Nezapomínejte na sólo trénink
Studenti bojových umění mají v dnešních dnech sklony zapomínat, jak důležitý je samostatný trénink. V mých ranných letech tréninku japonských válečných tradic, jsem strávil mnoho času cvičením jen sám se sebou. Často jsem sám chodíval do hor. Mými partnery v tréninku byly různé druhy stromů na horských svazích. Procvičoval jsem si údery na jejich kmenech, podmety na jejich kořenech, krčil se a uhýbal před jejich natahujícími se větvemi. Strávil jsem hodiny ve snaze naučit se číst myšlenky divokých zvířat v lese. Někdy jsem se je snažil ovlivňovat svými vlastními myšlenkami, a někdy právě naopak jsem zůstával ve skrytu před jejich smysly. Občas se rozhodli být mým cílem. Změny počasí a období mi pomáhaly naučit se předvídat budoucnost. Příroda v celé své velikosti se mi stala mým sparring partnerem, a já jsem pracoval na získání vnitřního zraku z každého zážitku, kterým jsem v divokých horách prošel.
Přirozeně, je skvělé mít vynikajícího učitele, pokud máte tolik štěstí a takového člověka naleznete. Více než častěji se vám to nepodaří, takže uvíznete někde s osobou, která ani omylem nedosáhla takového mistrovství v bojových umění, jak o sobě tvrdí. Popravdě, od takového učitele se sice můžete naučit určité aspekty bojového umění, ale nakonec skončíte jako loutka, která se nechá tahat za neviditelné nitky ovládající a omezující vaše pohyby. To není cesta, jak se stát pravým bugeishou. Lepší výsledky vám přinese, když budete trénovat sami. Dosti ironické je, že občas studenti najdou dobrého učitele, ale i přesto se rozhodnou trénovat sami. Občas se stane, že se přistihnu, jak se snažím učit studenta, který doopravdy neposlouchá, pak nezáleží, jak chytře a obratně se pokouším vysvětlit jádro tréninku, lepší politikou je zanechat takových pokusů. Nechám ho cvičit samotného jeho vlastním způsobem, i když v srdci si uvědomuji, že všechno, co dělá, dělá špatně. Pokud je šťastný s tím, co si o bojových umění myslí, nezasahuji do jeho snah. Pokud vytrvá dostatečně dlouho, může se i přesto hodně naučit. Stejně jako chrámový poslíček se naučí všechny sútry náhodným zaslechnutím útržků slov, jako student bojových umění, který nemoudře ignoruje učitelovy rady, může získat cenné vědomosti pouhou náhodou. Stejně jako vše v životě, někdy „méně je více“. Někdy má příliš velký tlak na studenta zahrnováním ho příliš velkým množstvím informací stejný efekt, jako kdybyste ho poslali pryč, kde nenalezne učitele žádného.
Pokud něco přeháníte, výsledkem bývá právě opak – jako byste nedělali nic. To je velice dobře patrné i na tréninku bojových umění. Proto nechávám své studenty, aby dosahovali svých vlastních krůčků a cílů. Skutečně vyspělé techniky nabízím pouze těm studentům, kteří jsou schopni zvládnout je. Důležitá tajemství by měla být předávána pouze těm, kdo zvládli podstatu hledání pravdy a dokážou sami tvořit. Konečně, tajemství k úspěchu v bojových umění tkví ve zvýšeném uvědomění a připravenosti; nemá to nic společného s memorizováním a předváděním velkého množství technik.
Když se dívám na studijní zvyklosti mých středoškolských studentů, mohu rovnou říci, že je téměř vůbec nezajímají obory, které studují. Procházejí celým procesem školní docházky bez nadšení či osobní motivace. Vždy jim dávám tuto radu:
Prvním krokem je naprosté zaujetí danou věcí. Náš ninpō trénink je v této fázi vašeho života ve vašem dosahu, proto se nechte fascinovat ninja tréninkem. Toto odevzdání se vám pak bude zdrojem energie pro studium a nezáleží na tom, odkud budou vaše podklady přicházet. Absolutní odevzdání se, zaujetí či láska je zdrojem pro vytvoření vzrušení z každého nového osobního rozvoje. Pokud o sobě při tréninku smýšlíte jako o ninjovi, cokoliv, co uvidíte, uslyšíte, budete číst vás bude přirozeně extrémně zajímat. Nechte své odevzdání ninjutsu, aby se stalo motivací ve všem, co děláte. Abyste plně rozvinuli to, co umění ninjutsu vyžaduje, je nezbytné studovat cizí jazyky, historii, ekonomii, náboženství, filozofii, psychologii, chemii, fyziku, geografii a kulturní vztahy kromě toho, co může být považováno za zjevnější dovednosti – ovládání zbraní a boj beze zbraně. Proto vychutnávejte každou možnost pro trénink sama sebe, kterou vám vaše střední či jiná škola nabízí.
Ve skutečnosti míra vaší síly či slabosti není v množství technik, které jste se naučili, ani v množství sebeobranných triků, které jste si zapamatovali. Je daleko významnější dosáhnout plnějšího vítězství pomocí sebezkoumání. Objevit své nedostatky a hranice tak, abyste věděli, kde na sobě pracovat pro další rozvoj.
Jinsei hitori geiko nari
(život je postaven na sebetréninku)
„Celý život je nepřetržitá sbírka – od jednoho okamžiku k druhému – samostatných tréninků.“
Toto je motto, které si neustále připomínám a připomínám ho stále i svým studentům; nikdy nekončíme se sebezdokonalováním. Pokračujte v hledání, v trénování, a nezapomínejte přemýšlet o citech druhých tak, aby váš trénink vám přinášel bohaté objevy po celý život.
(c) Masaaki Hatsumi