Godan testy… přímo od zdroje…
Tak jo… chci to sepsat dřív, než zapomenu rozhovor, který jsem měl se sōkem asi před hodinou. Tady je celý příběh, abych tomu dal nějaký kontext:
Během tohoto týdne jsem dostal několik e-mailů od lidí z Evropy a USA týkajících se provádění godan testů. Godan testy dělával výhradně Hatsumi sensei, až do doby před pár lety, kdy začali testy provádět instruktoři s 15. danem pod jeho přímým dohledem. Existovalo pár výjimek, kdy 15. dan dostali speciální svolení provést testy. V takových případech Sensei obvykle trval na tom, aby byl test natočen na video, které mu bylo ukázáno.
Ti, kteří mě kontaktovali, si povšimli, že někteří lidé začínají propagovat své semináře s prohlášením, že dostali povolení provádět testy. Žádali mě, abych jim pomohl pochopit, co se děje. Měli celou škálu starostí od „Můžu provádět testy taky?“ až po „OČEKÁVÁ se ode mě, že je budu provádět?“ Někteří vyslovili obavu, že godan test býval exkluzivním privilegiem sōkeho, že byl „pokladem“ bujinkanu, a že pokud se stane příliš otevřeným, mohl by ztratit svou hodnotu. Mají strach, že by se mohl stát pouhým „marketingovým nástrojem“. Musím přiznat, že já osobně tyto obavy sdílím.
Vlastně jsem si ani sám nebyl jistý, jak to vlastně je… proto jsem dnes ráno, než jsem vyrazil na trénink Hatsumi senseie do honbu dōjō, sepsal všechno na papír (v japonštině) a odfaxoval jsem to sōkemu. Zjistil jsem, že je to dobrý způsob, jak s ním komunikovat, protože si to může přečíst a chvíli o tom přemítat. Pak se mnou obvykle celou záležitost prodiskutuje v dōjō. Udělal jsem vše pro to, abych podrobně vysvětlil, jaké mají lidé pochybnosti, zmatky a obavy.
Naše pohledy se nesetkaly až do chvíle, kdy kolem mě prošel, aby provedl zahajovací úklonu a v tom okamžiku řekl: „Děkuji ti!… Děkuji ti za fax!“ Znovu už to nezmínil, až do chvíle po závěrečné úkloně. Pak všem řekl (já překládal): „Pokud jde o godan testy… Když provádíte godan test, je důležité, aby u toho byli přinejmenším tři držitelé 15. danu (jeden, který test provádí, dva jakou sudí). Je na těchto držitelích 15. danů, aby se ujistili, že osoba, která godan test podstupuje, je fyzicky i psychicky způsobilá test podstoupit a je držitelem 4. danu.“
Mně to tak úplně nestačilo, proto jsem ho poté požádal, aby mi to objasnil. Stáli jsme v dōjō a hezky si o tom popovídali. Zeptal jsem se: „V zásadě tedy kterýkoliv 15. dan může test provést, pokud jsou přítomní další dva 15. dani?“ „Ano… pokud mi dají předem vědět!“ zněla jeho odpověď. Opět zdůraznil zodpovědnost, kterou lidé přijímají, pokud tyto testy provádějí. Musejí se ujistit, že osobu podstupující test důkladně prověřili. Musejí vědět, zhruba jak dlouho cvičí a u koho. Navrhl, že by dokonce měli dostat sepsané ‚budō-reki‘ (písemný záznam o minulosti dané osoby v oblasti bojových umění, včetně dalších studovaných umění… o jejích učitelích, atd.). Toto budō-reki by mělo být součástí posudku, jestli je osoba vůbec způsobila test podstoupit. Měli by rovněž fyzicky VIDĚT důkaz, že je dotyčný držitelem 4. danu.
Řekl jsem mu o svých obavách, že to pro některé lidi nebude nic jiného než marketingový nástroj. Souhlasil se mnou, ale řekl, že nyní přišla doba, aby se přesvědčil, jestli už lidé vyspěli na úroveň, o které doufá, že na ni vyspěli. „Jestli to pohnojí…“ zažertoval, „budou muset přijít za mnou a znovu test podstoupit u mě!“ sōke přijímá skutečnost, že je v té důvěře, kterou vkládá do lidí, riziko, ale je to riziko, které je důležité pro růst bujinkanu. Bedlivě sleduje, jak učitelé bujinkanu na tuto zodpovědnost reagují.
Z mého rozhovoru se sōkem tedy plyne následující shrnutí, které by mohlo pomoct pochopit situaci:
– 15. dani, kteří si přejí provádět testy, by měli kontaktovat Hatsumi senseie a požádat o svolení PŘEDEM. Lze to učinit poštou, faxem nebo, pokud je k dispozici tlumočník, telefonicky
– nepřijímejte k testu lidi, kteří ‚jdou náhodou kolem‘. Zaveďte nějakou přijímací proceduru. Měli by vám být schopni dokázat, že mají 4. dan, a že cvičí dostatečně dlouho. Výmluva typu‚ certifikát mi sežral pes‘ není přijatelná! Pokud došlo k nějakému administračnímu problému, kvůli kterému certifikát neobdrželi, musí se to vyjasnit PŘED testem! Přistupujte k tomu stejně, jako když se někdo uchází o práci. Aby se takový člověk vůbec dostal na pohovor, musí mít přijatelný životopis. V tomto případě je životopisem uchazeče jeho budō-reki! Dobré by taky mohlo být chtít vidět nějakou tezi. Čistě jako důkaz, že má jejich budō-reki nějakou ‚podstatu‘ (Já osobně bych se nezúčastnil žádného godan testu, dokud bych na vlastní oči nespatřil ORIGINÁLNÍ certifikát se 4. danem… Za tu dobu, co pomáhám v honbu, jsem viděl až příliš mnoho zfalšovaných kopií a fotografií)
– součástí ‚prověřovacího‘ procesu je zjištění, zda je daná osoba zdravá… fyzicky i psychicky!!!
– jakmile dotyčný testem projde, okamžitě je potřeba odeslat všechny detaily do honbu. Datum a místo testu, jména a podpisy zkoušejícího a sudích, společně s veškerými informacemi o novém 5. danu a jeho fotografií. Od této chvíle to bude jeho záznam, takže není na škodu přiložit ani jeho budō-reki. Dle mého názoru, ta dávnější myšlenka s natočením testu a odesláním DVD jako záznamu taky není špatná. Uškodit to ničemu nemůže, že?
– možnost provádět testy na 5. dan by měla být považována za privilegium a poctu! Tento test je tím nejdůležitějším krokem v našem tréninku bujinkanu, stáváme se osobními studenty sōkeho. Mělo by se s ním zacházet s obzvláštní důstojností… ne jenom jako s marketingovým nástrojem k propagaci semináře nebo sebe sama. Měli bychom se obzvláště vynasnažit, abychom dokázali, že důvěra, kterou v nás Soke vložil, je oprávněná!
(c) 2011, Mark Lithgow
e-mail: marktemp2@mac.com
facebook – facebook.com/mlithgow
Článek byl publikován na stránce:
http://www.facebook.com/mlithgow#!/notes/mark-lithgow/godan-tests-from-the-horses-mouth-july-10th-2011/10150249579859044