Koryū a gendai budō
Koryū 古流
Koryū 古流 je japonské slovo, které se používá ve spojení se starověkými japonskými bojovými uměními. Slovo koryū se překládá nejčastěji jako „starý styl“. Ko 古 = stará (古い Furui: starý), Ryū 流 = styl, metoda, třída, škola ale také tok (přeneseně tok něčeho, co plyne časem dále a vyvíjí se). Koryū je obecný termín pro japonské školy bojových umění, které předcházejí reformám Meiji (období 1866 – 1869, která způsobila značné společensko-politické změny a vedl k modernizaci Japonska). Ačkoli tam opravdu není žádný „oficiální“ datum odloučení, použité termíny jsou obecně buď 1868, první rok éry Meiji, je 1876 rok uzákonění zákazu nošení meče ediktem Haitōrei 廃刀令.
Tady by bylo možné na místě trochu více se zmínit o těchto velikých historických změnách. V roce 1876 vešla v platnost vyhláška Haitōrei, která zakazovala nosit na veřejnosti meč a zrušila třídu samurajů se všemi jejími výsadami. Náhradou za to jim byl slíben státem vyplácený důchod, ten však byl mnohem nižší, než bylo původně slíbeno a vedl samuraje k nutnosti prodat dědičné pozemky a většina z nich rychle zchudla. Samurajové chtěli hlavně dodržení slibů vlády a udržení své životní úrovně, většinou se však uvádí lépe znějící zachování tradic a nezávislosti Japonska na západní civilizaci. Vyvolávají proto vzpouru (1877), která byla potlačena hlavně díky tomu, že císařská armáda již v té době disponovala střelnými zbraněmi (děla, pušky). V poslední bitvě u Shiroyamy (Shiroyama no tatakai 城山の戦い) byl zbytek armády samurajů zmasakrován (25 tis. mužů z armády 40 tis. samurajů) – sám vůdce povstání a dřívější spolutvůrce revoluce Meiji, Takamori Saigō 隆盛西郷 byl velmi vážně raněn a přímo na bitevním poli spáchal seppuku 切腹.
Pro formální označení potomka samurajů se do roku 1945 používal termín „Shizoku 士族“.
Na systémy koryū je obvykle pohlíženo jinak, nežli na gendai budō, protože jsou považovány za pravdivé učení japonských bojových umění. Tento pohled vychází z toho, že byly vytvořeny přímo z vojenské kultury feudálního Japonska .
Koryū systémy japonských bojových umění obsahují většinou jak techniky beze zbraně tak i techniky se zbraněmi. V těchto starších systémech, bylo několik různých zbraní, se kterými se museli studenti naučit pracovat.
Gendai budō 現代武道
Gendai budō 現代武道, nebo také shinbudō 新武道, jsou japonské výrazy, znamenající „moderní/nová cesta boje“. Japonské bojové systémy vzniklé po období známém v Japonsku jako Reformy Meiji (1866-1869) jsou označována jako gendai budō. Ze známých bojových umění se jedná například o aikidō 合気道, jōdō 杖道, jūdō 柔道, jūkendō 銃剣道, iaidō 居合道, karate-dō 空手道, kendō 剣道, kyūdō 弓道 a jiné. Bojové systémy, ať už boje beze zbraně nebo se zbraní. Tyto systémy byly vytvořeny, či vznikly z dřívějších škol či způsobů boje označovaných souhrně termínem koryū. Například, Jigorō Kanō 治五郎嘉納 (1860–1938) vytvořil jūdō částečně jako pokus systematizovat nesčetně tradičních škol jūjutsu 柔術, které existovali v té době. Kendō je podobně odvozené z velkého množství škol kenjutsu, které se vyvíjeli do konce 19.století.
V gendai budō na rozdíl od koryū 古流 je častým jevem, že dalším cílem systémů je zušlechtění a pěstování osobnosti cvičence skrz trénink bojových technik a filozofie obsahují jistou dávku humanismu. Často se tak v názvu jednotlivých systémů boje změnil název z jutsu 術 (umění) na dō 道 (cesta). Další z hlavních odchylek od koryū bylo zavedení technických stupňů kyū 級 a dan 段 jako odstupňování technické zdatnosti cvičenců, spolu s tím se (v některých dōjō 道場) začaly používat barevné pásy. Tyto žebříčky nahrazují různé certifikáty, které se vydávály v koryū. Gendai budō také obecně neobsahují přísahy a rituály při vstupu do výcviku v koryū, jako např. keppan 血斑 („krevní přísaha“). Vzhledem k tomu ve většině gendai budō dōjō jsou všichni vítáni, pokud dodržují základní pravidla chování, koryū instruktoři často přísně kontrolovali kandidáty. (Samozřejmě, že obě skupiny obsahují varianty či odlišnosti na základě individuálních požadavků školy či učitele.)