Co je kiai?
napsal Dave Lowry
Někteří praktikanti bojových umění se rozhodnou tuto rubriku Karate Way přeskočit, protože si řeknou, že už vědí, co je kiai. Je to výkřik, který vydáte při provedení techniky, že? Ano, to je pravda. Ale jde o trochu více.
Slovo kiai 気合 je tvořeno dvěma japonskými znaky: Ki znamená „energie“ a ai znamená „sjednotit“. Tento koncept se v japonských tradičních bojových uměních objevuje často, a to různými způsoby. V širším pojetí odkazuje na možnosti, jakými dochází k manipulaci oponenta bez využití fyzického kontaktu. Sem můžeme zahrnout práci s hlasem.
Nicméně psychologické důsledky kiai jsou velmi propracované a jdou daleko za pouhé křičení. Jde o pohled. O postoj. O vnitřní „postoj“, který člověk tváří v tvář konfliktu ukazuje. Toto vše mohou být různé způsoby vyjádření kiai.
Shimadovi Toranosukemu 島田虎之助 (1810-1864) nebylo ještě ani 20 let, když se díky svým šermířským dovednostem proslavil na Kyūshū, jižním ostrově Japonska. Vyhrál několik soubojů s bambusovou shinají. Nakonec se vydal do Eda (dnešního Tokia), kde pokračoval řadou dalších soubojových výzev. Některé sice prohrál, ale začal vítězit. A to hodně. Jeho sláva rostla a spolu s ní rostla i jeho sebedůvěra, která – vzhledem k jeho mládí – pravděpodobně přerůstala do arogance.
Shimada vyzval Ōtaniho Seijchirōa (také znám jako Ōtani Shimosa-no-kami Nobutomo 男谷下總守信友, pozn. překladatele), malého, na pohled nevýrazného chlapíka, který byl shodou okolností 13. velmistrem Jikishinkage ryū 直心影流. Když se utkali, Shimada byl přesvědčený, že půjde o krátký zápas. Překvapilo ho proto, když si uvědomil, že pomalu ustupuje. Nebyl to Shimadův záměr, prostě se to stalo. Ōtani postupoval vpřed, s taseným mečem, ale meč nepůsobil přímo jako hrozba. Nicméně dle Shimadových slov to bylo jako čelit pohybující se zdi kiai. Dřív než si to uvědomil, ustoupil přes celou délku haly.
Ōtani povolil, vrátil se do středu místnosti a přitom opět vypadal jako buclatá panda. Shimada ho následoval a vrátili se k souboji. I když s tím mentálně bojoval, vzpomínal později Shimada, bylo to znovu, jako kdyby na něj postupoval neprostupný oblak. Byl bezmocný. Ke svému zoufalství a zmatení zjistil, že ho ruce a nohy neposlouchají. Vlastně ztratil vědomí.
Po této zkušenosti Shimada začal prosit, aby byl přijat jako student Ōtaniho ryū. Byl vynikajícím studentem a později si založil vlastní odnož. (Pro ty, kdo by se chtěli dozvědět o Shimadovi více – podívejte se na film Zběsilost. Postava Toshirōa Mifuneho vznikla podle něj.)
Tento druh záznamů působí, že kiai zní jako magie – nebo možná druh hypnózy nebo způsob kontroly mysli. Abyste to nyní neodmítli jako naprostý nesmysl, podívejte se například na videa expertů na systemu. Nesoustřeďte se na jejich techniky. Místo toho pozorujte, jakým způsobem se pohybují a stojí, zatímco mluví. Plně využívají postoj těla, výrazy tváře a svou fyzickou velikost. To vše nefunguje jako náhražka talentu, ale jako způsob, jak si vybudovat pozici kontroly.
Rádi si představujeme magii jako pojem, ke kterému se uchylují primitivní, neznalí lidé, kteří jsou zastrašeni jakoukoli hrozbou neviditelné, ale reálně hmatatelné síly. Přesto ale každý člověk může podlehnout sugesci, téměř nevědomým klíčům, které vnímáme z chování, výrazu a pohybu ostatních. A přesně v této oblasti existuje kiai ve vážně míněných bojových uměních.
Co se týče hlasového projevu kiai, je toto téma zapojeno ještě mnohem vice, než mnozí vědí – zejména ti, kteří během předvádění kata ječí jako siréna, která šlápla na lego. V tradičních ryū se vyučuje specifická vokalizace. Některé zvuky napínají svaly na zádech, které se používají k tlaku; jiné zapojují břišní svaly, které podporují úder. Nejedná se o samovolné vřeštění nebo řev. Zvuk kiai má záměrný význam.
Hlasem projevené kiai je možné využít pro zmatení nebo odvedení pozornosti oponenta, stejně tak, jako zafunguje jakýkoli hlasitý zvuk. Ale kiai může také narušit soustředění soupeře a vnutit mu svoji vůli, s cílem využít jeho slabosti. Zde je zásadní vzpomenout si na skutečný význam toho slova: „sjednotit nebo uvést do souladu energii jedince s energií jiného člověka“. V tomto smyslu je kiai o proniknutí do soupeřovy mysli a jejím ovládání.
Toto může opět znít ezotericky, ale realita je takové, že ve smrtícím střetu je nepozornost nebo rozptýlení otázkou zlomku sekundy. – Zamyslete se, jak funguje kapsářství: jemné strčení do oběti s cílem na okamžik odvést její pozornost – a využít příležitosti. Nejsou potřeba žádná kouzla nebo síly, které dlouhodobě ochromují. Potřeba je jen velmi krátké narušení.
Nebyla to náhoda, že byl Shimada poražen mistrem Jikishinkage ryū. Tato škola se soustředila na kiai a brala ho jako základní součást svého učiva. Dodnes existuje a i v dnešní době klade na trénink kiai důraz.
Tato ryū definuje kiai jako kombinaci dýchání, s hlasovým projevem a bez něj, a přístupu. Aby se studenti naučili prvně zmíněné, tedy dýchání s případným hlasovým projevem, začínají s furibō 振棒. Jedná se o velikou, děsivě těžkou palici, kterou máchají při sólových cvičeních, aby se naučili propojit svalovou práci s dýcháním. Později provedou osnovy Jikishinkage ryū studenty sérií čtyř cvičení kata, kde u každé se využívá odlišná forma kiai. Jsou pojmenované po ročních obdobích, což má řadu ezoterických významů, ale zároveň přináší praktické fyzické poznatky.
Svitky starodávných ryū se na celé řadě míst odkazují na pojem kiai jako na způsob ovládnutí nepřítele. Kiai no ri 気合の理 je slovní spojení používané pro popis metod pro zapojení energie jedince s cílem ovlivnit dalšího člověka v bojovém smyslu. Dalším výrazem je kihaku 気迫, což v dnešní době můžete často slyšet v kendō dōjō, kde se to používá s významem „silného ducha“. V dřívější terminologii to však znamenalo schopnost ovládat okolnosti pomocí energie vytvářené postojem a dýcháním.
Kiai je jedním z mnoha aspektů budō, které se navenek zdají jako jednoduché. Ale podívejte se hlouběji a zjistíte, že tak jednoduché zdaleka nejsou.
přeložila Eva Hajčiarová
Dave Lowry píše Karate Way od roku 1986. Pro více informací o jeho článcích a knihách navštivte stránky blackbeltmag.com, na kterých si zadejte jeho jméno do vyhledávacího pole.
Článek byl publikován v magazínu Black Belt, v čísle pro měsíce prosinec 2022 / leden 2023.
– více o autorovi –
Dave Lowry je americký novinář a spisovatel, který je známý pro své články a knihy věnující se různým oblastem japonských bojových umění a životního stylu budōky (ten, kdo následuje bojovou cestu). Od roku 1986 je mimo jiné pravidelným přispěvatelem časopisu Black Belt, kde píše o tradičních uměních.
Je studentem japonských bojových umění, kterým se věnuje od roku 1968, kdy se začal věnovat tradicím školy Yagyū shinkage ryū. Kromě této školy se věnuje karate-dō, Shintō musō ryū a aikidō. Je silně zapojen do japonské komunity v oblasti St. Louis a praktikuje širokou škálu japonských umění včetně go (starověká japonská hra), shōdō (kaligrafie), kadō (aranžování květin) a chadō (čajový obřad).