Tichý stopař
V jakémkoli bojovém umění včetně ninpō je nejdůležitějším aspektem práce nohou; proto budu mluvit o práci nohou a pozadí jistých technik.
Nikdo nemá rád zimu, včetně ninji; takže i v létě ninja nosí tabi, japonské ponožky, aby udržoval nohy v teple. Chodidla jsou klíčovými částmi těla pro udržování tepla a zdraví. V orientální medicíně se to nazývá Zukan no kunetsu, což znamená: „Udržujte chladnou hlavu a chodidla teplé“. Toto je klíčové jak pro udržení dobrého zdraví tak pro léčení nemocí. Já osobně budu vždy nosit tabi nezávisle na tom, jak horké je počasí.
Aby si zvýšili sílu a mužnost, ninjové si masírovali chodidla způsobem, kdy si drželi první tři prsty a kroužili s nimi. I kunoichi (ninja ženy) používali tyto techniky, aby si zajistili dobré zdraví celého těla. Zvláště dobré je to pro játra, slinivku a celý střevní systém. Část technik zahrnuje tření chodidel pro udržení dobrého krevního tlaku a vyváženého nervového systému.
Ninjové také trénovali tak, že chodili po rozsypaných fazolích; to pomáhá masírovat tlakové body a utužuje to chodidla. Pokročilejší ninjové se nakonec naučili chodit na tetsubishi (kovoví nášlapní ježci) bez zranění; to dokáží nejen proto, že mají otužená chodidla, ale hlavně protože se naučili chodit s dokonalou rovnováhou a lehkostí a přemísťovat svou tělesnou váhu, takže se ostnů téměř nedotýká.
Chůze je dokonalým cvičením a můžeme ji provádět kdekoli a kdykoli. Když chodím každý den na procházky se svými psy, jdeme svižně po tři hodiny a já si dávám pozor, abych dělal malé, rychlé kroky. Je to dobrá poučná lekce, dokonce i na ulici, protože občas potkáme kočku nebo něco jiného, co vyruší psy. Nicméně, protože stále kráčím správným způsobem, nikdy neztrácím kontrolu; nikdy mě netahají moc rychle nebo nezakopnu o zamotané vodítko.
Před dvěma lety jsem měl ninja semiář v Daytona v Ohiu. Většina amerických studentů, které jsem tam potkal chodili spíše jak „Frankensteini“ než bojoví umělci. Bylo pro ně velmi obtížné provádět malé, rychlé kroky. Mnoho z nich mělo pocit, že chodím moc rychle, ale já jsem v japonštině vysvětlil, že chodidlo je považováno za „druhé srdce“, a mít silné srdce znamená mít silnou mysl. Takže správná chůze také rozvíjí mysl.
Chůze je ta nejdůležitější věc v životě. I klasické japonské hry nō 能 to zdůrazňují.
Když je tato technika chůze ovládnuta, když člověk „chodí jako ninja“, cítí, jakoby se jeho nohy nedotýkaly země. Je to, jakoby ninja kráčel po vzduchu. Dokonce jeden z mých studentů, poté, co sledoval moji ukázku, řekl: „Sensei, vaše nohy se nedotýkají země. Vypadá to, že se vznášíte ve vzduchu“. Jiný student, profesionální voják, jehož národ byl ve válce, mi řekl, že trénink nohou (v jeho zemi) je základem; že i když je v Japonsku, vždycky chodí po schodech, nikdy nejede výtahem. Když jsem to slyšel, věděl jsem, že je dobrý bojovník.
Chůze je v bojových uměních základním pohybem. Když se učíte bojová umění, buďte si vědomi své chůze v každé chvíli; vždy trénujte z pohledu taijutsu (technik těla). To ponechá jen malou šanci úspěšného útoku na vás. Znám profesionálního střelce, který stále nosí rukavice. To je ten způsob myšlení, který je důležitý pro všechna bojová umění; člověk by měl vždy trénovat a dbát na sebe pro sebe sama. Trénink je každodenní záležitostí, stejně jako chůze je každodenní záležitostí.
Ninjova technika chůze stranou (yoko aruki) zahrnuje snížení těžiště a překračování jedné nohy přes druhou. Také to vyžaduje pohyb paží jako při tanci kvůli udržení rovnováhy.
Když u sebe máme zbraň, chodíme s ohledem na prostředí a náš vztah k němu. Je důležité trénovat chůzi stranou v různých prostředích. Meč, zvlášťe v noci, může být vytasen a pochva použita k „cítění“, co leží před námi.
Další je shizumi aruki neboli chůze v nízké pozici; technika zvláště užitečná v úzkých prostorech. Na úzké stezce je například nížší pozice lepší, protože vás činí méně viditelnými potenciálním útočníkem. Jiná nízká technika chůze do strany se nazývá ninpō uzuru gakure. Mokuton znamená skrýt se mezi stromy; sooton – skrýt se v trávě; a sekiton – skrýt se mezi kameny. To vše může být osvojeno, když se naučíme základní techniku chůze.
Ať už ninja jde sám nebo s někým jiným, on i oni mohou pokračovat nepozorováni, pokud všichni jdou „správně“. Zjevná výhoda chůze ve větším počtu když plníme nějaký úkol je, že když jste tři ninjové, máte šest očí, šest uší a tři nosy, každý zaměřený na jiný směr, takže jsou pokryty všechen prostor.
V shōten no jutsu (chůze do nebe) ninja trénuje chůzi na kmeny stromu položenými v různých úhlech, zvyšujíce náklon až do 80 až 85 stupňů, aby ovládli umění chůze a šplhu v lese. Trénink nakonec pokračuje šplhem na rostliny nebo kmeny stromů postavené v 90 stupňových úhlech. Po dosažení vrcholu se ninja může naučit skákat dolů a zaujmout původní pozici (kamae). Často, když má meč, mohou být jak meč tak pochva použity k udržení rovnováhy. Když jsme na stromech, je také používána chůze stranou pro přesun z větve na větev. V Kotō ryū koppōjutsu (které zahrnuje chůze stranou a jiné techniky těla), ninja se může jednoduše pohybovat nazpět zatímco se dívá opačným směrem způsobem, že pokládá nohu za nohu. To je zvláště užitečné když se vyhýbáme protivníkovu útoku a zaujímáme pozici pro protiútok.
Ninja no shinobi kobashiri znamená běh malými kroky s tělem nakloněným dopředu. V horách v noci vidíte nebe mezi stromy. To je vaše stezka. Musíte také dávat pozor, když jste blízko vody nebo něčeho, co by mohlo tvořit odraz, jinak budete odhaleni. (Měsíční světlo může být nepřítelem stejně jako spojencem).
V Japonsku jsou bojová umění nejen „útočně orientovaná“, ale také velmi obranná. Japonci jsou vpodstatě zemědělsky orientovaní lidé; a naše bojová umění se vyvinula z té tradice. Doufám, že tyto ukázky základní práce nohou a ninja pohybu těla a technik vám pomohly.
Je dobré začít od země nahoru. Je důležité mít na zemi dobré chodidla.
(c) Hatsumi Masaaki
Tento článek je z Ninja magazínu z prosince 1985.