Důležitý trénink základů
Rád bych se podělil o své zážitky z letošního Japonska. Pokaždé si z Japonska přivezete nové informace a zkušenosti, které se pak stanou důležité pro vaše další studium. Rozhodně bych nechtěl někoho poučovat, jen se pokusím co nejlépe popsat to, s čím jsem se v Japonsku setkal.
Na začátku pobytu jsme s naší malou skupinkou navštívili tréninky všech japonských shihanů a pak záleží na každém, kterého učitele budete navštěvovat. Jen je škoda, že se většinou tréninky kryjí, takže nemůžete být všude.
Mě osobně zajímal trénink Someyi senseie, protože jsem při svém prvním pobytu neměl možnost se jeho tréninku zúčastnit. Jako u jediného japonského shihana jsem se u Someyi senseie setkal s důsledným vysvětlováním základů. Možná, že to bylo také dáno tím, že při naší první návštěvě jeho dōjō jsme tam byli úplně sami, nebyli tam žádní cizinci, dokonce ani nikdo z Japonců.
Na začátku tréninku se nás Sensei zeptal, co chceme jet. To bylo naprosto úžasné, cítil jsem, že máme veliké štěstí. Přesně si už nevzpomínám, kdo a co na Senseiovu otázku odpověděl, ale celý trénink se procvičovaly základy. Pokud bych měl srovnat naše pohyby s Senseiovými, což je teda možná nesmysl, ale přesto, tak jsem měl pocit, že jsme někde úplně jinde. Možná, že to ostatní tak necítili, ale já si připadal, že se ,,učím chodit“. Věděl jsem, že se tréninky u Someyi senseie pro mě stanou prioritou na tomto pobytu a studiu v Japonsku. Každý trénink začíná tak, že se nejprve projíždějí kotouly, Sanshin no kata, Sanpō no kata a Torite kihon kata go-hō. Do této chvíle jsem si myslel, že jsem schopný se alespoň správně posadit do Kamae. Zjistil jsem, že opak je pravdou. V jednu chvíli ke mně Sensei přistoupil a s úsměvem na tváři mi ukazoval, že takhle ne. Upozorňoval na můj vystrčený zadek při provádění Ichimonji no kamae, paty obou nohou mají být ve stejné linii a celý postoj má být mnohem, mnohem níž. To bylo úplně jiné, než jsem to doposud prováděl. Ve snaze alespoň Kamae napodobit, jsem ztrácel rovnováhu a v kolenou cítil strašné napětí. Připadal jsem si, jako bych byl poprvé na tréninku, ale zároveň si uvědomoval, že je velice důležité dozvědět se, co dělám špatně. Pokaždé, když jsem cvičil s nějakým Japoncem, tak jsem měl pocit, že oni mají perfektně zmáknuté základy a dbají na to, aby je prováděli správně. To je velký rozdíl mezi cizinci a Japonci. Myslím, že ať je Japonec na jakékoliv úrovni, tak nikdy nezapomíná na procvičování základů. Všichni bychom se mohli učit od mladší generace Japonců, pro mě osobně jsou velkým vzorem. Na dalších trénincích jsme sami už nebyli, potkávali jsme se s lidmi, kteří navštěvují Senseiovo dōjō pravidelně nebo přijeli na nějakou dobu do Japonska za studiem. Trénink pro mě ale nadále zůstal velkým přínosem. Ještě několikrát Sensei upozorňoval na mé špatné provedení Kamae, věděl jsem ale, že je to otázkou nějaké doby, kdy odbourám staré návyky.
Na posledním tréninku u Someyi senseie před naším odletem domů Sensei mluvil o tom, že je důležité, aby ti kdo nosí černý pás dělali dobře základy, proto aby ti se zelenými pásky se je naučili správně.
Na závěr bych rád popsal to, co nám Sensei řekl na posledním tréninku. Ještě než začal trénink, tak ke všem promluvil. Říkal, že na včerejším tréninku u sōkeho v honbu byli lidé, kteří před tréninkem pili alkohol. Sensei říkal, že to sōkeho uráží, protože strávil mnoho let studiem od Takamatsu senseie a že se snaží to předávat dál a když někdo přijde na trénink opilý, tak je to neúcta k němu. Dříve, když samuraj udělal chybu, tak musel spáchat seppuku. S drobným úsměvem na tváři říkal, že včerejší večer někteří lidé měli spáchat seppuku. Someya sensei dále vysvětlovat, že Japonci když praktikují budō, tak tím rozvíjejí svou osobnost a takovéto jednání jim to narušuje. Na této verzi překladu jsme se shodli všichni, takže nevzniknou chyby díky mojí nepříliš dobré angličtině. Podle mého názoru bychom se všichni na začátku měli snažit naučit se správně provádět základy, protože ty se pak stanou odrazovým můstkem pro naše další studium.
(c) Roman Veltruský
Roman byl dlouholetým studentem bujinkan ryū-ha v Čechách. Mnohokrát navštívil semináře v zahraniří a podniknul i několik cest do Japonska.