Abych řekl pravdu, tak z jedné strany vůbec nemám rád články, ve kterých je zveřejněna rozfocená technika a text definujícím její provedení. Hned to vysvětlím proč. Pokud tak totiž učiníte, často lidé získají představu, že toto „uveřejněné“ provedení techniky je jediné možné. Ale tak tomu není. Musíme si uvědomit několi věcí. Například, že každá technika má své probedení na úrovni shoden 初伝, chūden 中伝 a okuden 奥伝. Také to, že každý z japonských učitelů tuto techniku vyučuje s drobnými odlišnostmi a detaily, které vám mohou pomoci k širšímu pochopení konkrétní waza 技. Nejde o to, že by techniku nějak výrazně měnili, jde o to, že základem techniky není přesný pohyb jako podle šablony, ale princip pohybu či ovlivnění oponenta. Víte budō není exaktní vědou.

Někdy se v takovém případě může stát, že se studenti začnou mezi sebou dohadovat, čí provedení je správné a kdo jej dělá špatně. Víte, zastávám v této věci názor, že japonští učitelé mají již tak bohaté zkušenosti se studiem jednotlivých technik, že do nich nyní vkládají kus sebe sama a tím může vzniknout drobná odchylka při zachování skutečného kihon 基本, základu. Pozor, tuto schopnost mnoho z nás nemá a tak dávejme veliký pozor na to, když se rozhodnem techniku měnit.

Dalším důvodem proč nejsem přílišným přítelem definice jednotlivých technik je skutečnost, že přesným popisem pohybu mužou vzniknout „mantinely“ v našem tréninku, které nám neumožní provádět svobodně henka 変化, varianty z obav, že techniku pokazíme či opustíme. Takových obav se musíme co nejdříve zbavit, protože nás brzdí v tréninku. Samozřejmě je důležité se na začátku věnovat základnímu způsobu provedení jednotlivých technik a to po dlouhou dobu, ale i s tím, že se budeme seznamovat s možnostmi jednotlivých pohybů v závislosti na změně situace.

Má zkušenost z tréninku a studia bojových uměních Bujinkan Dōjō 武神館道場 je taková, že základ konkrétních technik je vyučován pro schopnost správného pochopení a naučení se pohybu nebo celé konkrétní waza 技, formě. Z tohoro důvodu bychom měli být velice pozorní při svém studiu a vnímat důležité detaily a podstatu studovaných pohybů. Po tomto úvodním seznámení začnou studenti provádět předem dané varianty jednotlivých pohybů, které dokážou změnit podobu techniky. Dalším krokem jsou takové věci jako správné načasování a ma-ai 間合い,vzdálenost, které jsou nezbytné proto, aby student pochopil souvislosti mezi jednotlivými pohyby. Nebo se studenti učí kombinace jednotlivých pohybů v různých směrech – jūppo sesshō 十方折衝, atd. Tento vývoj pokračuje s tím jak student získává své zkušenosti. Ale zpět na začátek, pro tento proces studia je důležité pochopit základní princip (nepleťte si to s formou) jednotlivých technik a rozhodně to není jednoduché.

Ještě jsem se setkal s přístupem, kdy ne příliš vyspělí student získá popis nějaké techniky, v lepším případě doprovozený fotografiemi, a on jej bere jako náhradu svého osobního kontaktu s učitelem. To je snad ten nejhorší přístup. Všichni musíme pochopit, že je zapotřebí mnoho poctivého studia pod vedením kvalifikovaných učitelů, kteří jediní nám mohou předat detaily, které nikdy nemohou být zapsány v knihách jednoduše z toho důvodu, že tam pro ně není místo a ani to není cílem knih. Je důležité si uvědomit. Tyto „popsané a rozfocené“ techniky mohou sloužit těm z nás, kteří již popsané techniky studovali a mohou si je tak připomenout. Rozumíte?

Pojďme se teď podívat na jednu z technik, kterou většina studentů bujinkanu „důvěrně“ zná.

---

Kokū 虚空

(prázdný prostor)

Jednou ze základních technik školy Gyokko ryū kosshijutsu 玉虎流骨指術 je technika Kokū 虚空, kterou najdeme jako první v kapitole Jō ryaku no maki 上略之巻. S ohledem na skutečnost, že je v bujinkanu 武神館 vyučováno devět tradičních ryū-ha 流派, může tato technika být vyučována několika různými způsoby, přičemž ale vždy je důležité, aby v každém provedení byla zachována skutečná podstata této waza 技, techniky. Zde se pokusíme podívat na základní způsob vycházející z tradic Gyokko ryū.

Tori stojí v pozici Ichi no kamae 一之構え s levou nohou vpředu. Uke vede úder pravou rukou Jōdan tsuki 上段突き na obličej. Tori ustoupí krokem pravou nohou šikmo dozadu a levou rukou provede vnitřní Jōdan uke 上段受け, Poté vede s pohybem v bocích úder pravou rukou způsobem shutō ken 手刀拳 zevnitř na oblast hoshi 星 oponentovy pravé ruky. Tento úder vyvede Ukeho z rovnováhy. Uke proto pokračuje přísunem levé nohy a vzápětí kopem pravou nohou způsobem Sokuyaku ken 足躍拳 na Chūdan 中段. Tori ustupuje před kopem otočením se na své levé noze a krokem pravou nohou po oblouku dozadu do kamae 構え. Ukeho kop tak projde před tělem obránce. Z této pozice Tori provede Keri age 蹴り上げ, kop nártem levé nohy zespoda na zadní stranu pravé nohy oponenta. S došlápnutím levou nohou dopředu vede Tori levou rukou úder Boshi ken 拇指拳 zezadu na pravé Butsumetsu 佛滅 oponenta. Tori udržuje Zanshin 残心.

Ninpō ikkan 忍法一貫

---

(c) Pavel Slavík
dōjō-chō Bujinkan Dōjō Prague
web: www.bujinkanprague.com
e-mail: pavels@bujinkanprague.com

Součástí tréninku bujinkan ryū-ha 武神館流派 (škol obsažených/vyučovaných v bujinkanu) je používání různých zbraní, jako součást tréninku bojových umění jednotlivých škol (jak víte, bujinkan ryū-ha obsahuje devět tradičních škol bugei 武芸). Jednou z vyučovaných zbraní je krátká tyč – hanbō 半棒 nebo-li sanshaku-bō 三尺棒. Značná část základních technik, které se s touto zbraní vyučují pochází z učení školy Kukishinden ryū 九鬼神伝流, jenž je jednou z devíti tradičních škol, které předává dalším generacím Hatsumi sensei 初見先生.

Zkusme si na začátek řící něco málo o boji s tyčí. Často se klade otázka, proč byla hůl jako zbraň v posledních letech opomíjena. Rostoucím používáním moderních zbraní byl tradiční způsob souboje muž proti muži nutně potlačen. Místo tyče lidé na svou ochranu používají např. nůž nebo střelnou zbraň. Uvědomme si ale, že obě tyto zbraně mohou být v mnoha případech smrtelnou zbraní. V případě střelné zbraně může být ohrožen kdokoli, kdo se nachází ve vašem okolí. To je holá skutečnost. A to je asi také důvod proč se častěji objevuje hůl v různých podobách i u bezpečnostních složek (např. teleskopický obušek). Techniky s těmito zbraněmi často vycházejí z pohybů tradičních umění. A právě v této oblasti hůl zaujímá již mnoho staletí své čestné místo. Zmiňme např. událost, kdy byl poražen nejslavnější japonský bojovník s mečem Miyamoto Musashi 宮本武蔵 mistrem v umění boje s holí Musō Gonnosukem 夢想權之助.
Tyč jako taková má široké zastoupení v jednotlivých školách na poli japonských bojových umění. Dalo by se říci, že jinde ve světě nebylo vyvinuto tolik technik určených právě pro tuto zbraň. Existovaly školy, kde byla tyč dominantní součástí výcviku. Většinou ovšem byla jednou z několika různých zbraní, které škola prezentovala. Jako příklad uveďme fakt, že v osmé části svazku Nihon budō taikei 日本武道大系 se na straně 51 dozvíme, že během 16. století za vlády shōguna jménem Toyotomi Hideyoshi 豊臣秀吉, vyslal Hideyoshi na ostrov Okinawa 沖縄 mistra Jigen ryū 示現流, aby tam vyučoval sebeobranné techniky s tyčí, údajně proti situaci napadení ze strany Korejců. Tyto první sestavy s hanbō zůstaly uchovány ve formě Jigen ryū bō odori 示現流棒踊, „bojových tanců“. Togo Shigemasa 11. sōke Jigen ryū 示現流 se domnívá, že tyto techniky a učení školy Jigen ryū výrazně ovlivnilo vývoj technik s tyčí na celé Okinawě.

Vraťme se ke škole Kukishin ryū 九鬼神流. Techniky s tyčí této školy ovlivnily techniky prezentované Ueshibou senseiem jako aiki-jō 合気杖. Důvodem je přátelství mezi Moriheiem Ueshibou 植芝盛平 a Kuki Kaisu Takaharuem 九鬼海州隆治, který byl tehdejším v pořadí 26. sōke linie Kukishin ryū.

Z hlediska délky existují tři základní druhy tyčí:

1) Bō 棒 (cca 180 cm dlouhá) – pro tuto tyč je zhruba kolem 360 bojových stylů.
2) Jō 杖 (cca 127 cm dlouhá) – pro tuto tyč je zhruba kolem 70 bojových stylů.
3) Hanbō 半棒 (cca 90 cm dlouhá) – bojové styly jsou přiřazovány k technikám s Jō.

Způsob užívání těchto tří různě dlouhých tyčí je přirozeně rozdílný. Při manipulaci s tyčí musíme myslet na to, jak ji jako zbraň můžeme použít. Je velmi důležité zvolit takovou techniku, která se ke zbrani nejvíce hodí. Musíme sami sebe vychovávat k tomu, abychom pozorovali vše jako nějakou možnou zbraň a využít vlastní fantazie k nalezení vhodné techniky. Zbraň, kterou použijeme při nějakém střetnutí, by měla sloužit jako prodloužení vlastního těla a ne jako pouhá zbraň. Z toho plyne, že důležitější pohyby, které bychom měli nastudovat, jsou takové, které umožňují šikovně se vyhnout útoku útočníka.

Jako každou jinou bojovou dovednost tak i hanbōjutsu 半棒術 je důležité studovat pod zkušeným učitelem, který nám předává i ty detaily, které nejsou na první pohled viditelné. Cílem tréninku je, aby se zbraň a její použití stalo přirozenou součástí našeho pohybu. Musíme uvědomit vlastnosti jednotlivých typů zbraní, vzdálenost, ale i tělesné dispozice našeho útočníka. To všechno je důležité proto, abychom mohli použít při naší obraně spravnou techniku nebo pohyb. Samotná technika ovšem také nemusí být dostačující. V rámci bojových umění, která studujeme, považujeme za základní prvek technik se zbraněmi taijutsu 体術, tedy techniky beze zbraně či chcete-li pouhý pohyb těla. V technikách se zbraněmi se pouze snažíme zohlednit či maximálně využít potenciál konkrétní zbraně. Základním stavebním kamenem pro pochopení tréninku jsou kata 型, předem sestavené techniky čili formy. Kata jako taková nám nejsou předkládána jako „cíl“ našeho snažení, ale jsou pro nás prostředkem k získání potřebných znalostí, schopností a zkušeností. Právě proto, bychom měli věnovat jejich studiu dostatek času a snažit se o precizní osvojení si pohybů, ze kterých jsou složeny. Později se snažíme o rozvinutí těchto pohybů do dalších tvarů, variant. O kombinaci, spojení jednotlivých technik tak, aby se s další praxí naše techniky přetvořily v pouhý pohyb, který budeme schopni přirozeně využít v reálné situaci.

Kontinuita studia technik se zbraněmi je totožná se studiem taijutsu. Velmi jednoduše by se daly vypsat jednotlivé části takto – osvojení si základních postojů a pohybů z nich vycházejících, osvojení si ma-ai 間合い (vzdálenosti) pro jednotlivé pohyby, trénink s partnerem beze zbraně, trénink s ozbrojeným partnerem (různé typy zbraní), trénink proti vícero oponentům, volný boj. To je jen částečný pohled na hanbōjutsu a jen velice povrchní.
A právě proto, prosím, přistupujte ke svému tréninku zodpovědně. To platí obzvláště v případě studia buki waza 武器技, technik se zbraněmi.

Přesto, že je v bujinkan ryū-ha více škol, které nabízejí způsob využívání tyče typu hanbō tak z tohoto postu nejdůležitější školou je Kukishinden ryū, která obsahuje několik úrovní technik s touto zbraní. Základními kapitolami pro tuto zbraň ve škole Kukishinden ryū jsou:
1) Sanshin no kamae 三心の構 (obsahuje tři pozice)
2) Kihon waza 基本技
3) Shoden no kata 初傳之型 (obsahuje 9 technik)
4) Chūden no kata 中傅之型 (obsahuje 4 techniky)
5) Okuden no kata 奥傅之型 (obsahuje 3 techniky).

Před nějakým časem jsem měl možnost se seznámit s technikami hanbōjutsu v rámci tréninku, které zřejmě vycházejí z historických forem školy Kukishin ryū (je možné, že se pletu v historickém zařazení technik, nicméně počet waza a jejich provedení je autentické). Úrovně technik byly rozděleny to těchto úrovní:
1) Rei hō 礼法 (obsahuje 4 způsoby)
2) Kamae kata 構え方 (obsahuje 5 pozic)
3) Kihon waza 基本技
4) Shoden no kata 初傅型 (obsahuje 11 technik)
5) Chūden no kata 中伝型 (obsahuje 12 technik)
6) Okuden no kata 奥伝型 (obsahuje 5 technik)

Pojďme se teď zaměřit na některé z technik samotného hanbōjutsu. V následující části článku jsou popsány a rozfoceny dvě základní waza 技, se kterými se studenti seznamují hned na začátku jejich tréninku s hanbō. Důvodem proč tomu tak je fakt, že s těmito technikami nebo jejich variantymi se setkáváme v mnoha dalších technikách a tak pochopení a znalost základního provedení těchto waza je klíčová.

---

Technika 1 – Koshi ori 腰折 – zlomení v pase

Uke vede pravou rukou úder Jōdan tsuki 上段突き na obličej. Tori ustoupí z pozice Kata yaburi no kamae 型破の構え levou nohou dozadu tak, aby útočící ruka oponenta skončila v prostoru před jeho tělem. Tori levou rukou pustí tyč, chytá s ní zevnitř Kote 小手 oponentovy pravé ruky a vede uvolněným koncem tyče úder zevnitř na oblast Butsumetsu 佛滅, žeber Ukeho. Torim protočí svou pravou ruku dlaní nahoru a vede úder s tyčí zespoda na oblast Jakkin 弱筋 oponentovy pravé ruky. Tori za stálého tlaku tyčí proti ruce provede krok pravou nohou za pravou nohu oponenta a provede přehoz podobný Ōsoto gake 大外掛け, kterým strhne Ukeho zády na zem. Tori pokračuje i poté v tlaku na oponentův sval, aby jej tak znehybnil.

---

Technika 2 – Tsuke iri 附入 – vložení hole mezi rameno a tělo

Uke vede pravou rukou úder Jōdan tsuki 上段突き na obličej. Tori ustoupí z pozice Kata yaburi no kamae 型破の構え pravou nohou dozadu tak, aby útočící ruka oponenta skončila v prostoru před jeho tělem. Tori pravou rukou pustí tyč, chytá s ní zvenčí Kote 小手 oponentovy pravé ruky a vede uvolněným koncem tyče úder zevnitř zespoda na Ganmen 顔面, obličej Ukeho. Torim poté protočí svou levou ruku dlaní nahoru a vede úder s tyčí ze strany a zvenčí na oblast Jakkin 弱筋 oponentovy pravé ruky. Tori za stálého tlaku tyčí proti ruce provede krok levou nohou před pravou nohu oponenta (nebo ji rovnou podrazí) a stáhne tak Ukeho čelně k zemi. Tori pokračuje i poté v tlaku na oponentův sval, aby jej tak znehybnil. Pro větší kontrolu Ukeho může Tori vést kop (šlápnutí) levou nohou do oblasti žeber nebo zad.

---

(c) Pavel Slavík
dōjō-chō Bujinkan Dōjō Prague
web: www.bujinkanprague.com
e-mail: pavels@bujinkanprague.com

Země nepřemýšlí
Voda nepřemýšlí
Oheň nepřemýšlí
Vítr nepřemýšlí
Prázdnota nepřemýšlí

Tak proč se neustále snažíte přemýšlet o svých pohybech?

Přemýšlet je to, co se naučíme dělat během života, někdy s úspěchem, někdy bez. Ale s bojem je to jiné. V případě skutečného boje není čas na přemýšlení. To je to, co nás bujinkan učí.

Někteří namítnou, že s dobrou strategií můžeme zvítězit i proti přesile. Další mohou říct, že dobrý taktik vždy najde slabinu svého protivníka. Mají pravdu! Ale to nic nemění na faktu, že přemýšlení je protikladem toho, co jsem právě řekl.

Strategie je to, co si předem připravíte. Musíte hodně přemýšlet, abyste přišli na to „co dělat“ a „jak to dělat“. Ale strategie není boj.

Taktika je to, co děláte, když přizpůsobujete vaše strategie v poli a přitom berete v potaz nové skutečnosti, které jste nemuseli předem znát. Přemýšlíte rychle, abyste přizpůsobili plán realitě. Ale znovu opakuji, to není boj.

Když bojujete, je nejdůležitější to, co vám nabídne váš protivník. Nepřemýšlíte nad vlastním pohybem, pouze reagujete na informace, které vám útočník dává. Tento způsob „naslouchání“ informacím dávaných Ukem je to, co je opravdu důležité. Když trénujete v dōjō, snažte se „naslouchat“. Jeho tělo si „řekne“ o váš pohyb. To je věc, kterou nelze získat okamžitě. Abyste získali tuto dovednost, musíte trénovat, trénovat a zase jen trénovat.

Ptali jste se někdy sami sebe, proč Sensei stále říká: „Pokračujte“? Dává nám tím odpověď na to, co hledáme v bujinkanu, ale je to tak samozřejmé, že nikdo nenaslouchá. Pokračujte: Trénujte tvrdě. Pokračujte: Opakujte základy. Pokračujte: nepřemýšlejte. Pokračujte: Buďte sami sebou. Toto vyžaduje velké nasazení, které dnes mnoho lidí v bujinkanu nemá. Nepíšu to proto, že bych si o sobě moc myslel, sám si často myslím, že netrénuji dostatečně, ale aspoň mohu číst a naslouchat svému protivníkovi.

Po 32 letech studia bojových umění je logické, že se jednoho dne začnete pohybovat lépe než jiní. Ale také jsem si vědom toho, že tato cesta nemá cíl, že musím „pokračovat“. A to je důvodem, proč dvakrát do roka jezdím trénovat za Hatsumi senseiem.

Bohužel, není nic cenného na zemi, co vás nestojí čas a úsilí. Být dobrým technikem znamená být vytrvalým studentem. Skrze opakování – na každé hodině – kihon happō, sanshin no kata, kamae a ukemi získáte vnitřní porozumění přirozenému pohybu. Pokud praktikujete omote waza, přejděte k ura waza a když už máte obojí (inyo nebo jin jang?), přirozený pohyb se „přirozeně“ objeví.

Neustále říkám svým studentům, aby každodenně studovali základy, protože to je to, co je (pravda) důležité a pamatujte, nesmíte přemýšlet, jednoduše reagujte. Schopnost reakce je prvním krokem k naslouchání.

Země, Voda, Oheň, Vítr, Prázdnota nemyslí, prostě jsou.
Člověk přemýšlí, ale může prostě být?

---

(c) Arnaud Cousergue
web: www.budomart.com
e-mail: arnaud.cousergue@gmail.com
Článek byl publikován na webu Kamaemail a zde je uveřejněn s laskavým svolením autora, děkujeme.

Nedávno jsem přemýšlel o skutečném smyslu zodpovědnosti. Tím, že jsem vysoce postaveným studentem Hatsumi senseie, váže se na mě hodně zodpovědnosti k němu, k ostatním a k sobě samému.

Každému je jasné, že rodiče mají zodpovědnost ke svým dětem. Ale za co jsme zodpovědní mimo okruh své rodiny? Co vlastně znamená slovo „zodpovědnost“? Pokud se podíváme do slovníku (Oxford University Press), najdeme definici „Zodpovědnost je být spolehlivý“. Být zodpovědný: „zahrnuje povinnost činit rozhodnutí za jiné a nést následky za jejich chyby“. Také znamená: „zahrnuje povinnost činit vlastní rozhodnutí a nést následky za vlastní chyby“. Toto je jasné.

Když sledujeme vývoj společnosti, překvapivě zjišťujeme opak. Naše životy se stávají více a více nezodpovědnými. Jak dospíváme, učíme se schovávat se za zákony, iluze, dogmata, atd. Ať už uděláme cokoli, nikdy to není naše chyba; najdeme omluvu na všechno; my jsme to přece nechtěli udělat, to ostatní nás k tomu donutili, atd. Stále častěji vidíme mladé lidi žijící v domácnostech se svými rodiči. Je běžné vidět lidi ve věku 25 let i starší stále žijící se svými rodiči. Místo toho, aby si vytvářeli vlastní život, upřednostňují bezpečí rodinného „kokonu“, kde vše je dané. Nebojují za svůj vlastní vývoj, čekají, že obdrží už předem prožitý život. Žádný risk, žádná námaha, žádná bolest.

Ve skutečnosti je to tak, že aniž bychom si to uvědomovali, svět se dramaticky mění. Společnost v nás krůček po krůčku buduje zlozvyk být nezodpovědný. „Skutečná realita“ ustupuje a nová, daleko běžnější, snadněji žitelná „Virtuální realita“ přebírá místo.

Jasně, teď všichni přemýšlíte nad tím, co tím chci vlastně říct? Chtěl bych, abyste si uvědomovali své vlastní životy, abyste byli zodpovědni za své činy a byli připraveni nést následky svých rozhodnutí. Pokud se orientujete v japonské kultuře, určitě jste se seznámili s termínem „Giri“: povinnost, závazek. Toto slovo vychází z „Gimu“ a „Gimu“ má skoro stejný význam jako „Sekimu“ (závazek, povinnost), což dále vede k „Sekinin“ (zodpovědnost), „Sekininkan“ (cit pro zodpovědnost) a k „Sekininsha“ (zodpovědný člověk).

Teď se vraťme k našemu umění. Pokud jste Tori, měli byste zvítězit. Schválně píši „měli byste“, protože ve skutečném boji jsou oba protivníci „Tori“. Člověk, který na vás zaútočí, si nemyslí, že by měl prohrát. Je si jistý, že vás dostane. V jeho mysli je ON Tori. Na druhou stranu, vy nechcete být poraženi. Z vašeho pohledu útočník je potenciální Uke a VY jste Tori!

Na tatami se někdy ocitnete ve stejné situaci: bojují spolu dva Tori. Jsou dvě možnosti: buď vyhrajete, nebo prohrajete. Pokud prohrajete, jste VY Uke. Pokud VY zvítězíte, byli jste Tori. Pokud hodně trénujete, pokud trénujete opravdu tvrdě, i přesto se může stát, že vás v dōjō váš útočník porazí. Pokud se toto stane, nebuďte na něj naštvaní, buďte naštvaní sami na sebe. Pokud jste se špatně hýbali, je to vaše chyba. Práce nohou je důležitá pro naše umění, pokud „nehrajete“ na tréninku na 100%, tak budete zasaženi. A když se to stane, je to vaše vlastní chyba. Často tato situace nastane, když přemýšlíte, nebo když podceníte rychlost svého protivníka, nebo jeho odhodlání. Pokud se plně neodevzdáte tomu, co děláte, potom za to musíte zaplatit. A tou cenou je vždy bolest, a to buď psychická nebo fyzická.

A to je důvodem, proč mnoho lidí cvičících v bujinkanu zůstává u Virtuální reality. Neútočí skutečně (útočit skutečně neznamená útočit násilně), takže jejich partner může provést pohyb ledabyle. Když se prohodí, očekávají od svého partnera, že na ně bude stejně hodný, jako byli oni na něj. To je špatné! Lžete sami sobě i svému partnerovi. Osvojujete si pocit síly, který ve skutečnosti nemáte. Funguje vám to pouze ve virtuální realitě a to může mít negativní následky pro váš život v případě, že budete bojovat o přežití.

Jednoho dne jsem v Japonsku cvičil s nějakým 8. danem. Už si nevzpomínám na techniku, ale snažil jsem se být realistický nejen ve svých útocích, takže mohl reagovat správným způsobem, ale i při své obraně. Po krátké chvíli mě zastavil a řekl: „Arnaude, nebuď tak tvrdý, jsem tu na měsíc a nechci být zraněný“. Následující den, jeden 6. dan měl zhruba stejný problém. To mě přinutilo se zamyslet, zda můj trénink byl správný. Šel jsem tedy k Senseiovi domů a řekl mu, co se mi přihodilo. Zeptal jsem se ho, jestli bylo špatně to, jakým způsobem jsem trénoval. Jeho odpověď byla jasná:“Bujinkan není o tanci, je o boji. Dej pozor, abys je nezranil, ale neposlouchej je, prosím, pokračuj ve svém způsobu tréninku“.

Pokud chcete být skutečným praktikem, snažte se být skutečným Uke (vcítit se do role Toriho) a skutečným Tori. To zlepší vaše technické dovednosti. V bujinkanu se učíte techniky, zbraně, ale nad to všechno, pokud jste opravdoví, tak se stáváte citlivější k zodpovědnosti. Takže můžeme říct, že opravdový trénink vás učí návykům dospělosti.

Každý člověk je kombinací tří osob: té, jak vás vidí ostatní, té, kterou chcete, aby ostatní viděli a té, kterou ve skutečnosti jste. Tím, že jste zodpovědní na Tatami, stáváte se zodpovědnými za své chování v životě (skutečná realita). Maska (virtuální realita), kterou nosíte se postupně vytrácí a vy se stáváte sami sebou. Díky uměním bujinkanu a Hatsumi sensei máte šanci vyrůst rychle a stát se Tatsujin, schopnou lidskou bytostí. Tato vlastnost volby a akceptování následku své volby je hlavním rozdílem mezi člověkem a zvířetem.

Tak přestaňte být zvířaty a snažte se stát se opravdovou lidskou bytostí, skutečnými Sekininsha!

---

(c) Arnaud Cousergue
web: www.budomart.com
e-mail: arnaud.cousergue@gmail.com
Článek byl publikován na webu Kamaemail a zde je uveřejněn s laskavým svolením autora, děkujeme.

Na počátku roku 1960 Hatsumi sensei obdržel zajímavý telefonát od filmového režiséra Yamamoto Satsua 山本薩夫. Byl požádán o odbornou asistenci při natáčení nového filmu Shinobi no mono 忍びの者, podle románu od Murayami Tomoyoshiho 村山知義. Hatsumi sensei ji popsal jako využívání ninpō 忍法 k vyjádření dvojí přirozenosti člověka podobně jako v novele Jekyll a Hyde. Hlavní role v tomto filmu ztvárnili Itō Yūnosuke jako Momochi Sandayū 百地三太夫 a Ichikawa Raizō 市川雷蔵 jako Ishikawa Goemon 石川五右衛門. O představiteli Momochiho řekl sōke 宗家 Masaaki Hatsumi 良昭初見 toto: „Itō-san chodil často do domu mého učitele Takamatsu senseie 高松先生 a používal Takamatsu senseie jako model pro svého Momochiho, pozoroval jeho konání nejenom v ninpō, ale zároveň i v dením životě“. I režisér Yamamoto Satsua se osobně setkal s Takamatsu senseiem. Sám sōke Hatsumi mluví o spolupráci Takamatsu senseie na tvorbě filmu: „Když jsem poskytoval instrukce pro film Shinobi no mono vždy jsem spěchal za Senseiem, abych dostal různé lekce užitečné pro vedení představitelů“.

Ninja 忍者

Film vypráví příběh bouřlivého období v provincii Iga. V té době zde byli venkovští samurajové a ninjové rozděleni do dvou skupin, Momochi v čele s Momochi Sandayū a skupinu ninji Fujibayashi Nagato no Kami. Ve skutečnosti byli oba vůdci jednou jedinou osobou, studentem ninjutsu Jinton Bunshin.

Pozadím celého příběhu jsou události kolem devátého roku Tenshō (1581). Oda Nobunaga napadl provincii Iga s armádou, kde proti jeho 44 000 bojovníkům měl pouze 4000 ninjů. Tím začal válku známou jako „Tenshō Iga no ran“.

Japonsko procházelo v údobí let 1467 až 1573 velmi temným obdobím občanských válek. Celou zemí vládl chaos a rozklad. Bushi opouštěli své pozice a jejich moc tak padla do rukou nižších bushi a civilistů. Rolníci, měšťané, hladoví a netrpěliví masově vyvolávali místní revoluce a daimyōové ve svých provinciích jednali jako oblastní králové. Každý z nich si v tajnosti vydržoval svou malou armádu. A právě v tomto období se uzavřený systém ryū-ha mohl rozvíjet a vzkvétat.

Tři nejmocnější daimyōové Oda Nobunaga a jeho dva generálové Hideyoshi Toyotomi a Ieasu Tokugawa. Toyotomi i Tokugawa byli neúprosní odpůrci buddhismu, pronásledovali kněze a pálili jejich chrámy. Nobunagova snaha zničit buddhismus vycházela z jeho snahy získat na svou stranu portugalské jezuity i s jejich střelným prachem. A tak jedné srpnové noci roku 1571 došlo k hrůznému vraždění na hoře Hiei, v centru japonského buddhismu. Nobunagovi muži obklíčili celou horu a nenechali místo pro únik učencům, mnichům, lékařům a mužům vynikajícího talentu, neunikli starci ani malí chlapci. Celý chrám byl do základu vypálen a s ním významná literální i náboženská díla. 3 000 budov a jejich 20 000 obyvatel bylo spáleno na popel. Následujících 10 let byly buddhistické chrámy nepřetržitě napadány Nobunagovými muži, a tak ti kteří nezemřeli mečem byli upáleni. Během tohoto údobí zahynuli deseti tisíce mnichů.

Nobunagova nenávist k ninjům mohla být více než osobní. Ačkoli sám byl homosexuál rodiči byl donucen k politickému svazku s dcerou svého nepřítele. Jak se později ukázalo pracovala jako špión pro svého otce. Jelikož má ninjutsu svůj původ u yamabushi, je přirozené, že mělo velice úzký vztah k buddhismu.

Několik neúspěšných pokusů o zavraždění Nobunagi vedlo k tomu, že obrátil svou pozornost k ninja klanům provincie Iga. Během následujících let se zmocnil vlády ve vedlejší provincii Ise, a odtud prostřednictvím svého syna útočil na provincii Iga. Roku 1581 se rozhodl kompletně vyvraždit obyvatelstvo celé této provincie a tak s armádou 44 300 mužů vyrázil do boje. V provincii Iga, díky svým bojovým dovednostem víceméně dominoval klan Nikki.

Nejvýznamějšími ninji vůbec v celé historii byli Hanzō Hattori, Sandayū Momochi a Nagato Fujibayashi. Shodou okolností všichni působili v této oblasti a v tomto období. Klan Momochi ovládal jižní část provincie, Hattori střední a rodina Fujibayashi severní část provincie Kōga.
Hanzō Hattori známý také jako Watenabe Hanzō a Yari no Hanzō byl nejslavnějším jōninem v historii ninjutsu vůbec.

O Momochi Sandayū legenda vypraví, že byl učitelem Ishikawi Goemona, známého japonského bandity, který bohatým bral a chudým dával – japonská obdoba Robina Hooda. Vypráví se, že Goemon se zamiloval do jedné z Momochiho manželek, kterou unesl a pak ji hodil do studny, zatímco sám se skrýval a prchal. Několik let se pokoušel zavraždit Hideyoshiho, ale bez úspěchu. Nakonec ho Hideyoshi porazil a uvařil ve vroucí vodě i se všemi jeho příbuznými. Jeho poslední slova prý byla: „I když Ishikawa Goemon zemře a písek ze všech pobřeží pohltí moře, zloděj nikdy neodejde.“ Jeho příběh je oblíbeným námětem kabuki her. Momochi udžoval tři domy a tři manželky, žil tři odlišné životy, aby mátl své nepřátele. Podle kronik Momochi Sandayū bojoval v jedné bitvě, avšak nikde není zmínky o Nagatu Fujibayashim, z toho historici usuzují, že se zřejmě jednalo o tu samou osobu. Dva z jeho domů dodnes stojí ten třetí poblíž Iga-Ueno Oda Nobunaga srovnal se zemí.

Ačkoli ve filmu Sandayū Momochi umírá, v tuto chvíli si Ishikawa Goemon uvědomuje Momochiho dvojí identitu, Jeho smrt nikdy nebyla historicky doložena. Je určitá možnost, že během bitvy unikl a usadil se v provincii Kii jako farmář.

Se svou šestkrát větší armádou Nobunaga šestkrát zaútočil na provincii Iga. Kolik ninjů uniklo není známo, ale celá provincie byla plně pod jeho kontrolou během několika málo týdnů. Důkazem, že ninjutsu přežilo a neztratilo nic ze svých schopností byl velice dobře promyšlený útok na Nobunagu, bohužel jako jediný ze skupiny opět unikl.

Přehled série filmů Shinobi no mono

1) Shinobi no mono 忍びの者 (období 1575-1581)
2) Zoku Shinobi no Mono 続・忍びの者 (období 1582-1594)
3) Shin Shinobi no Mono 新・忍びの者 (období 1595-1600)
4) Shinobi no Mono Kirigakure Saizō 忍びの者霧隠才蔵 (období 1614-1615)
5) Shinobi no Mono Zoku Kirigakure Saizō 忍びの者続・霧隠才蔵 (období 1616)
6) Shinobi no Mono Iga-Yashiki 忍びの者伊賀屋敷 (období 1637-1651)
7) Shinobi no Mono Shin Kirigakure Saizō 忍びの者新・霧隠才蔵 (období 1616)
8) Shinsho Shinobi no Mono 新書・忍びの者 (období 1570-1573)
9) Shinobi no Shū 忍びの衆 (období 1582)

Takže pokud jste ještě neviděli, určitě to napravte. Podle mě tyto filmy za to stojí. 😉

Ninpō ikkan 忍法一貫

---

(c) Pavel Slavík
dōjō-chō Bujinkan Dōjō Prague
web: www.bujinkanprague.com
e-mail: pavels@bujinkanprague.com

Když jsem poprvé potkal Hatsumi senseie, udělal na mě velký dojem. Dnes, po 12 cestách do Japonska a více než 35 tai-kai po celém světě na mě stále dělá dojem!

Jediná cesta k pochopení senseiova budō je trénovat s ním. Mnoho lidí v bujinkanu obdrží stupně dan, ale nikdy necítí potřebu trénovat se sōkem (jak je to možné?).

Dostat se dnes do Japonska je jednoduché a celkem levné. Pokud vyučujete budō taijutsu, nenechávejte si peníze pro sebe, používejte je ke zlepšení svého taijutsu při cestách do Noda nebo na tai-kai. Tak neváhejte, využijte příležitosti setkat se osobně s Hatsumi senseiem. Změní to navždy váš pohled na budō. Čím více trénujete, tím více si uvědomujete, že ve skutečnosti nevíte nic.

Mnoho lidí v bujinkanu vypadá, že je více zajímá jejich vzhled, technické stupně a jejich pozice, než vlastní technika. Sensei často opakuje „pokračujte!“, ale kam oni směřují? Určitě ne do Japonska.

Někteří lidé jedou do Japonska, trénují jeden den (t.j. jeden trénink) se sōkem, potom jako turisté objíždějí Japonsko celý týden a vrátí se poslední den svého pobytu, aby poslední den trénovali se Senseiem. Udělají několik fotografií a již nikdy se do Japonska nevrátí. Jiní toho mají tolik co dělat, když jsou v Japonsku, ale nemají dost času přijít na trénink! Ale s několika fotografiemi Noda a Senseie se vracejí do své země a chovají se jakoby s ním trénovali každý den. Když posloucháte tyto lidi, slyšíte, že trénují 12 hodin denně, že v nich Sensei vidí dalšího velmistra, atd. Tento přístup je hovadina! Pokud se Bujinkan rozrůstá, musí „vyspět“. Musíme být dospělými a ne stále dětmi. Před několika lety Sensei prohlásil, že bujinkan minulosti byl jako školka. Poté dodal, že je čas jít na univerzitu.

Pokud jste jedním z výše popsaných lidí, zastavte se a rozvíjejte bujinkan ve vaší zemi. Nové časy přicházejí. Cílem nejsou technické stupně dan, cílem je stát se skutečnou lidskou bytostí. To je to, co nás Sensei učí, nic víc. Pokud se rozhodnete někam směřovat, cíl je méně důležitý, než cesta, po které kráčíte. Překážky na vaší každodenní cestě jsou klíčem k osvícení. Pokud si to nemyslíte, potom nechoďte po cestě, leťte letadlem, bude to rychlejší a bezpečnější pro vaše ego.

Při mé poslední cestě do Japonska v prosinci jsem se cítil velmi špatně. Při daikomyō-sai, druhý den tohoto tai-kai, jsme měli možnost mít vyjimečně noční trénink s Noguchi senseiem. Myslel jsem si, že to je skvělé, dokud trénink nezačal. Nebyl jsem schopen porozumět ani jednomu z jeho pohybů! Říkal jsem si:“Zatraceně, měl bych být jedním z nejpokročilejších studentů v bujinkanu a kazím to jako úplný začátečník!“ To je to, o čem je skutečný trénink v Japonsku. Pokud přicházíte do Japonska se předvést, nedělejte to, jeďte kamkoli jinam na dovolenou a ušetřete tak své ego od konfrontace s těžkou realitou.

Tak, pokud přijedete za tréninkem, zjistíte, že vaše úroveň je špatná (a to velmi špatná). Vaše ego bude poníženo a vy najdete (možná) novou motivaci pro zvýšení vaší úrovně. Technické stupně dan jsou nanic, obrázky jsou nanic, domněnky jsou k ničemu. Jediná věc, na které záleží je trénink, trénink a zase trénink. A to je důvod, proč se 16.března opět vracím do Noda!

---

(c) Arnaud Cousergue
web: www.budomart.com
e-mail: arnaud.cousergue@gmail.com
Článek byl publikován na webu Kamaemail a zde je uveřejněn s laskavým svolením autora, děkujeme.

Bufū ikkan je dechem bojových umění. Jednota bojového budō a života spočívá v tom, že bojový dech je součástí vašeho života. Shin ki to ichi je jednota srdce, vesmíru a zbraní. Skutečné budō chrání lidskou bytost jako celek: tělo, mysl a ducha. Budō je osobní zkušenost.

Každý jednotlivec získává určitý unikátní a osobní smysl, důvod, proč je možné zvládnout techniku. V každém případě můžete napodobit pocit/smysl. Když hovořím o emulaci, mám na mysli interpretaci.

Sledujme tedy, jak nám individualita v kombinaci se správným srdcem dává možnost plout mezi mraky spravedlnosti. V budō – stejně jako v životě – správné srdce je velice důležité. Od srdce plynou emoce: nebojácnost (hodnota jít vpřed i přesto, že cíl není zcela jasný), sebeúcta, hodnota sama sebe, tolerance, respekt, apod.

Pokud vezmeme dva pocity, které se zdají být na první pohled odlišné, například láska a nenávist, vidíme, že když je vaším postojem láska, je atraktivní, jasná a v důsledku toho se dveře otevírají a celé panorama, které máte před sebou, je nekonečné. Pokud však ve vás žije nekontrolovaná nenávist, objeví se pocit stažení, smysl pro uzavření se do sebe, netolerance a v důsledku toho i nesplynutí s vaším prostředím.

Osobně dávám přednost tomu, že u každé osoby, se kterou se v životě setkám, hledám vše pozitivní a krásné, co tato osoba nabízí. Tímto způsobem se otevírá hluboká studna možností a jedinečných a nepopsatelných smyslů. Tímto způsobem mohu snadno přijmout – uvnitř svého já – takové aspekty dané osoby, které nejsou naladěny na stejných vlnách se mnou. Neubližují mi, a pokud ano, neškodí mi tolik, kolik by mi škodily za normálních okolností. Je velice důležité se naučit nesoudit ostatní. Jednoduše proplouvat skrz každou bytost neviditelným způsobem, podobně objevíme prostřednictvím neviditelných pocitů, co je skutečnou podstatou bytosti. A stejně jako Saint Exupéry napsal ve své knize Malý princ: „Podstatné věci nejsou viditelné očima.“ Kdesi jsem si přečetl větu, která se ve mně významným způsobem zaznamenala, vždy se přirozeně objevuje v nejvhodnějších momentech a říká něco jako: „Když soudíš ostatní, nemáš čas je milovat.“

V bojových uměních budō říká Hatsumi sensei o Kuki shinnenjutsu, že se jedná o techniky, jak kontrolovat srdce protivníka. Chápu to jako vítězství v konfrontaci, kdy je třeba destabilizovat srdce protivníka, nikoli se soustředit příliš na jeho fyzické schopnosti. Jedna z těchto technik se jmenuje Kanashibari – tj. paralyzování protivníka na dálku – a mnozí si lámou hlavu nad tím, jak se to dělá. A nebo tvrdí, že to je právě to, co se chtějí naučit. Ale pozor … v okamžiku, kdy si položíte tuto otázku nebo řeknete tuto větu, pak nikdy nepochopíte Kanashibari. Je třeba to zažít … tuto techniku se nelze naučit intelektuálně – není logická ani iracionální – Kanashibari se musí zrodit z vašeho srdce, vyplynout jako oheň vytvořený bleskem z oblohy.

Z tohoto důvodu je třeba, aby vše plynulo z tohoto svalu cítění. Pokud budete žádat o pomoc vesmír a budete s ním žít v harmonii, pak zcela jistě získáte k provedení své práce příslušné nástroje.

---

(c) Pedro Fleitas Gonzales
Pedro je jedním z nejstarších evropských studentů.
Jeho působištěm jsou Kanárské ostrovy.

Nedávno se Mats Helm ze Švédska dotazoval na seznamu shidōshi na Shu-ha-ri (učit se – přerušit – opustit). Mats prohlásil: „Potřebuji více informací. Myslím si, že většina japonských bojových umění budō obsahuje tento princip. Může mi někdo poskytnout vysvětlení nebo více informací?

Protože hodně lidí reagovalo na mojí odpověď pozitivně, řekl jsem si, že by vás mohla zajímat také.

Nemám „oficiální“ vysvětlení, ale vzpomínám na to, co Sensei řekl před několika lety. Podám to tak, jak si to pamatuji (s se svými osobními poznámkami).

Proces učení lidských bytostí (možná i zvířat) prostupuje třemi základními obdobími:

1) naučíte se nové věci,
2) pochopíte nové věci,
3) jdete za hranici nových věcí a přetváříte je ve své vlastní věci.

Když se podíváte na proces učení jako na jízdu na kole, pak musíte učinit několik základních kroků:

1) Jako dítě se nejprve musíte naučit držet rovnováhu na kole, musíte se naučit na kole se udržet (tj. nespadnout). Abyste udrželi rovnováhu, vaši rodiče (Sensei?) přidají na vaše kolo dvě malá kolečka, tak, abyste nemohli tak snadno přepadnout na stranu. S pomocí těchto koleček se můžete naučit šlapat a jet vpřed.
2) Poté musíte získat zkušenost tím, že si budete hrát s kamarády (trénovat s rodiči) po dobu několika měsíců. Někdy upadnete, ale postupem času bude pro vás vše snazší. Začínáte cítit a chápete, jak to celé funguje a osvobozujete se od „formy“.
3) Po určité době již víte, jak jezdit na kole, nepadáte, nepřemýšlíte o tom, jak „jet“, ale spíše o tom, „jak se dostat na určité místo“. Víte, jak na kole jezdit a přizpůsobujete své znalosti prostředí.

Tím, že se naučíte, jak řídit kolo, děláte tři kroky: učení, přerušení a opuštění.

Ale tím příběh nekončí. Kolo řídíte několik měsíců a malá kolečka jsou ohnutá vzhůru, protože jste trénovali skutečně tvrdě. Už se nedotýkají země, ale vy o tom nevíte. Pořád si myslíte, že je používáte k udržení rovnováhy na kole a že vám brání v pádu. Jednoho dne si toho vaši rodiče (Sensei?) všimnou a se slzou v oku obdivují vaše umění. Když vás pozorují, vidí dokonce, že vám tato malá kolečka brání v tom, abyste mohli dobře jezdit. Protože vás milují, protože jsou na vás pyšní, rozhodnou se, že tato kolečka odeberou, protože je ve skutečnosti už nepoužíváte, a umožní vám větší svobodu pohybu.

A nyní celý proces začíná znovu! Musíte se naučit jezdit na kole novým způsobem. Ale vše, co víte ze zkušenosti, se vyplatí.

Musíte se naučit nové formě pohybu, protože bez malých koleček se cítíte nejistě (a to i přesto, že jste je nevědomě už nepoužívali). Opět velice často padáte, tělo vás bolí více a máte v průběhu tohoto nového procesu učení více modřin.

Po určité době rozumíte novým pravidlům. Učíte se nové úhly, které můžete používat ke změně směru. Vaše kolo se stává rozšířením vás sama.

Po krátké době nevěnujete pozornost svému kolu, více se zajímáte o to, jak se dostat na určité místo (přizpůsobujete techniku prostředí). Vaše pohyby se osvobozují a nejsou omezeny malými kolečky (základy).

A pokud se jednoho dne budete chtít naučit, jak jezdit na motorce, budete muset projít znovu (přestože stejným) procesem učení, který je tvořen principy „učit se – přerušit – opustit“.

Totéž platí pro budō. Nejprve se naučíte pohybům těla a zkoušíte reprodukovat to, co vám ukazuje váš učitel. Neumíte to, ale pokoušíte se ze všech sil pochopit mechaniku pohybu.

Poté tvrdým tréninkem se svými rodiči budujete vaše vlastní pochopení pohybů a postupně tyto pohyby přizpůsobujete svému vlastnímu tělu a schopnostem. Porušíte formu a používáte to, co je pro vás dobré, a opouštíte to, co dobré není. Rozložíte si každý krok do malých částí tak, abyste je mohli snáze integrovat v přirozených pohybech svého těla. Jednoho dne už pohyb není pohybem vašeho učitele, ale váš vlastní. Dospěli jste k „opuštění formy“, po které bude následovat její hlubší pochopení, kterému však bude předcházet nový proces učení ve třech krocích.

Když nyní budeme vyžadovat japonská jména, můžeme tyto tři kroky označit japonskými názvy:

● učení se formě = Taihen: učení prostřednictvím pohybů těla;
● porušení formy = Kuden: porušení formy prostřednictvím zkušenosti, kterou máte se sebou samým, s vašimi rodiči a s pomocí a radou svého učitele,
● opuštění formy = Shinden: vytvoříte si svoji vlastí formu „přirozeně“, váš vlastní duch naplňuje pochopení pohybů těla. Můžete přizpůsobit své pohyby, aniž byste o nich přemýšleli, protože znáte techniku, stojíte nad formou. Pohyb existuje a vy jej „předvádíte“ přirozeně, a to v různých situacích a prostředích.

Toto je mé porozumění toho, co nás učil Hatsumi sensei. Neučí pouze pohyby a techniky. Dává nám svobodu a tato svoboda může být udržena jen prostřednictvím tvrdého tréninku, potu a modřin. Neexistuje žádný omezený čas, jak toho dosáhnout, je to celoživotní studium!

---

(c) Arnaud Cousergue
web: www.budomart.com
e-mail: arnaud.cousergue@gmail.com
Článek byl publikován na webu Kamaemail a zde je uveřejněn s laskavým svolením autora, děkujeme.

Jakmile ovládnete základy, budete mít možnost pochopit umění odstupu. Není to nic, co byste mohli získat pouze prostřednictvím tréninku. Bez řádného a pravidelného tréninku však budete pouze technik. Nebudete mít „cit“. Tím myslím skutečnost, že budete znát pohyby, aniž byste byli schopni je používat. Je to stejné jako řídit auto. Máte řidičský průkaz, ale nejste schopen řídit formuli jedna na grand prix! Znáte pouze základy umění řízení auta.

Vzdálenost je jedním z klíčů ke skutečnému budō. Dalším je získání rytmu. Chcete-li získat řádnou vzdálenost, nesnažte se ji získat, nebo si rychle uvědomíte, že je nemožné toho docílit. Spíše byste se měli podívat na příležitosti, které máte ve svých rukou. Když trénujeme v dōjō, snažíme se reprodukovat to, co učitel dělal, a velice často nejsme schopni to zopakovat. Je to proto, že vzdálenost od našeho partnera není správná. Ale ignorujeme to a snažíme se provést pohyb násilím. Máme pořadí ve své mysli, ale nejsme schopni je vyslat prostřednictvím těla. Ve skutečnosti je snazší učit, než se učit.

Vzdálenost je přirozená a aby byla efektivní, musíme použít tři základní nástroje, které známe ze základního programu pod názvem Tenchijin ryaku no maki. První je Uke nagashi, tj. způsob blokování nebo přesměrování útoku; druhý je Gyaku waza, tj. uzamčení zápěstí, lokte nebo ramene; třetí je Nage waza, tj. vytočení nohou, bokem nebo ramenem.

Když bojujete na velkou vzdálenost, používáte Uke nagashi. Nechcete být zapojeni, snažíte se vyhnout kontaktu.

Na střední vzdálenost používáte Gyaku waza. Protivník se snaží vás sevřít a vy se pokoušíte vyhnout se mu pomocí různých bloků.

Na krátkou vzdálenost (tj. kontakt) používáte Nage waza. Zde vás protivník chytí a jedinou věcí je položit jej na zem a kontrolovat jej nebo od něj odskočit.

Tímto způsob chápání správné vzdálenosti používáte přirozeně, když reagujete na chování protivníka, ale nebyl by účinný, kdybyste přemýšleli o konkrétní jedné technice, kterou chcete uplatnit. Pokud myslíte jen na techniku, pak uvíznete v pasti. Váš duch bude zablokován v jednom směru a nemůžete reagovat instinktivně na situaci. Prohráváte, protože jste nevěnovali pozornost signálům, které vám vysílalo tělo protivníka.

Hatsumi sensei učí „způsob přirozeného pohybu“. Opakuje to stále, ale vy jej neposloucháte. Pokud chcete skutečně získat správnou vzdálenost, pak příště poslouchejte!

---

(c) Arnaud Cousergue
web: www.budomart.com
e-mail: arnaud.cousergue@gmail.com
Článek byl publikován na webu Kamaemail a zde je uveřejněn s laskavým svolením autora, děkujeme.

Když začínáme trénink budō taijutsu, nejprve studujeme postoje těla, ale po několika letech tréninku v bujinkanu to vypadá, že ztrácíme zájem o základy a tělesné postoje. To je to nejhorší, co můžeme dělat. Bez pevných základů nemůžeme poznat opravdovou podstatu pohybu těla.

Bujinkan učí 9 škol, které všichni známe (minimálně podle jmen). Manuál každé školy začíná Kurai dori. Obvykle to překládáme „Kurai + Dori“ a myslíme si, že se to týká jen fyzických aspektů tělesných postojů.

Když se podíváte do dobrého slovníku, zjistíte, že Kurai dori je jediné slovo znamenající „popisování pozicí“, což můžeme přeložit jako „poznámky k postojům“. To je velmi rozdílné od Kurai dori!

Máme základní sestavu Kamae v obecném učení Tenchijin ryaku no maki, ale každá škola (pod stejným názvem Kamae) má své vlastní odlišnosti.

Musíme rozumět slovu „Kamae“ jako „mentální přístup“. To nám dává nápovědu, jak přistupovat k duchu každé školy. To je důvod, proč Hatsumi sensei často odkazuje na „Tai gamae“, „Kokoro“. Tai gamae je postoj těla, kde Kokoro gamae je mentálním přístupem. Nyní když prohloubíme toto porozumění a aplikujeme ho na naše taijutsu, kamae obecně můžeme chápat jako náš přístup v životě. Proto můžeme říci „tenhle kluk má dobrý přístup nebo špatný přístup“. Tím rozumíme, že náš lidský přístup je tím, co nás odlišuje. Mnoho lidí má dobré techniky, ale špatný přístup v životě jako lidské bytosti. Studujte vaše kamae a dovolte jim změnit váš pohled na život. Jak říká Hatsumi sensei: „Bujinkan má tvořit lepší lidské bytosti“. Čím více studujete vaše základy, tím více ony mění váš pohled na život. V bujinkanu není duchovní učení. Žádné spojení s jakýmkoli náboženstvím, ale bujinkan je silným prostředníkem toho, jak se stát lepšími lidskými bytostmi. Vše je skryté uvnitř studia kamae a základů.

---

(c) Arnaud Cousergue
web: www.budomart.com
e-mail: arnaud.cousergue@gmail.com
Článek byl publikován na webu Kamaemail a zde je uveřejněn s laskavým svolením autora, děkujeme.