Kihon happō
Když jsem studoval Kihon happō (osm základních pravidel) a později je předával druhým, získal jsem pocit, že ti, kteří předtím trénovali karate, jūdō, aikidō, kung-fu a další bojové techniky, mívají tendenci zůstávat u starých forem a mají problémy naučit se budō taijutsu „z čisté vody“. Bojové formy zůstávají se studentem i když začne trénovat budō taijutsu. Kdy tyto v minulosti naučené techniky zmizí? Myslím, že to záleží na talentu jednotlivých lidí. Je to jako dialekt, který zmizí, pokud člověk žije v jiné části země.
Bez ohledu na to, jak tvrdě se člověk snaží, dokud mluví se silným přízvukem, nikdy se z něj nestane profesionální hlasatel. To samé se dá říct i o budō. Také jsem studoval různá bojová umění, jako například jūdō, karate, aikidō, staré budō a čínské budō. Jinými slovy, dokud jsem nepotkal Takamatsu senseie, byl jsem budōka (bojový umělec) s mnoha dialekty. Jednoho dne jsem se začal divit, proč a kdy jsem tyto dialekty ztratil. Uvědomil jsem si, že to bylo poté, co jsem ztratil veškeré svalové napětí po pětileté nemoci.
Objevení vlastního dialektu je jednou z cest zlepšování svého budo. Když se člověk dostane na jistou úroveň, narazí na „zeď“, kterou má problém překonat. To je ten takzvaný dialekt taijutsu (tělesné techniky).
Chci psát o tom, jak trénovat, když se člověk dostane na vyšší stupeň studia budō. Jako příklad použiji výstavy koček. Mám s nimi mnoho zkušeností, protože moje manželka pracovala jako sudí Světového klubu koček a já sám jsem byl místopředsedou klubu.
Řekněme, že je ze stovek uchazečů vybráno pět nejlepších koček. Všechny jsou úžasné a nádherné, ale to samo o sobě nemůže být posuzováno. Když tedy nezbývá žádná jiná cesta, jak rozhodnout, která kočka je krásnější, sudí začnou hledat chyby. Kočka, která jich má nejvíc, skončí pátá, ta, která jich má o něco méně, bude čtvrtá, ta další třetí, a tak dále. Kočka, která má chyb nejméně, se stane světovým šampionem.
S bugei je to stejné. Pokud se člověk dostane na vysokou úroveň, musí eliminovat své chyby. Může to znít jednoduše, ale není to vůbec snadné, protože máme tendenci myslet si, že jsme bezchybní. Chyby je v budō možné převést na něco jiného. Mohou to být Suki (nehlídané body), nebo bezstarostnost, domněnky, arogance, atd. – to všechno jsou chyby. Stav bez chyb, stav nula, je nejlepší. Já jsem NULA. Žertem říkávám, že sōke (velmistr) nemá žádný dan. Nula, žádná chyba – to je cíl bufū ikkan (žít prostřednictvím bojových větrů).
(c) sōke Masaaki Hatsumi