Historie Bujinkanu
Termín bujinkan 武神館 je ve srovnání s tradicemi, které se v rámci něho učí, novým názvem. Tento termín zavedl Hatsumi sensei kolem roku 1978, kdy se rozhodl šířit umění svých devíti škol za hranice Japonska.
Pojďme si říci, co znamená tento název. Celý název dnes již mezinárodní organizace je Bujinkan Dōjō 武神館道場. Slovo bujinkan se dá rozdělit na tři samostatné znaky: bu 武 – bojový, válečný; jin 神 – božstvo; kan 館 – obydlí, příbytek, veřejná instituce či hala. Dohromady by se tedy tento termín mohl přeložit jako „příbytek boha války“. Termín dōjō 道場 označuje místo určené pro jakoukoli hlubší praxi, v našem případě pro studium tradičních bojových umění. Základem toho je znak dō 道 (dá se číst také jako michi), který označuje "životní cestu".
V čele této organizace stojí i dnes její zakladatel, pan Masaaki Hatsumi 正昭初見, který se narodil 2. prosince 1931 ve městě Noda v prefektuře Chiba. Hatsumi sensei prostřednictvím Bujinkan Dōjō vyučuje devět tradičních bojových umění, ve kterých obdržel od svého učitele titul sōke 宗家, který označuje hlavní osobu určenou za vedení školy. Bujinkan kuryū-ha 武神館九流派 aneb devět škol jsou původem tradice ninjutsu 忍術 a bujutsu 武術, což je termín označující bojová umění. Tyto školy mají dlouholetou historii sahající až tisíc let do minulosti. Každá z nich obsahuje techniky neozbrojeného boje stejně tak jako i se zbraněmi.
Zprvu Hatsumi sensei učil pouze japonské studenty. Postupem času začali jeho dōjō navštěvovat i zahraniční studenti. V roce 1967 navštívil Hatsumi senseie Quintin Chambers, v jehož společnosti je i Danny Waxman, který začíná trénovat v Hatsumiho dōjō. Později Danny Waxman přivede k Hatsumi senseii dalšího studenta, Dorona Navona, který původně odjel do Japonska trénovat jūdō 柔道. V roce 1974 se Doron Navon vrací zpět do své země Izraele s učitelskou licencí a zakládá první dōjō mimo Japonsko.
Někdy během léta roku 1975 studuje v Japonsku Stephen K. Hayes pod vedením Hatsumi senseie a jeho instruktorů. Po tomto pobytu Hayes přináší umění ninjutsu do Spojených států.
Na podzim roku 1975 přijíždí Tetsuji Ishizuka, jeden z nejstarších studentů Hatsumi senseie, na pozvání Bo Munthe do Švédska, kde týden vede své lekce.
V roce 1982 Hatsumi poprvé cestuje na západ. Cílem jeho cesty je "Ninja festival" v Ohiu, který pořádají Stephen K. Hayes, Jack Hobam a Mark Hodel. Tato cesta zvedne vlnu zájmu o toto umění v západním světě.
A tak v říjnu 1983 se koná první mezinárodní bujinkan gasshuku 武神館合宿 / tai-kai 大会 v Yūmoa mura ゆもあ村 v Japonsku.
V říjnu roku 1983 při návštěvě Japonska úspěšně prošel Doron Navon zkouškou na godan – sakki testem – jako první nejaponec – gaikokujin 外国人.
Od té doby se konaly po celém světě pravidelné semináře pod vedením Hatsumi senseie, které dostaly příznačný název tai-kai 大会 – velká setkání. Na takovémto semináři se sešlo okolo 300 až 700 žáků z celého světa. Poslední z těchto mezinárodních seminářů se konal v roce 2003 v Norsku.
Od té doby Hatsumi sensei vyučuje pouze v Noda-shi 野田市 na půdě honbu dōjō 本部道場, hlavní tělocvičny.
Na podzim roku 2019 některé ze svých japonských studentů označil jako budoucí sōke v osmi z devíti škol vyučovaných v bujinkanu. Tito studenti, zatím nepoužívají titul sōke, neboť Hatsumi sensei dále pokračuje ve své výuce. Tady je seznam shin-sōke, nových představitelů jednotlivých škol:
• Togakure ryū – Takumi Tsutsui
• Gyokko ryū – Tetsuji Ishizuka
• Shindenfudō ryū – Toshirō Nagato
• Gyokushin ryū – Junichi Kan
• Kotō ryū – Yukio Noguchi
• Kumogakure ryū – Koji Furuta
• Gikan ryū – Norio Sakasai
• Takagi yōshin ryū – Norio Sakasai
Bujinkan je dnes rozšířen po celém světě. Je těžké určit, kolik studentů se věnuje v současné době studiu bujinkan bugei 武神館武芸, bojovým uměním bujinkanu. V roce 2013 bylo okolo 3300 instruktorů s titulem shidōshi 士道師, tedy těch, kteří mohli vést lekce ve svých městech. Můj odhad je, že dnes může trénovat 900 000 aktivních studentů. Všichni tito lidé společně sdílejí stejné učení, myšlení a vzájemné přátelství. To je také jedno ze sōkeho poselství. Hatsumi sensei říká, že společným setkáváním za účelem tréninku a sdílení zkušeností budeme schopni udržet soudržnost a stálost toho, co nám předával a stále jetšě předává.
„Bojová umění nejsou něco, co se lze naučit. Počátečním impulzem je naše odhodlání a snaha, pokud si toto neuvědomíte, nezáleží na letech strávených tréninkem a na dosaženém stupni, nebudete chápat hodnoty bojovníka. Bez tohoto sebeuvědomění bude i držitel 10. danu roven člověku bez danu nebo kyū. To je shinken gata stupňů bujinkanu.“
- Masaaki Hatsumi
Hlavní témata výuky v jednotlivých letech
Do roku 1987 Hatsumi sensei 初見先生 vyučoval techniky jednotlivých škol, od tohoto roku bylo na každý rok určeno nějaké konkrétní téma, které bylo hlavním programem jeho výuky. Toto téma bylo většinou oznámeno ke konci roku na tokijském semináři zvaném daikomyō-sai 大光明祭.
Témata doposud byla tato:
• 2019 – Mutō dori 無刀捕り pokračování
• 2018 – Mutō dori 無刀捕り pokračování
• 2017 – Mutō dori 無刀捕り
• 2016 – Katana 刀 / Mutō ittō mantō 無刀一刀万刀
• 2015 – Gokō goshin 悟光護心 / Kuki biken no hō 九鬼秘剣の法 / Nagamaki 長巻
• 2014 – Shinin budō 神韻武導
• 2013 – Kusanagi no tsurugi 草薙の剣 / Ken engetsu no kagami 剣満月の鏡 / Tachi hōken 宝剣 / Ken, tachi a katana 剣・太刀・刀 / Naginata a yari 薙刀・槍
• 2012 – Kanjin kaname 肝心要 – Shinshin shingan 神心神眼 – Shinryū yogo 神龍要護
• 2011 – Kihon happō 基本八法
• 2010 – Rokkon shōjō 六根清浄
• 2009 – Sainō konki 才能魂器 / Sainō 才能 – Tamashii 魂 – Utsuwa 器
• 2008 – Togakure ryū ninpō taijutsu 戸隠流忍法体術
• 2007 – Kukishin ryū 九鬼神流
• 2006 – Shindenfudō ryū 神伝不動流
• 2005 – Gyokko ryū kosshijutsu 玉虎流骨指術 (bō a tachi 棒と太刀)
• 2004 – Daishō jūtaijutsu 大小柔体術 (roppō kuji no biken 六法九字之秘剣)
• 2003 – Koteki ryūda juppō sesshō no jutsu 虎的竜打十方折衝之術
• 2002 – Jūtaijutsu 柔体術 (Takagi yōshin ryū 高木揚心流)
• 2001 – Kosshijutsu 骨指術 (Gyokko ryū 玉虎流)
• 2000 – Koppōjutsu 骨法術 (Kotō ryū 虎倒流)
• 1999 – Kukishinden ryū 九鬼神伝流
• 1998 – Shindenfudō ryū 神伝不動流
• 1997 – Jōjutsu 杖術
• 1996 – Shinobi iai 忍び居合
• 1995 – Naginata 薙刀
• 1994 – Yari 槍
• 1993 – Rokushakubōjutsu 六尺棒術
• 1992 – Taijutsu 体術
• 1991 – Ken a jutte 剣と十手
• 1990 – Hanbō 半棒
• 1989 – Taijutsu a buki 体術と武器
• 1988 – Taijutsu 体術