Kamakura – místo prvního shōgunátu
Do Japonska jezdíme především za studiem bojových umění bujinkan ryū-ha 武神館流派. Vzhledem k tomu, že většina tréninků je ve večerních hodinách, můžete se přes den věnovat výletům do blízkého okolí Tokia 東京. Jedním z takových míst je Kamakura 鎌倉. Toto město se nachází necelou hodinu vlakem jižně od Tokia. Kamakura je mimo jiné také zajímavá tím, že byla sídlem první japonské vojenské vlády – tzv. shōgunátu. Možná právě díky tomu zde najdete historické památky, které každoročně přivítají velký počet japonských i zahraničních turistů. Těchto objektů je tady opravdu celá řada, ale nejdříve něco málo k historii.
Historie Kamakury
Kamakurský shōgunát byl založen ve 12. století po dlouhém a krvavém soupeření dvou šlechtických rodů o kontrolu nad císařským dvorem. Vítězný klan v čele s Minamoto no Yorimoto 源頼朝 (1147 – 1199) si zvolil Kamakuru za své sídlo. Jedním z důvodů proč si zvolili zrovna toto místo, je jeho umístění. Kamakura, původně ne příliš významná rybářská vesnice, je ze tří stran obklopena a chráněna zalesněnými strmými kopci a na čtvrté straně je moře. Dalo by se tedy říci, že toto místo bylo a je takovou malou přírodní pevností. Zde se tedy zrodily všechny věci, které považujeme za typické pro „cestu samuraje“ – společenské hodnoty, řád, náboženství a kultura válečnické kasty, která ovládala Japonsko po následujících sedm století. Z toho období své slávy žije dodnes a kupodivu jako jedno z mála měst v Japonsku si zachovává svou pěknou historickou atmosféru i spoustu krámků s výrobky tradičních řemesel, zejména s proslulými kamakura-bori 鎌倉彫 – dřevěnými vyřezávanými podnosy a reliéfy, krásně lakovanými. V Kamakuře se dodnes dochovalo množství chrámů a svatyní.
Většina z této kultury byla inspirována zen-buddhistickou 禅 sektou Rinzai 臨済, vyznávající především smysl pro disciplínu a sebeovládání a asketický přístup k umění i k životu. Shōgunát zde založil mnoho zen-buddhistických chrámů. Mnohé z nich přežily až do dnešních dnů a některé z nich jsou dokonce chráněny jako součást národního pokladu.
Jak se dostat do Kamakury
Cesta není nijak složitá a ani finančně náročná. Ze stanice Tokio, pojedete vlakem po Yokosuka line (Yokosuka-sen 横須賀線), která vás vyveze přes Yokohamu 横浜 přímo do Kamakury. Vystoupit můžete i o zastávku dříve v Kita-Kamakura 北鎌倉 (Severní Kamakura), ale doporučuji dojet až do Kamakury, kde přestoupíte na vlak na trase Enoden line (Enoshima dentetsu, 江ノ島電鉄), který vás doveze do stanice Hase 長谷, kde vystoupíte. Nedaleko odtud se nachází socha Daibutsu 大仏 (Velkého Buddhy), chrám Hase Kannon 長谷観音, ale také pláže.
Daibutsu 大仏 – sedící Velký Buddha
Když vystoupíte ve vlakové stanici Hase a dáte se vpravo, dojdete k soše Velkého Buddhy (Daibutsu), která byla odlitá v roce 1252 na nádvoří chrámu Kōtoku-in 高徳院 a původně umístěna dovnitř chrámu. Ten ale zničila ohromná vlna tsunami v roce 1495. Dnes je tedy Buddha na volném prostranství. Daibutsu je 11,4 m vysoký a váží 850 t. Sedící postava znázorňuje klasickou pozici buddhy Amidy Nyorai 阿弥陀如来 („buddhy milosrdenství“) s rukama spočívajícíma v klíně, palci dotýkajícími se dlaní a polozavřenýma očima, jež vyzařují hluboký klid. Tohoto Buddhu uctívají příslušníci buddhistické sekty Jōdo (Jōdo-shū 浄土宗) a Shin-shū真宗. Údajně byl odlit na podnět Yoritomův, který navštívil Naru 奈良 a tam viděl ještě vetší sochu Buddhy. Obecně se má za to, že narský je sice větší, ale kamakurský je po umělecké stránce kvalitnější.
Socha je dutá a po schodišti můžete vystoupat k oknu umístěnému mezi Buddhovými rameny.
Chrám Hase Kannon 長谷観音
Vydáte-li se od sochy sedícího Buddhy zpět k nádraží a odbočíte-li před ním doleva, ocitnete se před chrámem v Hase. Tento chrám je velmi příjemný, protože je situován na svahu, odkud je pěkná vyhlídka na město i na moře. Je zasvěcen bohyni milosrdenství Kannon. Devět metrů vysoká socha této bohyně v chrámu Hase je údajně velmi stará, pochází z 8. století. Bohyně má 11 tváří – 1 velkou a 10 malých, symbolizujících 10 stupňů osvícení, i když populárnější výklad zní, že se Kannon dívá na všechny možné strany, aby byla k dispozici pro každého, kdo potřebuje její pomoc. Je vyřezána z jednoho kmene a pokrytá plátkovým zlatem.
V chrámové síni Amida je obraz Amida Buddhy, jenž věnoval Minamoto no Yorimoto, když mu bylo 42 let, což je podle japonské tradice velmi nešťastný věk. Jeho pokora přinesla Yoritomovi ještě trochu času, aby se mohl těšit ze svých úspěchů – zemřel ve věku 52 let na následky četných zranění po pádu z koně.
Potom se můžete pěšky vydat zpět do města k nádraží v Kamakuře, klidně jděte pěšky. Je to hezká, ne příliš dlouhá procházka. Navíc můžete trochu odbočit ze směru a jít se podívat k moři přímo na pláž Yuigahama. V letních měsících je plná surfařů, kteří se zde prohánějí na vlnách. Navíc je tu nádherný výhled na celé pobřeží a okolní kopce.
Když poté dojdete k nádraží, můžete si vyzvednout v místním informačním centru brožuru o místních památkách a pozoruhodnostech, která vám pomůže při orientaci. Od nádraží se vydáte po promenádě k chrámu Hachimangū.
Chrám Tsurugaoka Hachimangū 鶴岡八幡宮
Hachimangū je dalším oblíbeným výletním místem Kamakury. Hachiman je patron válečníků a byl i patronem rodu Minamoto. Je to velmi oblíbené shintōistické božstvo, o čemž svědčí asi 25000 svatyní po celém Japonsku. Po věštbě v roce 749, která pravila, že Hachiman bude bdít nad stavbou velkého Buddhy v Naře, dostalo božstvo i buddhistické jméno Daibosatsu a stalo se patronem buddhismu. Tento chrámový komplex byl vystavěn Minamoto no Yoritomem, prvním kamakurským shōgunem. Byl věnován legendárnímu císaři Ōjinovi 応神, údajnému předkovi Yoritoma.
V polovině září se v tomto komplexu pořádají slavnosti, jejichž součástí je turnaj jezdců Yabusame 流鏑馬 (lučištníků), při němž musí účastníci odění v kostýmech kamakurských lovců zasáhnout sérii tří malých dřevěných terčů. To vše musí zvládnout během své jízdy tryskem po úzké dráze. Samotné rozmístění terčů dává jezdci sotva dostatek času na puštění otěží, zamíření, vystřelení šípu a opětovné získání kontroly nad koněm.
V komplexu svatyně jsou také dvě muzea. Kamakurská městská galerie moderního umění, která skrývá sbírku japonských olejů, akvarelů, dřevotisků a soch, a Kokuhōkan 国宝館 (Muzeum národního pokladu), v němž se nachází sbírka vybraných objektů z různých kamakurských chrámů a svatyň, mezi jinými i nádherných obrazů ze 13. století.
Tanec Shizuky
Svatyně Hachimangū byla svědkem mnoha dramatických událostí, mezi nimi také zavraždění Sanetoma, Yoritomova druhého syna a posledního minamotského shōguna, jeho vlastním synovcem, mnichem Kugyō. Místo u hlavní svatyně, kde k vraždě došlo, dnes označuje vzrostlý jinan.
Ale nejdojemnější příběh se vztahuje k tak zvané Panenské síni. Poté, co se Yorimoto stal shōgunem, rozkmotřil se se svým temperamentním nevlastním bratrem Yoshitsunem, o němž si myslel, že proti němu osnuje spiknutí a poslal jej do vyhnanství. Yoshitsunova milenka Shizuka Gozen 静御前 (1165–1211) byla přivedena do svatyně Hachimangū, kde měla za trest tančit. Ovšem tanec, jenž předvedla, byl plný vzdoru a lásky k Yoshitsunovi. Když Yorimoto zjistil, že Shizuka nosí Yoshitsunovo dítě, přikázal je při porodu zabít.
Konec tohoto příběhu se ztrácí v legendách. Některé verze tvrdí, že dítě bylo skutečně zavražděno, jiné říkají, že bylo vloženo do ošatky a zanecháno v rákosí.
Hrobka Minamoto no Yoritomo 源頼朝
Na východ od Hachimangū se nachází velice prostá a skromná hrobka Yoritoma. Yoritomo si v japonské historii z řady důvodů nevysloužil velký obdiv, ale i tak se můžete u malé, mechem porostlé pagody zastavit a vzdát mu čest.
Obdiv si přesto zaslouží za svou snahu stvořit pro své hlavní město „Sedícího Buddhu“, který by konkuroval mohutné bronzové soše vytvořené roku 749 v chrámu Todai-ji v Naře. Smělá myšlenka přinesla své ovoce v roce 1292.
Když půjdete ještě dál na východ narazíte na svatyni Egara-tenjin 荏柄天神, dále pak na chrám Zuisen-ji a Sugimoto-dera. Je zde ještě daleko více malých chrámů a svatyň a tak záleží jen na vás, co vše se rozhodnete navštívit. Ale teď ještě něco málo ke jmenovaným objektům.
Svatyně Egara-tenjin 荏柄天神
Tato svatyně má na svém pozemku jinan 銀杏, který tu údajně roste 900 let. Další zvláštností je, že sem míří převážně studenti, kteří píší svá přání ohledně studia na dřevěné destičky ema.
Chrám Zuisen-ji 瑞泉寺
Další je v seznamu chrám Zuisenji, který je zenovým a proslul svou zahradou navrženou Musō Kokushim 夢窓国師, zakladatelem tohoto chrámu.
Chrám Sugimoto-dera 杉本寺
Při cestě zpět ze Zuisenji najdete po levé straně chrám Sugimoto-dera, který se pyšní tím, že je nejstarším v Kamakuře, byl založen v roce 734. Také jsou zde umístěny tři sochy Kannon, i když ne tak slavné jako v chrámu Hase. Celý název tohoto chrámu je Taizō-zan Kannon-in Sugimoto-dera大蔵山観音院杉本寺.
Tak a nyní se vrátíte zpět k Hachimangū a vydáte se silnicí, která vede do Kita Kamakura. Cestou můžete navštívit po levé straně nedaleký chrám En-no-ji, který se může pochlubit pozoruhodnou skupinou soch prezentujících Enmu (Pána pekel) a jeho soudce. Dále pak bude po pravé straně významný chrám Kenchō-ji.
Kenchō-ji 建長寺
Kenchō-ji byl založený roku 1249 a je nejdůležitějším chrámem ze skupiny Gozan („Pěti hor“), hierarchie vytvořené ve 14. století pro zen-buddhistické kláštery pod oficiální ochranou shōgunátu. Byl postaven podle vzoru jednoho z velkých čínských klášterů pro čínského mnicha, který se údajně přimlouval u obávaného chána Kublaje, aby zastavil invazi Mongolů do Japonska. Kenchō-ji je dodnes aktivním klášterem a stejně jako mnoho jiných chrámů Kamakury slouží ještě dnes k zenovým meditacím. Budovy jsou krásně udržované, přestože chrám byl postaven v roce 1647.
Severně odtud na cestě od centra Kamakury stojí dva zenové chrámy s překrásnými zahradami – Meigetsu-in 明月院 a Yochi-ji.
Nedaleko od Kita Kamakura po levé straně se nalézá Tōkei-ji, což byl původně ženský klášter.
Chrám Tōkei-ji 東慶寺 – „Rozvodový chrám“
Jeho jedinečnost spočívala v tom, že poskytoval útočiště ženám samurajů hledajícím únik z jejich nešťastných manželství. Pokud se ženě podařilo dostat až na toto místo a zůstala zde po tři roky jako jeptiška, mohla od shōgunátu obdržet dekret o rozvodu a být tak volná. V Homotsukanu (pokladnici) Tokeiji je uložena sbírka obrazů, soch a kaligrafií z období Kamakura, z nichž některé jsou registrovány jako významné kulturní předměty.
V komplexu se také nachází Matsugaoka Bunko, výzkumná knihovna vytvořená na počest D.T.Suzukiho (1870 – 1966), průkopníka studia zenu na Západě.
Posledním chrámem na této cestě, ale jistě ne méně zajímavým, je Engaku-ji.
Engaku-ji 円覚寺
Chrám Engaku-ji byl založen roku 1282 a stal se druhým nejvýznamnějším klášterem ze skupiny Gozan („Pět hor“). Tento chrám patří zenové sektě Rinzai a byl založen jako chrám modlitby za vojáky padlé při Kublajchánových pokusech dobýt Japonsko. Engaku-ji je nejrozsáhlejším chrámovým komplexem v Kamakuře. Během své historie byl poměrně často ničen požáry a zemětřeseními. Dodnes se dochovalo z původních čtyřiceti šesti budov pouze sedmnáct. Dvě z nich jsou registrovány jako národní poklady – Shariden 舎利殿 (síň svatých relikvií), postavena v roce 1282, a mohutná zvonice stojící na kopci nad ní. Zvon vysoký asi 2,5 metru byl ulit roku 1301 a je také největším v této oblasti. Hlavní budova Engaku-ji, otevřená veřejnosti, slouží jako obřadní síň Butsunichian 仏日庵, kde se návštěvníci mohou zúčastnit čajového obřadu.
Když si prohlídnete tento chrám, můžete se s klidným svědomím, že jste navštívili co šlo, vydat na nádraží v Kita Kamakura a vlakem zpět do Tokia. Odtud vás cestovné do stanice Tokia vyjde asi na 780,- Yenů, takže něco málo ušetříte.
Dodatek
Co dodat na závěr. Tento výlet se dá pohodlně stihnout během jednoho dne, i když je to pěkný frmol, takže se nepřipravíte o případný večerní trénink. A určitě to stojí za to navštívit toto místo, na kterém se můžete setkat s historii takřka na každém kroku. Budete mít možnost vnímat nádhernou architekturu usazenou do okouzlující rozmanité krajiny. Prostě užívejte plnými doušky japonské atmosféry. Co chtít víc …
A pokud se ptáte, proč se věnovat kultuře a historii této země, když se věnujeme bojovým uměním, tak právě proto. Japonská bojová umění jsou výsledkem historie a je třeba studovat historii právě protoi, abychom pochopili mnohé z toho, co je nám v budō předáváno. Velice často říkám svým studentům, že studovat tradiční bojová umění není pro každého. Je to náročné a to nejen fyzicky a obsahuje techniky, historii a filozofii.
Ninpō ikkan 忍法一貫
Použité prameny:
turistický průvodce města Kamakura
průvodce do kapsy – Japonsko
(c) 2006, Pavel Slavík
dōjō-chō Bujinkan Dōjō Prague
web: www.bujinkanprague.com
e-mail: pavels@bujinkanprague.com