Tohle jsou mé dnešní myšlenky. Zeptejte se mě zítra, a možná budou zcela jiné.
Navzdory tomu, že boj je poslední možností, musíme být na něj připraveni. Nicméně beze spravedlnosti je boj barbarstvím, takže bojový umělec by se měl řídit vyšším morálním kodexem a měl by mít vyvinutou sebekázeň. Člověk by se neměl vyžívat v ubližování druhým, ale když jde o přežití, je možné do sebe nasát potěšení z boje. Pokud musíte bojovat, neměli by jste se kvůli tomu cítit nepříjemně, ale chápat nebezpečí a chaos jako staré známé.
Boj je nebezpečný, tudíž nebojujte pokud nemusíte. Pokud musíte, vyhrajte. Pokud nemůžete vyhrát, přežijte. Tak nebo onak, nemyslete na vítězství či prohru. Je to stejné jako Godan test. Neměli by jste od výsledku čekat příliš mnoho. Nepodceňujte štěstí. Pokud zvítězíte, řekněte si, že jste měli štěstí. Pokud měl na své straně štěstí oponent, musíte být schopni proměnit vaše chyby v přednosti. Buďte statečný, ale ne nerozumný. Když máte možnost, převezměte iniciativu a zasáhněte oponenta dřív, než stačí dokončit útok. Nebo vylákejte oponenta a udeřte, když je nezranitelnější. Vytvořte si strategii tak, že vezmete v úvahu vaše silné a slabé stránky; nenechte je jimi limitovat. Navzdory tomu, že bojová umění poskytují základní modely fyzických i ne-fyzických atributů vztahujících se k boji, je třeba si je přizpůsobit. Jedná se o konceptuální modely, ne dogmata. Nečekejte, že dnešní souboj bude pouhou kopií soubojů z před 500 let.
Nicméně je třeba pochopit, že principy lidského pohybového potenciálu zůstávají stejné, a v tom spočívá hodnota učení se bojovým uměním. Je třeba porozumět jiným bojovým uměním – jejich dynamice, tomu, jak pracují se vzdáleností, jejich rytmu. Buďte vždy otevření použít nečekanou taktiku a nenechte se překvapit. Buďte přizpůsobiví a volte své reakce podle akcí oponenta. Všechno, co je pevné, je buď mrtvé nebo náchylné ke zlomení. Pohyb a přizpůsobivost patří do přirozeného řádu světa. V přírodě ti, kdož nejsou schopni se přizpůsobit, vyhynou. Rozpoznejte v oponentově stylu vodítka, které vám prozradí, jak by mohl zaútočit. Například, jak by boxer, zápasník nebo karateka předem zabránil útoku. Útočníkova velikost a muskulatura vám můžou tyhle vodítka poskytnout. Jeden oponent se může snažit zmenšit vzdálenost, aby mohl v zápase využít svou zavalitou postavu, zatímco jiný, vyšší, bude raději útočit nataženými pažemi z větší vzdálenosti. Také se naučte posoudit záměry a rytmus protivníka. Pokud je arogantní a agresivní, bude možná schopen útočit pouze jedním způsobem. Tohle může být pravda dokonce i v případě, kdy je taková strategie pro něj nevýhodná. Můžete oponentem manipulovat a nalákat ho, aby dělal špatné závěry a chyby. Boxer Muhammad Ali byl mistrem tohohle typu psychologických úskoků.
Pohybujte se s citem, ne bezmyšlenkovitě a bez emocí. Pokud vás sužuje vědomá myšlenka nebo emoce, nasměrujte ji jako energii do vašeho podbřišku a proměňte ji v odvahu a záměr. Tenhle záměr by měl proseknout vašeho oponenta, ale nevažte se příliš na vaše a plány a nenechte oponenta, aby vaše záměry prohlédl. Pohybujte se v souladu s ním. Naučte se odkrývat prostřednictvím lsti a kombinací technik. Měňte rytmus, používejte náhlou dynamickou rychlost, odhadujte a měňte vzdálenost, používejte načasovaní a různé uhly útoků a obrany. Buďte stabilní, ale zároveň v pohybu. Buďte silní ve správném momentu, ale nespoléhejte na silu, protože by jste se stali pomalými a předvídatelnými.
Boj není slavný; je špinavý, nečestný a obsahuje lidské utrpení. Pokud nejste připraveni být zraněni nebo poraženi, neměli by jste do boje vstupovat. Pochopte, že morálka je linkou spojující vás s civilizací. Boj se objevuje na zvláštních místech na okraji lidské existence. Musíte mít dostatek rozumu a etického smýšlení, aby jste se odtud dokázali vrátit. To je také důvod, proč jsou bojová umění propojená s filozofií – je to cesta zpátky k rozumnosti a slušnosti. Naneštěstí se někteří lidé můžou ztratit. Zatímco bojová umění slouží jako obrana pro tělo, filozofie a etika slouží jako psychická ochrana pro naše emoce a rozum. Poté, co bojoval v Číně, hledal Takamatsu sensei rovnováhu vstupem do buddhistického kláštera. Na mnohem nižší úrovni jsem já životnou rovnováhu hledal prostřednictvím studia na univerzitě a později získáním kvalifikace v oboru akupunktury a osteopatie. Osobní přínos soucitu bude vždy vyšší než přínos násilí. Naneštěstí se můžou vyskytnout extrémní okolnosti, kdy je potřeba bojovat. Uvědomte si, že takové důvody pro boj jsou pravé.
Hatsumi sensei kritizoval bojové umělce, kteří se chovají jako divá zvířata. Řekl, že člověk by měl být schopen používat svůj rozum, aby byl schopen zabít všechna nebezpečná zvířata na světě. Takoví lidé budou poraženi způsobem, který nečekají, protože je porazí mozek, nikoli svalová hmota. Když žil Takamatsu sensei v Číně, byl nazýván Mongolským tygrem kvůli jeho bojovým schopnostem. Nicméně když se vrátil do Japonska, jeden přítel mu řekl, že působí spíš jako japonská kočka. Takamatsu sensei rád souhlasil. Řekl, že v Číně bylo pro něj nezbytné působit jako zuřivý tygr, jenže teď, když je zpátky v Japonsku, to už nutné není. Dodal, že ženy mají kočky rády a s často je hladí. I když to bylo myšleno jako žert, ukazuje to na potřebu být tvrdý když to vyžadují okolnosti a pak se opět vrátit k jemnosti. I v rámci mých omezených zkušeností, když jsem bojoval proti jiným bojovým umělcům, bylo snadné je porazit, protože přemýšleli o bojovém umění a ne o boji. Porazil jsem je, protože jsem k tomu přistupoval jako k boji. Opět – boj je chaos, a vy se musíte naučit v tom chaosu existovat. Když bojujete, vstupujete do jiné dimenze. Je to jako u Godan testu, kde neexistuje předpojatost nebo limity.
Když čelíte potenciálnímu nebezpečí, vaše tělo vyvolá fyziologické změny (známé jako reakce „útěk nebo útok“, ang. flight or fight syndrome). Je nutné pochopit, že jde o přirozené příznaky a vy si musíte vybrat, zda si je vyložíte jako strach nebo nával energie. Na druhou stranu se nenechte unést vzrušením, nebo budete lehce poraženi. Strach je přirozený a může být vaším nepřítelem ale i spojencem. Když jsem se ptal Hatsumi senseie na údery, řekl mi, že úder bude vždy jiný, protože oponent bude vždy jiný (stejně jako vzdálenost, načasování a úhel útoku). Řekl, že proto nevyučuje základní formu úderů – žádná taková totiž neexistuje. Tohle je aplikace bojových umění, je to podobné jako studovat univerzitu. Nejdřív čtete knihy – ty představují kihon, waza a henka. Pak napíšete vlastní práci a ta je vaší vlastní aplikací věcí, které jste se naučili. Jako pro umělce (i když bojové) pro vás není výhodné kopírovat práci někoho jiného, protože by se z vás stal padělatel nebo řemeslník, který světu nepřináší nic nového nebo kreativního. Pravý umělec vytváří použitím svého vlastního unikátního a kreativního vyjadřování, založeného na základech, které se naučil.
Nevěřím, že v současném světě je boj primárním účelem bojových umění. Věřím, že jejich potenciál je mnohem větší. Hatsumi sensei říká, že je to o vytváření lepších lidských bytostí a šíření míru. I když to může znít jako příliš vznešené ideály, všichni jsme byli svědky osobního růstu lidí, kteří studují toto umění a viděli jsme jak se duch přátelství šíří mezi zeměmi. V mnoha případech se prostřednictvím bujinkanu utvořilo přátelství mezi lidmi, jejichž země byli ve vzájemně nepřátelském vztahu.
Bojová umění poskytují model pro život. Učí nás, jak být odhodlaný a pevný i když čelíme nepříznivým okolnostem. Učí nás hledat pravdu (i když zpočátku skrze techniku), harmonii spíše než souhlas, učí nás kooperaci (která je během tréninku nevyhnutelná) a učí nás, že musíme jednat jako součást přírody a ne proti ní. Pokud musíme bojovat, měli by jsme do toho jít s čistým srdcem. Zranit oponenta víc než je nutné, je projevem divokosti a není to hodné umělce. Je lepší, když nás jiní posuzují na základě naši důstojnosti a lidskosti než na základě toho, jací jsme obávaní. V japonských bojových uměním existuje rčení „Meč, který zabije a meč, který ušetří.“ Obyčejně se to vykládá tak, že bojovník je na takové úrovni, že si může vybrat, zda oponenta zabije, nebo nechá žít. Hatsumi sensei ale řekl, že to má ještě další význam – že jedna akce může obsahovat obojí. Například, když samuraj neměl jinou možnost, zabil útočníka a zabránil mu tak vzít nevinné životy. Sice pak litoval, že vzal život, jediný sek jeho meče však najednou život vzal i ušetřil. Aby udělal takové rozhodnutí ze správných důvodů, musel mít vysoce vyvinutý smysl pro právo a lidskost. Vzít život je něco úplně jiného než život dát. Zraňování se nedá přirovnat k léčení a ničení se nedá přirovnat k vytváření. Nejsme pouze lidi praktikující bojové umění, jsme bojoví umělci, a měli by jsme vytvářet krásu prostřednictvím pohybů našich těl a srdcí.
(c) Peter King
www.bujinkankingdojo.org
kingdojo@osteomedic.co.uk
