže vytvořit z něčeho jednoduchého něco cenného, co se může neustále vyvíjet. Dokáže zůstat kreativní a překvapivý.
Kopí rovněž získala nové funkce. Susumata, Mojiri a Sodegarami byli uzpůsobeny pro potřeby policie. Člověka bylo možné zajmout bez usmrcení, bylo ho možné zastrašit a vylekat, aniž by došlo k rozruchu mezi dalšími tlupami lupičů. Kopí, původně smrtící, se proměnila v symboly pořádku a bezpečí. Pomocí Sasumaty mohl policista stáhnout lupiče z koně. Mohl zaplést hroty kopí do kimona útočníka a zajmout ho. Mohl zastavit letící čepel meče a bodnout druhým koncem zbraně. Toto nové využití vedlo postupně k specifickým technikám v nekonečném arzenálu ninjutsu. Až na několik měst z doby před ryū, z ninjutsu zbývají jenom některé formy, postrádající možnost vývoje. Katy byly přetvořeny, původní pohyb už není možné najít.
Trénink sōjutsu v současnosti
Tváří v tvář takové historii, natolik intimně propletené s minulostí dané země, jaký smysl může mít takový trénink v roce 2000? Samotná zbraň není postradatelná. Umožňuje člověku prozkoumat další dimenzi technických prvků taijutsu, konkrétně to, jestli je jednota těla, mysli a zbraně dokonalá (Bō tai ichijō). Člověk také může zjistit, jestli jeho pohybu něco nebrání. Pokud chcete zkontrolovat, jak někdo trénoval bojové umění, dejte mu do ruky zbraň. Pokud dotyčný trénuje ninjutsu, musí být schopen použít jakoukoliv zbraň bez omezení stylu.
(c) 2010, Kacem Zoughari
Autor je japanologem a je mezinárodně uznávanou autoritou na japonská bojová umění.
Publikováno v 31. srpna 2010 na webových stránkách:
http://shinseidojo.wordpress.com/2010/08/31/sojutsu-the-art-of-the-spear-by-dr-kacem-zoughari/