Po celý svůj život přebíráme a využíváme energie, zejména prostřednictvím dýchání, ale také prostřednictvím potravy, kterou jíme, a prostřednictvím našich vztahů s ostatními lidskými bytostmi.
Naše těla tyto energie transformují a vydávají životní energii, kterou Japonci označují KI. Není to nic abstraktního; je to něco zcela základního pro život.

V bojových uměních je stejně jako v životě velice důležité mít velice silnou energii KI. Nejlepším způsobem, jak dosáhnout silného KI, je správně dýchat s koncentrací na hluboké dýchání, a to zejména při vydechování. V mládí, kdy máme dost fyzické síly a nepřemýšlíme příliš o dýchání, se zaměřujeme spíše na fyzické aspekty tréninku. Když se budete dívat na staré mistry bojových umění, můžete si všimnout, jak pracují s pohyby, které jsou co nejmenší, jak se koncentrují na své dýchání, jak vydechují z HARA, ačkoli jejich mladí studenti pobíhají kolem a svoji energii ztrácejí.

To, jak používáme své KI, je velice důležité. V mládí o těchto věcech příliš nepřemýšlíme, ale když zestárneme, naše tělo je unavenější a chápeme více důležitost správného a silného KI.

Prostřednictvím denního cvičení správného dýchání obnovujeme své KI, léčíme malé bolesti těla a ztuhlost věkem a obnovujeme své síly den ze dne. Je také velice důležité naučit se neplýtvat zbytečně energií. To platí stejně jak pro mladé, tak pro staré.

Ztrátu energie způsobuje i odchylka v myšlenkách. Zdá se, že příliš používáme povrchové vrstvy našeho mozku, přičemž bychom měli více rozvinout vnitřní vrstvu mozku, pomocí které získáme vyšší intuici a instinkt.

KI a tělo musí být plně v souladu. V bojových uměních je velice důležité plně rozumět důležitosti správného vydechování; vydechování společně s koncentrovaným KI je klíčem k budō.

Hovořil jsem o důležitosti správného dýchání, pojďme si nyní říci pár slov o koncentraci.

Trénink schopnosti koncentrace nám umožní získat schopnost dělat jednu věc v jeden moment, ale zároveň si být vědom svého okolí a toho, co se děje kolem nás. V bojových uměních je velice důležité být schopen se koncentrovat na oči protivníka nebo oblast mezi či nad očima. S touto koncentrací si budeme moci všimnout všech pohybů svého protivníka (protivníků).

Když trénujeme, musíme se koncentrovat na svůj trénink a dech, ve skutečném boji se musíme koncentrovat na svého protivníka (protivníky).

Obecně musíme být schopni se plně koncentrovat na každou jednotlivou situaci. „Tady a teď“: píši a nedělám nic jiného. Pouze píši. Koncentruji se na psaní a tak to funguje se vším. Není důvod příliš přemýšlet!

Myslete v jednotě se svým tělem, se svým instinktem, vaše tělo je schopné provést cokoli pomoci intuice; musíme se dívat očima celé své bytosti. Koncentraci se můžeme naučit pomocí tréninku; praxe se musí koncentrovat na každé vaše gesto. Musíme se vrátit zpět k běžnému a základnímu stavu svého těla a mysli. Tímto způsobem a v průběhu času se naše vůle stává druhotnou a nemá skutečnou funkci. To, co se stane, se děje přirozeně, automaticky a nevědomě. Neunavíme se, ale pokud musíme používat své vůle, měli bychom být unaveni, psychicky i fyzicky, celé naše já by mělo být velice rychle unaveno. V boji se nezkušení unaví rychleji, protože cítí napětí, psychické i fyzické. Abychom se neunavili, musíme žít relaxovaně a koncentrovat se zcela na každou malou věc, kterou děláme, musíme být tak říkajíc naživu.

Bojová umění představují totéž; musíme prožívat své umění, abychom byli schopni žít se svým uměním.

Skutečné bojové umění je trénink života!

---

(c) Sveneric Bogsäter
Bujinkan Budōkai Nederland
web: www.bujinkanbudokai.nl
Sveneric byl druhým nejaponským studentem v historii bujinkanu, jemuž byl udělen jūdan, 10. dan. V současnosti žije v Holandsku, ale velmi často jej opouští, aby vedl semináře po celém světě.

Historie ninjutsu je dlouhá a starobylá. Je téměř nemožné říci kde, jak, kým, nebo z čeho bylo ninjutsu vytvořeno. Lze najít spoustu teorií a příběhů o čínských a korejských imigrantech, Shugenja (asketicích), budhistických mniších, Taoistech, farmářích, zlodějích, kouzelnících a jiných zaříkávačích. Odtud vychází mnoho interpretací založených na různých textech, kde se informace snadno zmatou a je stále těžší oddělit pravdu od lží. Přidejte si k tomu také to, že obraz bojovníka oděného v černém, zpopularizovaný japonskou Chanbara a americkými akčními filmy, které inspirovaly tuto představu ještě více, je v japonské historii velmi mladý. Ve skutečnosti se tento populární obraz objevil mezi lety 1770-1780 v obrázkových knihách. S tím je spojena směs hrdinských legend, esoterických náboženských praktik, historek o kouzlech a neviditelnosti, atd., která nás přivádí k obrazu charismatického „super ninja špiona“. Samozřejmě realita je někde úplně jinde.

Označení v různých obdobích

Při studiu historie ninjutsu a ninjů musíme zapomenout na obraz mužů v černém, stejně jako na jméno, které jim bylo přiřknuto. Termín ninja byl poprvé použit v “Buyō benryaku”, práci sestavené v roce 1684 Kinoshita Gishunem, kde se můžeme dočíst jednu z prvních definic ninjů a jejich činností: „Ninjové byli lidé, kteří se dokázali skrýt doma stejně jako v jiných provinciích. Mezi nimi někteří uměli techniky, které jim dovolily tajně infiltrovat jakoukoliv střeženou oblast…“ Detailní pohled do faktů představených Japonskými vojenskými kronikami nám ukáže, že ninjové byli pojmenováni jinak v závislosti na období, místě a jejich schopnostech. První jména byla Kansai a Kanchō, což znamená špionáž, důkladné hledání. Během období Asuka (592-710), pod vládou prince regenta Shōtoku Taishiho (574-622), byl použit termín shinobi, složený ze tří Sino japonských znaků. Mohl být přeložen následující větou“ „Talent, nebo schopnost, která dovolí jednomu uvědomit si své cíle a dosáhnout jich v rozhodujícím okamžiku“, nebo možná: „Talent, nebo schopnost ovládnout informace“. Toto jméno nám říká, že ninja a jeho činnost mu dovolovala využít všech prostředků k získání a ovládnutí vědomostí a informací ve všech formách, což bylo v období války vitální. Za vlády císaře Tenmu (673-686), bylo nejčastější označení Sokkan, což znamená „Ten, jehož vědomosti mu dovolí ovládnout prostor a ty nejstísněnější prostory“. Tady si opět musíme uvědomit, že v dávné japonské historii byli ti, kterým dnes říkáme ninjové, vždy součástí nejbližšího doprovodu mocného pána, nebo císaře. V pojednání o vojenské strategii a špionáži, napsaném Sun Tzuem, představeném v Japonsku Kibi Makibim (693-775), byly mezi pěti kategoriemi špehů, které Sun Tzu popsal, na piedestal postaveni ti, kteří měli krom trpělivosti, chytrosti a moudrosti také obsáhlé znalosti špionáže a válčení. Tento typ špehů, zvaný Shokan, byl součástí nejužšího kruhu okolo generála, který ho poté královsky odměnil.

Provincie Iga a Kōga (dnešní Mie a Shiga), se díky své obtížné přístupnosti a skutečnosti, že se vyhnuly kontrole okolními provinciemi, staly brzy známými jako kolébka ninjutsu a ninjů. Nejčastější označení byla Iga no mono (lidé z Iga, nebo ti z Iga) a Kōga no mono (lidé z Kōga, nebo ti z Kōga). V některých kronikách se setkáme s termíny Iga-shu a Kōga-shu, což je označení skupiny, nebo tlupy z Iga nebo Kōga. Jedno ze jmen, které nejlépe ilustruje charakter neviditelnosti a umění skrývání v ninjutsu, je termín Musoku bito, který znamená „Ti kdo kráčí k činu, aniž by byli viděni, nebo bez toho, aby jim byly vidět nohy“. Jedním z technických termínů v ninjutsu, který odkazuje na způsob pohybu v boji s, nebo beze zbraně, je Musoku no hō, nebo ninja Aruki-hō. Termín Musoku no hō se dá najít v mnoha školách tradičního bujutsu, jejichž tradice vychází z Kage ryū.

Během období Nara (710-794) byly k pojmenování ninjů použity různé znaky, ale čtení zůstávalo stejné. Všechny se četly jako Ukami. Kroniky času dávají Ukami význam Mawashi no mono, tulák. O několik století později, s příchodem válečnické třídy k vrcholu moci a začátku válečníků období Kamakura (1185-1333), byla nutnost mít válečníka zkušeného v diverzních neortodoxních technikách na prvním místě. Takže ti, kdo byli známí jako ninjové, představovali v bitvách skrytou část ledovce. Vlastně byli schopni zvrátit průběh bitvy v jediném okamžiku, použitím neortodoxních metod, které válečnická třída éry Kamakura, ještě neobjevila. V letopisech z bakufu éry Muromachi (1392-1475), byl termín používaný k pojmenování ninjů, Kagimono hiki, „ti, kdo se objevují ze stínů“. Bylo to během období Sengoku (1477-1603), kde důsledkem sporadické války mnoho pánů chtělo rozšířit svou říši a moc a služby ninjů byly velmi vyhledávány. Tady se objevuje mnoho jmen, podle regionu, vládce, atd. Výraz, který nejlépe popisuje ninju a jeho činnost je Kanja, což můžeme přeložit jako „muž okamžiku“, nebo „muž, který se protáhne prasklinou“. Toto ukazuje, že ninjové byli renomováni díky svým vyjímečným a rozmanitým dovednostem, které mu dovolovali zvládnout jakoukoliv situaci. V regionu Kantō, kde se nachází současné hlavní město Japonska, Tōkyō, najdeme další typ ninjů, kteří operovali uvnitř skupiny jako elitní jednotka v přední linii, která byla vyslána vytvářet chaos a zmatení. Kroniky, které se zabývají těmito historickými událostmi, týkající se rodu Hōjō, Hōjō godai-ki, uvádí termíny Rappa, Seppa a Suppa, které vyjadřují význam „vytvářet chaos a zmatení“, nebo „vetřít se jako vlna a sledovat zmatení“. Výraz Shinobi no mono, „ten kdo snáší, aniž by se ukázal“, je zde také citován. Kronika, která zaznamenává válečné úspěchy rodu Takeda, Kōyō gunkan, uvádí název Kagimono Hiki. Slavný vládce Oda Nobunaga (1534-1582), známý pro svou nesrovnatelnou nenávist vůči ninjům z oblasti Iga a který je později v roce 1580 rozdrtil, měl své vlastní ninji, zvané Kyodan, „ti kteří slyší šepot“. I Tokugawa Ieyasu (1542-1616) využil Ninji, kteří přežili bitvu o Iga, kde většina tragicky zemřela. Zaměstnával různé Ninji v závislosti na jejich zvláštních schopnostech a talentech, aby byl schopen kontrolovat rizika povstání během období Edo (1603-1867). Některá ze jmen, která byla použita, byla onmitsu; tajný agent bakufu, a oniwaban; stráže, které chránily osoby blízké rodu Tokugawa a části hradu, které jim byly vyhrazeny. Metsu-ke sloužili jako informátoři, kteří přinášeli všechny možné druhy informací, aby byl zachován mír. Teppō-tai byla skupina, která sloužila jako blízká ochrana shōguna při jeho cestách za hradní zdi. Tyto skupiny byly základem různých policejních skupin, ozbrojené budoucnosti, která se začala utvářet v období Edo.

Dějiny a původ

Množství jmen, pojmenování a funkcí ukazuje, jak je skutečně těžké definovat původ ninjutsu. Navíc, při pouhé zmínce termínů zmíněných výše, a těch, které se objevovaly během staletí, je jasné, že ninjutsu je mnohem více, než jen techniky záškodnického boje, nebo neortodoxní bojový styl, jelikož takových bylo v Japonsku mnoho. Jeho rozličnost a komplexnost jsou zdroje jeho vzniku jako metody používání ortodoxních prostředků a technik neortodoxními způsoby. Tato disciplína zaměřená na přežití, která se bude později nazývat ninjutsu, začíná jako vágně definovaná anti-kultura, vynucená reakce proti dominantnímu proudu politických, ekonomických a společenských tradic Japonska. Vstřebávání všeho, co by tomu pomohlo přečkat jakoukoliv situaci, vydrželo a přijalo vlivy mnoha trendů a věd o boji přinesenými ze zahraničí. Všechny tyto vědomosti byly zahrnuty v místních vědomostech o různých bojovnících, čerpajících z jejich zkušeností z boje, utrpení, porážky a naopak, z přežití. Díky své nepřístupnosti, regiony Iga a Kōga představovaly ideální místo pro kulturní skupiny, disidenty a válečníky, kteří se chtěli vyhnout politickým a ekonomickým silám toho času. Až mezi 6. a 7. stoletím, s příchodem mnoha čínských a korejských imigrantů a s nimi nových esoterických náboženských proudů, na sebe ninjutsu vzalo multikulturní tvář, zatímco si udržovalo čistě japonské kořeny. Pomalu, ale jistě, s nástupem válečnické třídy k moci, se ninjutsu vyvíjelo a ve výsledku se stalo centrálním prvkem zajišťujícím vítězství, nebo kontrolu informací. V každé válce objevíme skupinu, nebo jednoho ninju, operujícího ve stínech, aby znovunastolil rovnováhu. První historické zapojení ninjů, bylo v bitvě Magari no jin, v roce 1487, v provincii Koga, kde byl pán Rokkaku Takayori zachráněn skupinou ninjů Kōga. Další bitvy se bez přítomnosti ninjů neobešly. Všichni páni, císaři a chrámy v Japonsku, zaměstnávaly ninji. Také měli schopnosti, které tradiční bojovníci postrádali. V podstatě mohli zrušit své závazky, nebo změnit strany v tajnosti a co bylo nejdůležitější, měli svobodu pohybu. Což nebylo stejné pro bushi, kteří byli vázáni ke svému pánovi až do smrti. Bitva o Iga, známá jako Iga no ran (1581), přinesla konec autonomii velkých rodů z Iga. Tento region odedávna sloužil jako útočiště vyhnancům, disidentům, rebelům a dalším válečníkům zbavených iluzí, kteří chtěli žít svobodně. Rody jako Hattori, Momochi a Fujibayashi kontrolovaly celý region Iga, zatímco v Kōga vládlo více než 50 rodů válečnického původu. Školy ninjutsu, které byly později vytvořeny, všechny pochází z Iga ryū a Kōga ryū, jelikož jejich technický základ leží v hluboké znalosti a vědě o použití těla v boji. Po bitvě o Iga se zbylí členové posledních rodů, jako Hattori, postavilo na stranu Tokugawů. Dříve zachránili Tokugawu, když hobezpečně doprovodili do jeho léna přes Iga, po útoku Mitsuhideho na chrám v Honnō (1582), kde Nobunaga spáchal seppuku. Pomoc, kterou dostal od rodu Hattori, konkrétně od Hattori Hanza (1543-1596), udělala na Ieasua takový dojem, že je přijal do svých služeb, ve kterých zůstali až do konce období Edo. Bitvy o Sekigaharu (1600) a dvě tažení proti hradu Osaka; (1614) a Shimabara (1637) byly poslední bitvy, ve kterých se ninjové zapojovali. Jejich pragmatické techniky a role přežily začlenění do nových požadavků éry Edo, kde byl nastolen relativní klid rodem Tokugawa, který trval až do otevření Japonska okolnímu světu v roce 1868. Dnes můžeme stále nalézt dokumenty, zbraně, nástroje a spisy představené veřejnosti v několika muzeiích napříč Japonskem, přičemž nejznámější jsou ty v Iga (prefektura Mie) a Kōga (prefektura Shiga). V očích Japonských návštěvníků, nebo západních kolemjdoucích, mají všechny zbraně, dokumenty a zápisky mýtus nechvalně známých bojovníků, kterými Ninjové byli.

---

Základní historická data postavená na faktech

● 1487, bitva o Magari, Magari no jin, první zmínka o ninjích v bitvě proti pánu Rokkaku Takayorimu, pro shōguna Ashikaga Yoshihisu.
● 1581, povstání v Iga, Iga no ran. Nobunaga Oda a armáda 46000 mužů zaútočila na provincii Iga a vyvraždila její obyvatele. Přeživší rody, jako Hattori, Momochi, a Fujibayashi utekly do ostatních provincií, jako Ise, Kishū a Mikawa.
● 1582, Incident v chrámu Honnō, Honnōji no hen. Ze strachu před útokem Mitsuhide Akechiho, Tokugawa Ieyasu povolal přeživší z Iga, konkrétně Hattori Hanza, který ho doprovodil mezi městy Sakai a Mikawa.
● 1600, bitva o Sekigaharu.
● 1614, tažení proti Ōsackému hradu
● 1637, povstání Shimabara v Kyūshū. Poslední velká vojenská účast Ninjů. 1é z nich se vetřelo do hradu Hara, kde bylo 40000 křesťanských povstalců. Sbírali informace o vojácích a žili v Hradu.
● 1674, sepsání densho, které obsahovaly použití a techniky ninjovských rodů z Iga a Kōga, nazvané “Basenshukai (Oceán deseti tisíců řek)”, sepsané Fujibashi Yasutakem, potomkem rodu z Iga.

---

(c) Kacem Zoughari
Kacem Zoughari je jednak vystudovaný japanolog a také je mezinárodně uznávanou autoritou na širokou oblast japonských bojových umění.

V lednu 1999 začal Hatsumi sensei uprostřed tréninku mluvit o vzdálenosti a správné pozici ve vztahu k protivníkovi. Poprvé jsem uslyšel japonské slovo „Kūkan“, které bylo tenkrát přeloženo jako „prostor“, i když samotný Hatsumi sensei ho přeložil jako „mezera“ (pozn. překl: anglické slovíčko „slack“ má mnoho významů, v daném kontextu je zřejmě nejvhodnější „časová mezera, okamžik nečinnosti“). To mi dávalo mnohem lepší smysl, protože vzdálenost a správná pozice jsou naprosto závislé na čase a na situaci. Je tedy více než zřejmé, že to, jestli jste ve správné pozici, záleží na tom, kdy se do ní dostanete. Připomnělo mi to rovněž základní princip načasování, který praví, že pokud správně zhodnotíte situaci a dostanete se do správné pozice, zažijete během boje okamžiky volného času, během kterých můžete situaci přehodnotit. Něco takového není možné přeložit jednoduše jako prostor, protože je zde přítomná časová složka, a proto je překlad Hatsumi senseie mnohem vhodnější.

Začal jsem přemýšlet o tom, že Hatsumi sensei mluvil o něčem větším než je jenom prostor a vzdálenost. Tak, jak to chápu já, Hatsumi sensei naznačuje, že pokud správně pochopíte záměry protivníka, můžete se dostat do správné pozice a získat tak čas k přehodnocení situace, čímž si zajistíte úspěšný výsledek. Jde to ruku v ruce s dalšími komentáři, které sensei pronášel ve stejné době, o redukování protivníka na nulu. V kontextu dané lekce bylo zřejmé, že mluvil o redukci protivníkova záměru na nulu, což jsem pochopil jako stav mysli, který je možné ovlivňovat.

Toto moje pochopení neplynulo z toho, že by moje japonština byla lepší než japonština přítomných překladatelů, ale z toho, že jsem více než slovům naslouchal smyslu (pocitu), který se nám Hatsumi sensei snažil předat. Hatsumi sensei si docela snadno všimnul, že nejsem tím, co říká, tak zmatený jako ostatní, a že jeho slova ve mně jakýmsi způsobem udeřila na strunu pochopení. Proto mě požádal, abych se s ostatními podělil o některé své myšlenky.

Pak také Hatsumi sensei mluvil o tom, že by si lidé měli najít nějakou „mezeru“ i ve svých životech a vysvětlil, že se nejedná jenom o to najít si volný čas, ale také být trpělivý ve snaze dosáhnout svých cílů a umožnit si být šťastný.

Všechny boje mají silnou psychologickou základnu. Síla protivníkova záměru a vaše reakce na něj ve velké míře rozhodují o tom, jak velkou mezeru budete mít v boji. Pokud dosáhnete klidu mysli, získáváte psychickou mezeru, která vám umožní vhodně zareagovat, což vás pro změnu dostane do lepší pozice a vytvoří vám „volný čas“. Když zničíte protivníkův záměr, donutíte ho nejenom přehodnotit tento záměr, ale i jeho psychickou pozici, což vám opět vytvoří mezeru v boji.

Vytváření mezer však samo o sobě nestačí, ani pokud jste zničili protivníkův záměr. Protože pokud tuto mezeru nevyužijete, stane se výhodou pro vašeho protivníka, kterou využije k přehodnocení záměrů a pozice a rozhodne se pro vhodnější akci.

Jde to rovněž ruku v ruce s dalšími koncepty, jako je například „Fudōshin“, neochvějné srdce, protože pokud vaše psychika a záměry budou ovlivňovány protivníkem, budete to vy, kdo bude redukován „na nulu“ a můžete utrpět vážné zranění nebo i něco horšího. Povšimněte si, že nepoužívám slovo „prohra“, protože budō nemá nic společného s prohráváním a vyhráváním ve smyslu, jak je to chápáno ve sportu. V Budo je jenom výhoda a nevýhoda, taktická pozice, iniciativa, záměr, triky a pasti, síla a slabost, ale žádná prohra, možná s výjimkou smrti (ve většině případů) a rozhodně ani žádná výhra.

Mnoho studentů dělá v reálném boji základní chyby, většinou proto, že nemají moc zkušeností a propast mezi dōjō a realitou není snadné překonat. Jedním z aspektů budō je vnímat protivníkův záměr, ale je obrovskou chybou snažit se o to pomocí empatie. Budete buď poraženi jejich duchem nebo zataženi do stejné mentality, jako je ta jejich. Chci tím říct, že vás síla jejich záměru může rozdrtit, nebo na vás může přejít jejich hněv či strach. Abyste mohli správně posuzovat protivníkův přístup, musíte si zachovat jistou objektivitu, což znamená, že si musíte zachovávat psychický odstup. To samo o sobě může stačit k oslabení či zničení záměru mnoha útočníků a pokud vám dělá problém toho docílit, můžete si pomáhat různými triky, například, jak říkal Takamatsu sensei, smíchem tváří v tvář nepříteli.

Já sám jsem často použil humor jako formu obrany a útoku na protivníkova ducha – především ve střetech s mladíky, kteří se snadno rozzuří při společenských příležitostech. Často berou jako urážku i ty nejmenší drobnosti nebo se nechovají vhodně ve snaze vybudovat si pozici někoho, koho je potřeba respektovat a bát se, většinou aby tím zakryli osobní slabosti, se kterými se neumějí vypořádat. Někdy bývají takové vtipy velmi drsné – „Možná mě dokážeš zabít, ale péro ti po tom nenaroste!“, někdy přezíravé – „Nemám zájem, běž domů.“, „Na tohle jsem příliš unavený, běž pryč.“. Můžu s radostí říct, že po několika letech strávených jako vyhazovač v jednom podniku, mi můj šéf řekl, že mě nikdy neviděl rozzlobeného, a že ho to trochu děsí.

Nejdůležitější je zachovat si emocionální odstup od protivníka a pak využít jeho slabosti proti němu. Pokud není váš protivník tak docela odhodlaný, jednoduché věci jako vtipy často stačí k tomu, aby ho odradily. Pokud je ale na všechno odhodlaný, můžete ho takticky nalákat do pasti, když mu nabídnete falešný prostor pro útok, nebo provedete falešný útok, abyste se dostali do lepší pozice. Musíte se naučit cítit, aby vás vaše pocity nasměrovaly správným směrem – tak trochu jako při Godan testu.

Abych to uzavřel, myslím si, že Kūkan je koncept, který by lidé měli chápat jak na fyzické úrovni ve smyslu pozice a načasování, tak na psychologické úrovni. Nesnažte se být nejrychlejší, nejsilnější, nejagresivnější, snažte se být těmi, kteří dokáží najít mezeru/prostor v dané situaci a snadno ji vyřešit, a to jak v životě tak při sebeobraně; je to stejné.

---

(c) Ed Lomax
Ed byl prvním studentem v Australii, který obdržel titul shihan. Mnoho času věnoval studiu bojových umění bujinkan ryū-ha v Japonsku přímo u Hatsumi senseie.

Rád bych se podělil o své zážitky z letošního Japonska. Pokaždé si z Japonska přivezete nové informace a zkušenosti, které se pak stanou důležité pro vaše další studium. Rozhodně bych nechtěl někoho poučovat, jen se pokusím co nejlépe popsat to, s čím jsem se v Japonsku setkal.

Na začátku pobytu jsme s naší malou skupinkou navštívili tréninky všech japonských shihanů a pak záleží na každém, kterého učitele budete navštěvovat. Jen je škoda, že se většinou tréninky kryjí, takže nemůžete být všude.

Mě osobně zajímal trénink Someyi senseie, protože jsem při svém prvním pobytu neměl možnost se jeho tréninku zúčastnit. Jako u jediného japonského shihana jsem se u Someyi senseie setkal s důsledným vysvětlováním základů. Možná, že to bylo také dáno tím, že při naší první návštěvě jeho dōjō jsme tam byli úplně sami, nebyli tam žádní cizinci, dokonce ani nikdo z Japonců.

Na začátku tréninku se nás Sensei zeptal, co chceme jet. To bylo naprosto úžasné, cítil jsem, že máme veliké štěstí. Přesně si už nevzpomínám, kdo a co na Senseiovu otázku odpověděl, ale celý trénink se procvičovaly základy. Pokud bych měl srovnat naše pohyby s Senseiovými, což je teda možná nesmysl, ale přesto, tak jsem měl pocit, že jsme někde úplně jinde. Možná, že to ostatní tak necítili, ale já si připadal, že se ,,učím chodit“. Věděl jsem, že se tréninky u Someyi senseie pro mě stanou prioritou na tomto pobytu a studiu v Japonsku. Každý trénink začíná tak, že se nejprve projíždějí kotouly, Sanshin no kata, Sanpō no kata a Torite kihon kata go-hō. Do této chvíle jsem si myslel, že jsem schopný se alespoň správně posadit do Kamae. Zjistil jsem, že opak je pravdou. V jednu chvíli ke mně Sensei přistoupil a s úsměvem na tváři mi ukazoval, že takhle ne. Upozorňoval na můj vystrčený zadek při provádění Ichimonji no kamae, paty obou nohou mají být ve stejné linii a celý postoj má být mnohem, mnohem níž. To bylo úplně jiné, než jsem to doposud prováděl. Ve snaze alespoň Kamae napodobit, jsem ztrácel rovnováhu a v kolenou cítil strašné napětí. Připadal jsem si, jako bych byl poprvé na tréninku, ale zároveň si uvědomoval, že je velice důležité dozvědět se, co dělám špatně. Pokaždé, když jsem cvičil s nějakým Japoncem, tak jsem měl pocit, že oni mají perfektně zmáknuté základy a dbají na to, aby je prováděli správně. To je velký rozdíl mezi cizinci a Japonci. Myslím, že ať je Japonec na jakékoliv úrovni, tak nikdy nezapomíná na procvičování základů. Všichni bychom se mohli učit od mladší generace Japonců, pro mě osobně jsou velkým vzorem. Na dalších trénincích jsme sami už nebyli, potkávali jsme se s lidmi, kteří navštěvují Senseiovo dōjō pravidelně nebo přijeli na nějakou dobu do Japonska za studiem. Trénink pro mě ale nadále zůstal velkým přínosem. Ještě několikrát Sensei upozorňoval na mé špatné provedení Kamae, věděl jsem ale, že je to otázkou nějaké doby, kdy odbourám staré návyky.

Na posledním tréninku u Someyi senseie před naším odletem domů Sensei mluvil o tom, že je důležité, aby ti kdo nosí černý pás dělali dobře základy, proto aby ti se zelenými pásky se je naučili správně.

Na závěr bych rád popsal to, co nám Sensei řekl na posledním tréninku. Ještě než začal trénink, tak ke všem promluvil. Říkal, že na včerejším tréninku u sōkeho v honbu byli lidé, kteří před tréninkem pili alkohol. Sensei říkal, že to sōkeho uráží, protože strávil mnoho let studiem od Takamatsu senseie a že se snaží to předávat dál a když někdo přijde na trénink opilý, tak je to neúcta k němu. Dříve, když samuraj udělal chybu, tak musel spáchat seppuku. S drobným úsměvem na tváři říkal, že včerejší večer někteří lidé měli spáchat seppuku. Someya sensei dále vysvětlovat, že Japonci když praktikují budō, tak tím rozvíjejí svou osobnost a takovéto jednání jim to narušuje. Na této verzi překladu jsme se shodli všichni, takže nevzniknou chyby díky mojí nepříliš dobré angličtině. Podle mého názoru bychom se všichni na začátku měli snažit naučit se správně provádět základy, protože ty se pak stanou odrazovým můstkem pro naše další studium.

---

(c) Roman Veltruský
Roman byl dlouholetým studentem bujinkan ryū-ha v Čechách. Mnohokrát navštívil semináře v zahraniří a podniknul i několik cest do Japonska.

Jednou z velkých poct mého života bylo, když jsem byl nakladatelstvím Contemporary Books požádán, abych editoval anglické vydání knihy „Essence of Ninjutsu“ od Hatsumi senseie. Když jsem začal, uvědomil jsem si, že pro původního překladatele to musela být velice složitá práce, protože styl, kterým Hatsumi sensei píše, je velice jedinečný: Každá věta, každé kanji má mnoho významů. To je ninjovský způsob psaní. Měl jsem obavu, abych přílišně nezměnil, co bylo napsáno, tak jsem pouze pomohl s gramatikou a hláskováním. Nechal jsem mnoho tajemných pasáží, aby si je každý čtenář rozluštil sám „čtením mezi řádky“.

Nicméně já mám pocit, že v učení Hatsumi senseie je určitá podstata. A to ta, že „život“ je pro ninju tou nejdůležitější hodnotou. Domnívám se, že je důležité si všimnout, že Hatsumi sensei tuto hodnotu nevymezuje. V jeho kontextu neříká „život plný štěstí“ nebo „život plný úspěchu“ nebo „život plný bohatství“. Tyto druhotné hodnoty jsou všechny relativní. On mluví o životě v jeho nejelementárnějším a nejuniverzálnějším významu.

Na zdůraznění této základní podstaty Hatsumi sensei často říká další věci, které jsme všichni slyšeli, jako „Nejsem žádná země“, což snad znamená, že kulturní hodnoty zastírají podstatu budō; a „Nemám žádný styl“, což může být varování, že styl zastírá podstatu taijutsu.

Tato záležitost je doslova otázka života a smrti a vždy tomu tak bylo. Dokonce nedávno v bývalé Jugoslávii jsme viděli tento koncept hodnoty života odvržený. Jsou tam posedlí pojmy jako „vlast“ a „kultura“ nebo „styl“. „Kultura“ začala být považována za určující kritérium hodnoty člověka. Když se toto stane, téměř vždy z toho vyplyne, že ti, kteří nepatří k vaší kultuře mají jaksi menši lidskou hodnotu. Pak přijde „etnická čistka“. Když je „kultuře“ připisován větší význam, než životu, zcela jistě začne zabíjení.

V obecnějším smyslu to znamená, že kdokoli kdo klade něco nad život: kulturu, peníze, čest, slávu, prestiž, atd., bude zabíjet velmi nenuceně. Také to znamená, že mohou být jednoduše zabiti lidmi jiných, „nižších“ kultur, ke kterým se chovají hrubě.

Kulturní hodnoty jsou relativní: V závislosti na prostředí mohou být různé pro různé lidi. Dokonce lidé, kteří zdánlivě patří ke stejné kultuře se mohou snadnou neshodnout na svých hodnotách. Jsou všichni Američani stejní? Jsou všichni Japonci stejní? Myslí stejně? Mají stejné zkušenosti? Ne, samozřejmě že ne. I kulturní a návykové hodnoty stejného člověka se mohou změnit. Tímto způsobem můžeme na důležitost kultury nahlížet jako na mýtus; stvoření lidské mysli. Jediná věc, která může být na lidech stejná je to, že si váží vlastního života a životů svých milovaných. V tomto ohledu jsme si všichni rovni (a v žádném jiném z hlediska relativní důležitosti), nezávisle na kultuře. Když se tento fakt lidské přirozenosti střetne s kulturním nebo zvykovým momentálním rozmarem nás, nedokonalých lidských bytostí, končí to konfliktem a násilím. Z tohoto důvodu já věřím, že je důležité žít jako když „Nejsem žádná země“. Toto téma se vztahuje obzvláště k budokovi. Trénujeme jako ninja; a přece jako lidské bytosti jsme náchylní kulturním předsudkům jako všichni ostatní. Pamatujte, že cílem našeho výcviku je žít. Mnoho z nás trénuje bojová umění do určité úrovně dovednosti. Na ní si připadáme spokojení. „Zamilujeme se“ do stylu bojového umění, který jsme si sami vytvořili. I když od tohoto bodu můžeme trénovat mnoho let, ve skutečnosti se nebudeme vyvíjet. Styl, jako kultura, nic neznamená v otázkách života a smrti. Nebudeme se vyvíjet, pokud neopustíme svůj styl pro mu (beztvarost).

Člověk by mohl racionalizovat, že je hloupé a nebezpečné vzdát se „ozkoušené a správné“ metody, našeho „stylu“, pro beztvarost. Ale je fakt, že věc, která vás zabije je čimkoli kromě věci, na kterou jste se připravovali. A proto je styl zbytečný.

Znovu opakuji, cílem ninpō je žít. Nejsou žádná označení, žádné modifikace. Žít, jen žít. Ale tato životní hodnota je dvojná: naše životy a životy ostatních. Chránit svůj vlastní život je samozřejmě sebeobrana. Chránit ostatní znamená být bojovníkem.

Zní to romanticky nebo hrdinně, když si sami sebe představíme jako bojovníky, putující světem, chránící slabé a bezbranné. Ale to není realita. Abychom skutečně žili jako bojovníci a pomáhali budovat mír, musíme dát příklad tím, že se ke všem lidem, chudším a bohatším, hloupějším a chytřejším, horším a lepším, budeme chovat se základním respektem. To je těžké a může to vyžadovat velikou odvahu; lidé, kteří se liší, v nás mohou probouzet strach nebo odpor. Přesto pokud nebudeme respektovat životy ostatních, i když nemáme rádi nebo nerozumíme jejich chování, přirozeně dojde ke konfliktu a násilí. Nejsou snad na světě bohatší, chytřejší, lepší lidé než vy? Dělá to jejich život hodnotnějším než váš? Pro vás ne! Všichni lidé jsme v tomto stejní. Naše dovednosti bojového umění nám mohou dát odvahu a sebevědomí vidět hodnotu života ve všech lidech a také ji podporovat a bránit. Život, ne kultura, barva, víra nebo chování, je tou nejdůležitější a univerzální hodnotou. Život stojí za to chránit. To je cílem našeho výcviku: chránit život.

---

(c) Jack Hoban
Jack Hoban je jedním z nejstarších amerických studentů ninjutsu. Je také bývalým kapitánem U.S. Marine Corps (americká námořní pěchota), kde krom jiného byl zařazen jako odborník na specifickou oblast pro Marine Corps Martial Arts Program (MCMAP).

Po mokusō se otočím tváří ke kamidana (o kamidana pohovořím v pozdějších příspěvcích) Zvednu ruce do Gasshō. Gasshō je symbolická jednota, části jin a jang (v japonštine In a Yō) spojené dohromady. Snažíme se spojit nebe a zemi, tělo a ducha, život a smrt. Snažíme se nalézt tu část v nás, která je mimo zrození a smrt a je čistá, a skrze tuto část prožívat každý okamžik našeho života.

Pak řeknu Chihaya Furu, Kami No Oshie Wa, Tokoshie Ni, Tadashiki, Kokoro Mio Mamoruran.

Chihaya Furu znamená „tisíc rychlých třepnutí“ a poukazuje na „Harai gushi“, papírové hůlky, kterými potřásají shintoističtí kněží, když očišťují nějaké území, jako například v tomto případě, kdy se chystáme vzývat Kami.

Zbývající část modlitby je těžké přeložit, ale pokusím se o to…

Kami = „Bůh“, no = přívlastek, tedy to znamená „Boží“ či „patřící Bohu“ či „pocházející od Boha“ (a bůh zde není ten pán s bílým plnovousem, ale něco nepopsatelného)

Oshie = učení; předloha; lekce; doktrína. Wa se vztahuje k tomu, na co poukazujeme, v tomto případě se vztahuje k „Oshie“

Tokoshieni = navždy

Tadashiki = pravý; správný; přesný; spravedlivý; poctivý; pravdivý; patřičný; přímočarý; dokonalý

Kokoro = mysl; srdce; duch

Mio Mamoruran = bránit své já

Takže, co z toho nakonec vychází? Jeden ze způsobů, jak to dát dohromady, by byl:

Nebeské učení bude chránit celou tvou bytost navěky, pokud máš přesnou; spravedlivou; poctivou; pravdivou; patřičnou mysl/srdce/ducha.

Toto je nejvíce doslovný způsob překladu.

Dále řeknu Shikin haramitsu daikomyō.

Shikin = srdce (nebo přímo Kokoro, jak jsem jej popsal výše), jehož čtyři aspekty jsou:

● Kiyoki kokoro – srdce jasné a dokonalé jako klenot
● Makoto kokoro – upřímné srdce
● Naoki kokoro – srdce jako dítě bez touhy klamat
● Tadashiki kokoro – srdce hledající spravedlnost

Haramitsu = to je japonský fonetický pozůstatek slova „paramitu“, pocházející ze sanskrtu. Znamená dokonalost, jež může být vyjádřena deseti různými způsoby. Pocházejí z Buddhismu a jsou to:

1. Dokonalost štědrosti či benevolence:
Tato paramita by neměla být chápána jen jako materiální rozdávání, nebo přívětivost k někomu, kdo stojí níž než vy. Zdokonalování štědrosti neznamená na někoho shlížet. Ten, kdo se zdokonaluje, se zde otvírá potřebám ostatních, aniž by je sobecky posuzoval nebo hodnotil. Jde o otevřenost dávat beze strachu a v kterékoli chvíli, bez touhy po obdržení něčeho na oplátku.
Štědrost zahrnuje neohrožené odhodlání pomáhat ostatním a chránit je. Také zahrnuje nejvyšší dar dávat druhým dharmu.

2. Zdokonalování morálky a etiky
Ten, kdo se zdokonaluje, by měl přestat konat špatné činy. Neustále směřuje k duševnímu, tělesnému i slovnímu dobru a ctnosti, a samozřejmě jedná ve prospěch ostatních. Morálka Bodhisattvy ovšem není pevný řád dobra a zla nebo zákonů. Je to otevřenost a ochota nediskriminovat mezi tímhle a tamtím. Místo toho se čistá morálka projevuje přiměřenými způsoby a přesnými činy v každém okamžiku. Nepodléhá strnulosti.

3. Zdokonalování trpělivosti
Pravá trpělivost je schopnost si poradit s obtížnými okolnostmi a být zcela sebejistý v dharmě. Trpělivost neznamená padnout vyčerpáním; znamená to vzdát se veškerých očekávání! Osoba v dharmě by nikdy neměla být vyvedena z míry nebo něco očekávat.

4. Zdokonalování horlivosti
Charakteristikou této paramity je potěšení z konání činů ctnosti a odmítnutí se vzdát. Ten, kdo se zdokonaluje, je neustále v dobré náladě a nepovažuje život za nudný, ale otvírá se každé situaci živě a se zájmem.

5. Zdokonalování meditativní koncentrace
Ten, kdo se zdokonaluje, má ve stavu naprostého klidu kontrolu nad svou myslí, vždy je v dobrém rozpoložení a dosahuje pozitivních výsledků.
Zdokonalování meditace neznamená pouhé formální cvičení meditace či život v neustálém tranzu. Místo toho je ten, jenž se zdokonaluje, (doslovný překlad: vždy si vědom tréninku a nikdy nepřestane, probuzený vůči životu a jeho situacím – nedokážu z toho pochopit smysl a dát to do kontextu)

6. Zdokonalování pochopení
Zde dochází k uvědomění si relativní a konečné skutečnosti existence. Je to překonání vlastních představ a obvyklého myšlení, ukončení dualismu a koruna všech ostatních paramit. Bodhisattva jin není nadále vyrušován emocemi, náklonností a odporem. Ten, jenž se zdokonaluje, prohlédne skrze subjektivní hodnocení a vidí svět takový, jaký je.

7. Zdokonalení pomoci ve vhodnou chvíli
Toto je schopnost ukázat těm, kdo trpí, jak vstát a překonat jejich utrpení. Bodhisattva používá k pomoci druhým dovedných schopností.

8. Zdokonalení odhodlané rozhodnosti
Toto je schopnost učit skrze Bodhisattvu ty, kteří mají klapky na očích nebo následují překroucenou cestu.

9. Zdokonalení moci
Toto je použití dovedných schopností k pomoci druhým a jejich přivedení na cestu.

10. Zdokonalení vyššího uvědomění
Toto je moudrost, která překonává dualitu a zůstává v naprosté duševní rovnováze.

Daikomyō = nádherné, velké zářící světlo. Tak jako jaderná reakce, i čiré světlo, světlo boha, které nikdy neuhasíná a dosahuje až na okraj vesmíru.

Tedy význam tohoto je, že pokud vaše „srdce“ má tyto čtyři aspekty, přirozeně se ve vás vyvine těchto deset dokonalostí, a jakmile si to uvědomíte, budete vyzařovat světlo Boha. Jinými slovy lze říci, že se stanete osvícenými.

---

(c) Richard Kay, upravil John C. Price.
Uveřejněno na webu Kutaki no mura

Když se podíváte do některého z turistických průvodců, tak většinou najdete pod tímto heslem tyto informace: Togakushi 戸隠 je horská oblast, která se rozkládá nedaleko města Nagano (Nagano-shi 長野市). Přesněji řečeno na severozápad od města Nagano. Od jara do podzimu je tato oblast hojně navštěvovaná turisty, kteří se oddávají nádherné přírodě a horským tůrám. V zimní sezóně je to ráj pro vyznavače zimních sportů, je tu pro ně připravena řada sjezdovek. To všechno je hezké, ale pro nás má toto místo ještě jinou vazbu. Jsou zde umístěny dvě muzea zaměřená na problematiku ninjutsu 忍術. A také je tu 1911m vysoká hora Togakushi (Tokakushi yama 戸隠山) na jejímž úpatí jsou umístěné horské svatyně. Většina lidí studující naše bojové umění spojuje tuto horu s historií Togakure ryū (Togakure je pouze jiné čtení znaků pro Togakushi). Na tréninku kde nám bylo posléze řečeno, že původ této školy sice pochází z této oblasti, ale z trochu vzdálenějšího místa. Přesto je to opravdu nádherné místo a stojí určitě za návštěvu.

Cesta do Togakushi

Jak se tedy dostat do tohoto místa. Když se rozhodnete navštívit Togakushi (Togakushi mura 戸隠村), musíte si na to vzít celý den s tím, že vyrazíte brzo ráno a přijedete pozdě večer (večerní trénink bohužel určitě nestihnete).
Ráno vyrazíte na shinkansen směřující do Nagana. Máte dvě možnosti. První možnost je sednout na stanici Koshigaya na vlak a s přestupem na Kita Senju pojedete do stanice Ueno, kde přestoupíte na rychlovlak. Druhá možnost je vlakem ze stanice Kita Koshigaya do Kasukabe, kde přestoupíte na Noda line a vyvezete se na konečnou do stanice Omiya, kde můžete také přestoupit na stejný rychlovlak. Druhá varianta je poněkud levnější, přesto počítejte s tím, že cestovné tam i zpět bude okolo 15.000,- Yenů. Takže nic levného. Když přijedete do Nagana, což bude asi tak za hodinku, hledejte Západní východ z nádraží (směr Zenko-ji 善光寺). Vystoupíte z něj a přejdete přes ulici na autobusové nástupiště č. 7. Hned před ním je kancelář, kde vám prodají lístky na autobus, který vás poveze do Togakushi již ze zmíněného nástupiště. Cestovné autobusem bude stát cca 2.200,- yenů tam i zpět. Vystoupíte ve stanici Chūsha Miyamae 中社宮前. Před vámi se objeví veliká dřevěná brána torii 鳥居, napravo od ní vede cesta, která vás dovede k dětské ninja vesničce.

A tak procházíte malebnou japonskou vesničkou a pozorujete okolní přírodu a japonskou tradiční architekturu. Asi po patnácti minutách chůze dojdete na kraj všech stavení a připadává vám, že dál jsou jen nekonečné lesy. Nenechte se vyvést z míry. Po krátké chvilce se vám na pravé straně od cesty mezi stromy začnou ukazovat zdi muzea, za kterými se skrývají budovy této ninja vesničky. Vstupné se pohybuje podle toho kolik atrakcí si chcete užít v zábavné části. Počítejte tak asi 1.000,- yenů. Tato část je převážně zaměřená na turisty a hlavně na děti, které zde mají možnost vyřádit se na velikém množství různých dřevěných a provazových atrakcí.

Najdete tu i ninja dům, kde hledáte tajné průlezy a dveře, dále pak budovu, kde jsou umístěny exponáty starých zbraní a knih zabývajících se ninjutsu. Je tu umístěno i shuriken dōjō 手裏剣道場, kde si můžete zatrénovat a třeba i něco vyhrát :-). Také je tu budova, ve které jsou různými způsoby vystavěné místnosti s nakloněnými podlahami. Jsou tu ještě další věci, ale nedá se tu bohužel popsat všechno.

Když se budete chtít dostat do druhého muzea, budete se muset vrátit zpět na náměstíčko, kde jste před tím vystoupili z autobusu a dáte se dál po silnici ve směru jízdy autobusu. Půjdete asi 2 kilometry a po pravé straně se objeví muzeum folklóru a ninpō v Togakushi. Vystoupíte k němu po několika schůdcích a projdete branou. Vstupné je okolo 500,- yenů a platí pro celý komlex budov. Již si nebudete muset připlácet za další vstupy. Asi nejzajímavější části muzea pro zájemce o bojové umění ninjutsu je Togakure ryū ninpō shiryokan 戸隠流忍法資料館 neboli Muzeum Togakure ryū ninpō.

A jak uvádí průvodce; předtím, než se tento dům stal muzeem, byl obýván velkou farmářskou rodinou v Kinase (Kinasa-mura 鬼無里村), západně od vesnice Togakushi. Nyní zde najdete umístěnou expozici zbraní a pomůcek využívaných v ninjutsu.

Většina zde vystavených zbraní, jako jsou např. meče, shuko, shurikeny, zápalné šípy a další, jsou svázané právě se školou Togakure. Expozice je doplněna mnoha fotografiemi získanými ve spolupráci s Hatsumi senseiem (34. velmistrem Togakure ryū). Tyto fotografie zaplňují tématicky celý prostor a dokumentují některé techniky a použití vystavovaných zbraních. Zjístíte, že v Japonsku bylo mnoho škol zabývajících se ninpō, ale Togakure ryū jako jedna z mála zdůrazňovala a stále ještě zdůrazňuje především obranný princip nežli útok. Má vlastní 900 let starou historii. Není zde opomenuto informovat návštěvníky, že umění školy Togakure je v současnosti uchováváno a cvičeno v městě Noda, v prefektuře Chiba právě velmistrem Masaaki Hatsumim a jeho studenty.

Součástí tohoto muzejního komplexu je i Ninja Karakuri-yashiki 忍者からくり屋敷 neboli Ninja dům. Byl postaven podle předlohy skutečného starého obydlí používaným ninji. Návštěvník této budovy má za úkol projít k východu a hledat tak tajné dveře a chodby, které jsou někdy docela precizně provedeny. Dostat se k východu je někdy docela problém. Není divu, že se ninjové tak dobře ukrývali, když si dokázali vybudovat takové zázemí pro své rodiny a klany. Součástí interiérů místností bývali i tajné schránky pro různé zbraně a vybavení. Jedna z místností měla také nakloněnou podlahu na jednu stranu. Na první pohled je to jednoduché, ale opak je pravdou. Samostatnou budovou je místní shuriken dōjō nebo-li škola vrhání shurikenů. Když složíte menší poplatek, máte možnost vyzkoušet si své umění ve vrhání čepelí na různé terče. Dokonce, když máte úspěch, můžete vyhrát pozornost, která se váže k tomuto muzeu. V další budově je umístěna rozsáhlá expozice starých Kimon a expozice historického zemědělství z této oblasti. Tato část nesla název Togakushi minzoku-kan 戸隠民俗館 aneb Muzeum folklóru Togakushi. Dům, ve kterém byla tato expozice umístěna, byl postaven uprostřed éry Edo (18. stol) aby byl používán jako sklad zrní vybraného od rolníků v oblasti spadající pod svatyni Togakushi. Později, na začátku doby Meiji (1872), kdy proběhly reformy vzdělávacího systému, to byla první škola v městě Togakushi. Poté byl dům přenesen na součastné místo a nyní jsou zde vystaveny stovky starých nástrojů, oděvů atd.

Myšlenky o historii

Exkurze do tohoto prostředí vás donutí tak trochu popřemýšlet nad historii ninjutsu. Mnoho lidí se nezajímá o historii tohoto umění, přeci jen upřednostňují pouze trénink. Ale historie je důležitá k tomu, abychom se z ní mohly poučit o věcech, které máte možnost nyní studovat. Jak říkají na tréninku: „Je zapotřebí rozumět mnoha vazbám s historií“. A tak, když se vám podaří jen trochu poodhalit prvopočátky ninjutsu je zřejmé, že informace podávající ninju jako pouhého chladnokrevného kriminálníka a profesionálního zabijáka jsou vysoce zkreslující a přehánějí skutečnou historii Japonska. Samozřejmě, že v minulých stoletích měli někteří bojovníci považující se za ninji něco společného s vrahy, zloději a sabotéry, kteří napodobovali fyzickou cestu ninji a byli schopni udělat cokoliv za dostatečné množství peněz. Avšak bez morálního a spirituálního vedení hlavy klanu ninjutsu, nebyli ani
stínem skutečného japonského ninji a proto se nás ani trochu netýkají.

Okusha 奥社

Okusha je shintōistiská svatyně postavená na úpatí hory Togakushi. Když se rozhodnete se k ní podívat, sejděte z Muzea folklóru a ninpō zpět na cestu, kterou jste přišli a přejdete ji. Odtud již určitě uvidíte velikou bránu torii, jejíž ohromné sloupy jsou vyrobeny z kmenu cedrového stromu. Projdete pod ní a dáte se vzhůru. Procházíte cestou, jenž je lemována cedry, které dodávají tomuto místu neuvěřitelně nádherný vzhled. Posléze se cesta stává více strmou, až přejde ve schody, které vedou k samotné svatyni. Na konci této cesty je tedy vystavena svatyně Okusha, jenž je poslední a nejvýše umístěnou svatyní na této cestě. Za ní se již rozprostírá jen zalesněné pohoří. Je to nádherné místo pro rozjímání. Krásný výhled na okolní přírodu je opravdu okouzlující. Když jsem měl možnost podívat se do údolí, řekl jsem si, že je to prima zakončení naší cesty na toto tak zajímavé místo. No a pak již zpět na autobus, který nás doveze do Nagana a potom už jenom shinkansenem směr Tokio.

Na závěr

Ještě než se rozhodnete vyjet do Togakushi zavolejte nejdříve do tamní kanceláře a informujte se, zda jsou muzea otevřena. Důležité je upozornění, že v zimních měsících není otevřena minimálně venkovní expozice, v ostatních měsících se trochu liší otevírací doba. Někdy se dokonce stane, že z důvodu oprav nebo údržby je muzeum také zavřeno. Zde je tedy spojení:

Togakushi Minzokukan
3688-12 Togakushi, Togakushi-mura
Kamiminochi-gun, Nagano 381-41
Tel / fax:026-254-2395

---

poznámka:

Ještě jedna věc, ninja muzeum v Togakushi není jediným muzeem zaměřeným na tématiku ninjutsu. Další veliké a mediálně známé muzeum je také ve městě Iga-Ueno nebo v oblasti Kōka. Další nedaleko města Tsuchiura. Navíc je možné, že se setkáte v některých regionálních muzeích s exponáty, jenž se také vážou k tomuto bojovému umění. Přeji šťastnou cestu za historií ninjutsu.

---

(c) Pavel Slavík
dōjō-chō Bujinkan Dōjō Prague
web: www.bujinkanprague.com
e-mail: pavels@bujinkanprague.com

Pokaždé, když vedu seminář, dostávám stejnou otázku: „Proč jsou kamae tak nízká? Není to ve skutečném boji k ničemu?“

Když procházíme procesem učení, nemůžeme si okamžitě osvojit správné reakce těla, protože nemáme dost vědomostí a zkušeností.

Naše kamae na úrovni začátečníka jsou velmi nízké, ale měly by být tímto způsobem trénovány. Dokonce i v případě, že jste shidōshi.

Důvod, proč používáme tato velmi nízké kamae je ten, abychom se naučili spoléhat víc na práci nohou než na sílu paží. Když se člověk učí techniku, soustředí se na její zakončení, což je často pohyb rukou, které se snaží udeřit, páčit nebo blokovat Ukeho útok.

Trénink v nízkém kamae je náročný a dovoluje nám vytvořit si nezbytnou sílu v nohou, kterou můžeme jednoho dne potřebovat ve skutečném boji.

Systém bujinkanu je založený na práci nohou, stejně jako je karate založené na využití nohou a pěstí nebo jūdō na hodech a kontrole. Jakmile pochopíte specifikum tohoto našeho umění, přijmete myšlenku používání nízkých kamae. Když se díváte na senseie, nikdy není v nízkém kamae, ale on trénoval už tak dlouhou dobu, že je jeho tělo již nepotřebuje.

Bohužel to není něco, co by se dalo říct o nás ostatních. My jsme ještě nedosáhli této úrovně technické dovednosti. Alespoň já tedy ne.

Tudíž, bez ohledu na výšku svého technického stupně dan, byste měli trénovat v těchto nízkých kamae, a to na každém tréninku. Jestli jste někdy navštívili tréninky vedené Seno shihanem, Oguri shihanem nebo Noguchi shihanem, jistě rozumíte, o čem mluvím.

Nejlepším příkladem je Seno shihan, jehož kamae jsou tak nízká, až se člověk občas diví, jestli má na každé noze opravdu jenom jedno koleno!

Tréninkem vedoucím k schopnosti provádět tato nízká Kamae posílíte svaly, ale zároveň zabráníte možnosti ztrácení rovnováhy při pohybu pažemi.

Všechno je založeno na „tai sabaki“ nebo lépe řečeno „ashi sabaki“. Pamatujte si, že „sabaki“ znamená „činnost“ nebo „vyřešit“ a neznamená to „otáčet se“, jak si my lidé na Západě často myslíme.

Abyste problém pomocí svých nohou „vyřešili“, vytváříte podmínky k nalezení vzdálenosti vhodné k útoku. Když je uvedete do „činnosti“, stáváte se schopnými najít nejlepší technické řešení pro danou chvíli. Senseiova DVD vždy začínají větou „Bojové umění vzdálenosti“.

Souhlasím s tím, že ve skutečném boji, díky složitostem tenchijin a když musíte své pohyby přizpůsobit prostředí, je téměř nemožné používat nízká kamae. Pokud jste ale strávili celé roky tréninkem v nízkých kamae, dokážete se nyní pohybovat rychle a vytvářet si správnou vzdálenost s ohledem na danou situaci.

V našem pařížském dōjō trénujeme tyto nízká kamae detailněji každý rok vždy od září do prosince. Každý v dōjō, bez ohledu na to, jestli je úplný začátečník nebo pokročilý student, si musí znovu projít základní pravidla kamae. Dokonce i studenti, kteří obdrželi jūdan – 10. dan!

Tady je krátké připomenutí, jak si osvojit tyto krásné, nízké a bolestivé postoje.

Ichimonji no kamae:
1. Zadní koleno mějte nad palcem zadní nohy. Přední noha a přední ruka nenesou žádnou váhu. Ve skutečnosti je Ichimonji no kamae Hichō no kamae.
2. Během pohybu, útoku a obrany držte boky pořád ve stejné úrovni. Toto přidá větší sílu do vašeho útoku nebo do vašeho Uke nagashi.
3. Zadní chodidlo mějte pod úhlem 45 stupňů, při kamae prsty směřují dozadu. Pomůže vám to ubránit se mnoha útokům vedeným proti vám různými protivníky.
4. Nepohybujte rukama, dokud se vaše nohy vzájemně neminou. Pamatujte, že vaše nohy jsou delší než vaše ruce. Vaše paty držte na zemi.
5. Klouzejte zadní rukou podél přední ruky. V základech Kotō ryū kamae, přední ruka určuje směr a cíl vašeho úderu.
6. Používejte Uke nagashi, bloky absorbující pohyb, abyste se připravili na reakci druhou rukou.
7. Pohybujte pažemi přirozeně a bez síly. Přední ruka se pohybuje dolů a po kružnici díky pohybu vašich nohou, ne za použití svalů ruky nebo ramene.
8. Když jste v kamae udržujte vaši páteř rovnou a mějte uvolněné ruce. Ušetří vám to energii. Napínat paže během čekání na ukeho útok není k ničemu. Stejně tak není k ničemu vkládat do svého útoku jakoukoliv sílu dříve, než skutečně zasáhnete protivníka.
9. Držte svůj přední loket nízko. Pomůže vám to ochránit tělo v případě, že je ukeho útok mířen příliš nízko.
10. Pamatujte si, že vaše kamae je štítem, a že vám uke nebude schopen nikdy ublížit, pokud během jeho útoků stojíte uvolněně v kamae. Nepohybujte se, dokud útok nezačne.

Tato základní pravidla je možné aplikovat téměř na jakékoliv kamae, ne jenom Ichimonji no kamae.

Každá ze škol bujinkanu si vyvinula vlastní kamae odrážející jejich vidění boje. Trénujte kamae s vědomím, že každá škola má svoje vlastní základní požadavky.

Jak často říkávám – pokud nebudete trénovat sami na zlepšení svých pohybů, nikdo jiný to za vás neudělá! A taky pamatujte, že Sensei často říkává: „Hra skončila!“ Takže se prosím vraťte ke svému tréninku nízkých kamae, navzdory tomu, že jsou špatná pro použití ve skutečném boji. Získejte taksilnější svaly a flexibilitu, kterou postrádáte.

Stejně jako v kterémkoliv jiném odvětví, i zde platí, že základy jsou špatné. Ale tím, že se naučíte tyto špatné formy, vyvinete si schopnost přizpůsobit je reálné situaci.

Takže je dobré učit se špatně věci, které vám dovolí stát se dobrými. Čím lepší budou vaše základy, tím více času máte k nalezení dokonalé vzdálenosti. Jednoho dne pak budete schopni provádět tyto „přirozené pohyby“ z jakéhokoliv postoje.

Hodně štěstí!

---

(c) Arnaud Cousergue
web: www.budomart.com
e-mail: arnaud.cousergue@gmail.com
Článek byl publikován na webu Kamaemail a zde je uveřejněn s laskavým svolením autora, děkujeme.

Někdy studenti řeší otázku, zda investovat nemalépeníze do studijní cesty do Země vycházejícího slunce. Pokud vám mohu poradit tak jestli máte možnost, s ohledem na váš čas a finanční situaci, vycestovat do Japonska, tak jeďte a na nic nečekejte. Přál bych tuto možnost všem studentům, aby aspoň jednou v životě se mohli setkat přímo s Hatsumi senseiem 初見先生 a jeho instruktory a zažít jejich tréninkové lekce.

Víte, při cestách do Japonska jsem se setkal s pocity několika mladších studentů, že tréninky pod sōkem 宗家 jsou pro ně velice náročné, a že snad pro ně nemají ani smysl. Snažil jsem se jim vysvětlit, že není důležité si pamatovat všechny pohyby z tréninků Hatsumi senseie, ale je důležité v sobě zachovat pocit, který máte při tréninku s ním. Sōke dnes již neučí pohyb, ale pokročilé formy budō. To je důvodem proč Sensei často říká, že jeho lekce jsou pro skutečné shihany. Techniky, formy, waza 技 ty se dnes studují i japonských shihanů a tak si jich užijete dostatek. Hatsumi sensei má schopnost zasít ve svých studentech semínko budō 武道, a to jestli rozkvete zaleží už jen a jen na nás. Ze zkušeností vím, že některé z věcí, které jakoby zapomenete se za čas vrátí. Spoustu z toho čemu jste před časem nerozuměli teď vidíte jiným způsobem. To je důležité.

Čas je neúprosný a tak mnoho lidí možnost navštívit tréninky pod Hatsumi senseiem mít nikdy nebude, a je to veliká škoda. Proto je důležité si vážit každé takové chvíle. Hatsumi sensei navíc ukazuje ve svém věku tu nejvyšší úroveň života bojových umění Bujinkan Dōjō 武神館道場, kterou lze studovat. Cenu všech těchto zážitků a zkušeností možná doceníme až časem.

Ninpō ikkan 忍法一貫

---

(c) Pavel Slavík
dōjō-chō Bujinkan Dōjō Prague
webpages: www.bujinkanprague.com
e-mail: pavels@bujinkanprague.com