Masaaki Hatsumi
Hatsumi sensei 初見先生 je posledním skutečným učitelem japonského tradičního umění ninjutsu 忍術. Své znalosti předává svým studentům prostřednictvím organizace Bujinkan Dōjō 武神館道場, kterou sám založil v 70. letech. Své dovednosti se naučil od jeho učitele Toshitsugu Takamatsuho 高松寿嗣, o kterém se tvrdí, že byl posledním skutečným shinobi 忍び. Hatsumi sensei byl vlastně prvním, kdo představit umění ninjutsu západnímu světu a otevřel nám tak možnost se věnovat tomuto tradičnímu bojovému umění. Po mnoho let jezdil učit své ninjutsu téměř po celém světě, ale dnes už vyučuje pouze v honbu dōjō 本部道場, které se nachází v městě Noda-shi 野田市.
Jméno: Masaaki Hatsumi (dříve Yoshiaki Hatsumi)
Bugō (bojová jména): Hisamune, Hakuryū-ō, Tetsuzan
Datum narození: 2. prosince 1931
Místo pobytu: Noda-shi, prefektura Chiba, Japonsko
„To, co chci, abyste udělali, je jednoduše brát to tak, jak to je. Nepřemýšlejte příliš tam, kde máte získávat své zkušenosti. Pokud začnete přespříliš přemýšlet, celá věc se ztratí nebo ztratí svou čistotu. Nepřemýšlejte během keiko – prostě TRÉNUJTE! Čím více se snažíte budō definovat (uzavřít definicí), tím dál se dostanete od pravdy. Budō NENÍ akademickým předmětem!“
- sōke Masaaki Hatsumi
Hatsumi sensei zdědil po svém učiteli titul sōke (velmistr) v devíti tradičních bojových tradicích. Historie těchto škol je opravdu velice stará, některé prameny uvádějí, že sahají přes 1000 let do minulosti.
Tady je uveden jejich seznam:
• Togakure ryū ninpō taijutsu 戸隠流忍法体術 – 34. velmistr
• Gyokko ryū kosshijutsu 玉虎流骨指術 – 28. velmistr
• Kotō ryū koppōjutsu 虎倒流骨法術 – 18. velmistr
• Kukishinden ryū happō hikenjutsu 九鬼神伝流八法秘剣術 – 28. velmistr
• Takagi yōshin ryū jūtaijutsu 高木揚心流柔体術 – 17. velmistr
• Shindenfudō ryū dakentaijutsu 神伝不動流打拳体術 – 26. velmistr
• Kumogakure ryū ninpō 雲隠流忍法 – 14. velmistr
• Gyokushin ryū ninpō 玉心流忍法 – 21. velmistr
• Gikan ryū koppōjutsu 義鑑流骨法術 - 15. velmistr
„Budō má tři základní body: za prvé poznání sebe sama, za druhé meč rozhodnutí na základě překonání všech chyb, slabostí a zbytečností a jako poslední upřímnost, cit, oddanost, niternost a pochopení srdce.“
- sōke Masaaki Hatsumi
Pár slov o senseii
Yoshiaki Hatsumi (později změnil své křestní jméno na Masaaki) se narodil 2. prosince 1931 v městě Noda-shi, které se rozkládá severně od Tokia, hlavního města Japonska, v prefektuře Chiba (Chiba-ken 千葉県).
Cesta Hatsumi senseie k bojovým uměním začala opravdu již v dětství. Když bylo Hatsumimu sedm let, seznámil se díky svému otci s bojovým uměním meče kendō 剣道. Postupně také začal s tréninkem dalších bojových umění, jako jsou jūdō 柔道 a karate 空手. Na střední škole se začal věnovat i několika dalším sportům jako gymnastice, západnímu boxu a také kopané, ve které se stal kapitánem školního mužstva. Někdy v tomto období se také věnoval společenským tancům, což mu pomohlo, jak sám někdy s trochou nadsázky říká, s technikami ashi-sabaki 足捌き – pohybem/technikami nohou, které jsou využívány při praxi bojových umění. Během svých univerzitních let zůstal věrný boxu. Byl členem jūdō klubu, dramatického kroužku a zabýval se studiem divadelních věd. Během svých studií získal 4. dan v již zmiňovaném jūdō. Tehdy také přijal nabídku, aby vedl výuku tohoto bojového umění na americké vojenské základně Yokota (Yokota hikōjō 横田飛行場). To bylo Hatsumimu okolo 20 let. Nicméně během těchto lekcí jūdō, které dával americkým vojákům, si začal uvědomovat znepokojující fakt – to, co se Japonec učí léta, zvládne americký voják díky své vysoké postavě a přirozené síle během několika měsíců. Začal si klást otázku, co je dobrého na bojových uměních, kde vás větší a silnější osoba může snadno porazit? Tyto myšlenky ho donutily hledat skutečná bojová/válečná umění. Začal navštěvovat tréninkové lekce jednoho učitele koryū 古流 – starých válečnických forem, kterému platil vysoké poplatky za výuku (některé zdroje zmiňují, že se částka za výuku pohybovala okolo 300 000,- yenů za měsíc výuky). Během tří let dokončil Hatsumi studium kobujutsu jūhappan 古武術十八般, neboli osmnácti oblastí starých bojových umění. V této době mimo jiné studoval umění škol Bokuden ryū 卜伝流 a Asayama ichiden ryū 浅山一伝流.
Na základě doporučení učitele kobujutsu 古武術 navštívil Hatsumi v roce 1957 ve městě Kashihara 橿原 lekce svého budoucího učitele Toshitsugu Takamatsuho. To bylo Hatsumimu 26 let a měl za sebou mnoho zkušeností z tréninkem bujutsu 武術. Přes tyto zkušenosti to, co viděl na lekcích Takamatsu senseie, jej uchvátilo a začal pod jeho vedením pravidelně studovat. Od té chvíle po dobu 15 let, každý víkend, cestoval Hatsumi sensei z Noda-shi do Kashihary za svým učitelem. Samotná cesta mu zabrala skoro půl dne, ale touha se učit pod tímto učitelem byla dostatečnou motivací k takto dlouhé cestě.
„Shinobi musí být jako vítr. Vyvarujte se velkých a rozsáhlých pohybů, protože ty se hodí akorát na filmové plátno. Skutečné mistrovství nepotřebuje efektnost a eleganci, nýbrž efektivnost a maximální účinnost.“
- sōke Masaaki Hatsumi
Některé ze zajímavých událostí Hatsumi senseie v minulosti:
• 3. listopadu 1961 – v tento den se uskutečnila přednáška Hatsumi senseie o ninpō pro japonského korunního prince
• rok 1962 – pracoval jako odborný poradce při natáčení filmu „Shinobi no mono“ – snímek o Ishikawa Goemonovi a Sandayu Momochim.
• rok 1964 – pravidelně vystupoval v dětském televizním pořadu „Suteki–na-mama!“ (úžasná maminka).
• rok 1971 – byla mu předána licence menkyo kaiden Takamatsu senseiem, který mu udělil tento dekret rok před svou smrtí.
• 2. dubna 1972 – toto je datum úmrtí Toshitsugu Takamatsuho, který zemřel ve svém domě v Nara (východně od Osaky).
• rok 1978 – v tento rok je publikován tygří svitek ninjutsu v záříjovém vydání “Rekishi to jinbutsu“ (Historie a lidé).
• 30. 9.-25. 11. 1979 – se uskutečnila speciální výstava o ninpō v městském muzeu v Chiba.
• rok 1982 – v tento rok Hatsumi sensei uskutečňuje svou první cestu mimo Japonsko za účelem výuky bojových umění. Jeho kroky míří do Daytonu v Ohiu v USA. Při této příležitosti byly vytvořeny unikátní sōkeho fotografie fotografem jménem Hussey. Tyto fotografie s Hatsumi senseiem dosáhly vysoké ceny.
• rok 1987 – poprvé cestuje Hatsumi sensei do Evropy. Cílem jeho cesty je Londýn, kde bylo uspořádáno tai-kai pod jeho vedením.
• rok 1988 – účinkuje v dětském dobrodružném seriálu Jiraya, který měl padesát dílů a produkovala jej televizní společnosti Asahi. Hrál v části nazvané „Yamaji Tetsuzan“ (Jirayin otec a učitel). Seriál se vysílal po dobu jednoho roku. Později byl seriál Jiraya vysílán i mimo Japonsko, např. ve Francii a Portugalsku, kde dosáhl údajně pozoruhodné sledovanosti.
• rok 1992 – byl vyznamenán řádem kříže a slunce Juanem Carlosem, španělským králem. Také přijal čestné občanství jordánské nížiny ve státě Izrael a přijal místo předsedy Japonského literárního klubu, mezinárodního oddělení. Byla mu ještě udělena cena od „Noda City Educational and cultural Board“ za přínos bujinkanu v mezinárodních vztazích mezi světem a městem Noda.
• 10. září 1993 – se sōke zúčastnil párty na oslavu a památku dosažení 100 knih pana Mino Takaichiyo, kde byla provedena ukázka sōkeho ninjutsu včetně kuji kiri.
• rok 1994 – nabídl svým nejlepším studentům členství v právě založeném společenství „Bujinkan jūyūshi“.
• rok 1995 – v tomto roce se také změnilo sōkeho bojové jméno na Hisamune. Znak „Hisa“ je odvozen ze jména Takamatsu senseie – Toshitsugu a kanji „Mune“ je částí slova sōke, které takto jasně označuje hlavu školy.
• rok 1997 – nechal vystavět honbu dōjō pod názvem Bujinden. V tomto dōjō se uspořádal první trénink 10. srpna 1997, ale oficiálně bylo otevřeno až 9. září 1997 (z důvodu magických čísel devátý den devátého měsíce devátého roku Heisei).
• rok 2001 – obdržel pozdrav a blahopřání k sedmdesátým narozeninám od prezidenta ČR Václava Havla. Odpovědí na tuto událost byl děkovný dopis a udělení čestné medaile panu Havlovi od Hatsumi senseie. Tuto medaili uděluje sensei lidem, kteří se nějakým způsobem významně zaslouží pro společnost. Hatsumi sensei tento rok také obdržel Papežské požehnání z Vatikánu a cenu za celoživotní dílo, Mezinárodní síň slávy USMA (United States Military Academy, Vojenská akademie Spojených států).
• srpen 2003 – byl uspořádán poslední seminář pod názvem tai-kai, a to v New Jersey v USA. Od této doby sōke vyučuje pouze v Japonsku a jednou ročně pořádá seminář daikomyō-sai v tokijské hale Budokan.
• rok 2003 – v tomto roce též nechal vybudovat komunikační centrum pro studenty bujinkanu v městě Noda, nedaleko od svého domu. Hatsumi sensei také obdržel cenu za propagaci kultury (社会文化功労賞) a cenu Shakai bunka kōrōshō (社会文化功労賞 – cenu za zásluhy o rozvoj společnosti a kultury) od Nihon bunka shinkōkai (日本文化振興会 – Společnost pro propagaci japonské kultury).
• rok 2004 – na jaře uspořádal výroční seminář k 33. výročí smrti svého učitele Takamatsu senseie. Bylo to též 33 let, co Takamatsu sensei řekl Hatsumimu: „A je to. Naučil jsem tě všemu, co jsem mohl. Teď je to již na tobě“. Současně tento rok byl vybudovaný památník Takamatsu senseie. V tomto roku též udělil svým nejlepším a nejstarším studentům tituly 15. danu a oznámil, že považuje z určitého pohledu vývoj v bujinkanu za ukončený. Vychází další z knih s názvem: The Way of the Ninja: Secret Techniques.
• rok 2005 – vychází další kniha: Advanced Stick Fighting.
• rok 2006 – vychází další kniha: Japanese Sword Fighting: Secrets of the Samurai.
• září 2007 – je uspořádáno bujinkan enbu pod vedením Hatsumi senseie v městečku Togakushi, které leží nedaleko města Nagano. Tato oblast je považována za tu, kde vznikla tradice školy Togakure ryū ninpō.
• rok 2008 – vychází další kniha: Unarmed Fighting Techniques of the Samurai, jenž obsahuje přehled základních technik bujinkan ryū-ha.
• rok 2014 – zaniká staré honbu dōjō a nedaleko od původní haly je vybudováno nové centrální shin-honbu dōjō bujinkanu.
• rok 2019 – předává titul sōke jednotlivých škol několika svým nejpokročilejším studentům.
• rok 2020 – v březnu tohoto roku Hatsumi sensei na dočasnou dobu uzavírá honbu dōjō s ohledem na celosvětovou krizi způsobenou nemocí covid-19.
Masaaki Hatsumi se také věnuje japonské malbě. Jeho obrazy nejsou určeny jen pro okruh jeho studentů, kterými je obdarovává během svých tréninkových lekcí, ale vystavuje svá díla v Noda, Ginze (galerie Nagai) atd. V nesčetných filmech a televizních i divadelních hrách pracoval jako odborný poradce pro bojová umění.
Sōke Masaaki Hatsumi v současnosti stále vyučuje své studenty v honbu dōjō, které se nachází v městě Noda-shi, nedaleko od vlakové stanice Atago.
„Taijutsu, které učím, se zakládá na svobodě a na pocitu, který se rodí ze svobody pohybu. Tato svoboda je nesmírně důležitá. Ten, kdo nedokáže ocenit tuto svobodu, nedokáže ocenit ani hodnotu mého taijutsu.“
- sōke Masaaki Hatsumi
Jak už jsme psali výše v textu, tak Hatsumi sensei jezdil po mnoho let mimo Japonsko, aby mohl šířit dál své bojové umění. Tyto semináře nesly název tai-kai 大会, což v překladu znamená něco jako „velké setkání“. Tyto semináře pravidelně navštěvovalo mezi 300 až 700 buyū 武友 z celého světa. Dnes už se tyto semináře nekonají.
Seznam světových tai-kai 大会
1986
05/1986 – Kalifornie (USA, pořadatel – Mark Hodel), 05/1986 – Cleveland, (USA, pořadatel – Tetsuya Higuchi)
1987
08/1987 – Londýn (Velká Británie, pořadatel – Peter King)
1988
08/1988 – Londýn (Velká Británie, pořadatel – Peter King), 08/1988 – Stockholm (Švédsko, pořadatel – Sveneric Bogsäter), ??/1988 – Los Angeles (USA, pořadatel – Mark Hodel)
1989
05/1989 – Izrael (pořadatelé – Moti Nativ a Ilan Gattegno), 06/1989 – New Jersey (USA, pořadatel – Jack Hoban), 06/1989 – San Francisco (USA, pořadatel – Mark Hodel), 08/1989 – Malmö (Švédsko), 08/1989 – Londýn (Velká Británie, pořadatel – Peter King), 08/1989 – Dublin (Irsko, pořadatel – Brian McCarthy), 08/1989 – Mnichov (Německo, pořadatel – Moshe Kastiel)
1990
05/1990 – Torremolinos (Španělsko, pořadatel – Ruy Mendoza), 06/1990 – Atlanta (USA, pořadatel – Bud Malmstrom), 08/1990 – Malmö (Švédsko, pořadatel – Sveneric Bogsäter), 08/1990 – Londýn (Velká Británie, pořadatel – Peter King), 08/1990 – Mnichov (Německo, pořadatel – Moshe Kastiel)
1991
04/1991 – Torremolinos (Španělsko, pořadatel – Ruy Mendoza), 04/1991 – Gran Canaria (Španělsko, pořadatel – Pedro Fleitas), 06/1991 – Texas (USA, pořadatelé – Ed Sones a Richard van Donk), 08/1991 – Malmö (Švédsko, pořadatel – Sveneric Bogsäter), 08/1991 – Berlín (Německo, pořadatel – Moshe Kastiel), 08/1991 – Mnichov (Německo, pořadatel – Moshe Kastiel), 08/1991 – Londýn (Velká Británie, pořadatel – Peter King)
1992
02/1992 – Tiberias (Izrael, pořadatelé – Moti Nativ a Ilan Gattegno), 03/1992 – Kanárské ostrovy (Španělsko, pořadatel – Pedro Fleitas), 04/1992 – Adelaide (Austrálie, pořadatel – Ed Lomax), 05/1992 – Albufeira (Portugalsko, pořadatel – Ernani Pinto), 06/1992 – Atlanta (USA, pořadatel – Bud Malmstrom), 07/1992 – Luxembourg (Lucembursko, pořadatel – Moshe Kastiel), 08/1992 – Malmö (Švédsko, pořadatel – Sveneric Bogsäter), 08/1992 – Londýn (Velká Británie, pořadatel – Peter King), 10/1992 – Havaj (USA, pořadatel – Ed Sones), 11/1992 – Barcelona (Španělsko, pořadatel – Dorina Tejera)
1993
05/1993 – Huelva (Španělsko, pořadatel – Andres Ponce), 06/1993 – Sydney (Austrálie, pořadatel – Ed Lomax), 07/1993 – Paříž (Francie, pořadatel – Arnaud Cousergue), 08/1993 – Washington (USA, pořadatel – Phil Legare), 09/1993 – Buenos Aires (Argentina, pořadatel – Daniel Hernandez), 10/1993 – Madrid (Španělsko, pořadatel – Jesus Eguia)
1994
05/1994 – Frankfurt (Německo, pořadatel – Steffen Fröhlich), 06/1994 – Atlanta (USA, pořadatel – Bud Malmstrom), 09/1994 – Chester (Velká Británie, pořadatel – Brin Morgan)
1995
03/1995 – Auckland (Nový Zéland, pořadatel – Murray Lynch), 04/1995 – Valencia (Španělsko, pořadatel – José Giner), 05/1995 – Kanárské ostrovy (Španělsko, pořadatel – Pedro Fleitas), 05/1995 – Tucson (USA, pořadatel – Jeff Prather), 10/1995 – Stratford a Hendon (Velká Británie, pořadatel – Peter King)
1996
05/1996 – Amsterdam (Holandsko, pořadatel – Mariëtte van der Vliet), 08–09/1996 – Atlanta (USA, pořadatel – Bud Malmstrom), 10/1996 – Alicante (Španělsko, pořadatel – José María Conejo)
1997
05/1997 – Paříž (Francie, pořadatel – Arnaud Cousergue), 07/1997 – New Jersey (USA, pořadatel – Jack Hoban), 09/1997 – Jihoafrická republika (pořadatel – Brin Morgan), 10–11/1997 – Barcelona (Španělsko, pořadatel – Paco Roldan)
1998
05/1998 – Milán (Itálie, pořadatel – Enzo Rossi), 08/1998 – Stockholm (Švédsko, pořadatel – Larry Jonsson), 09/1998 – Tennessee (USA, pořadatel – Roy Holmes)
1999
04/1999 – Frankfurt (Německo, pořadatel – Steffen Fröehlich), 05/1999 – Tucson (USA, pořadatel – Jeff Prather), 08/1999 – Londýn (Velká Británie, pořadatel – Peter King)
2000
06/2000 – Amsterdam (Holandsko, pořadatel – Mariëtte van der Vliet), 08/2000 – Atlanta (USA, pořadatel – Bud Malmstrom)
2001
08–09/2001 – Washington DC (USA, pořadatel – Phil Legare), 10/2001 – Madrid (Španělsko, pořadatel – Jesús Eguía)
2002
07/2002 – Stavanger (Norsko, pořadatel – Elias Krzywacki), 08–09/2002 – St Louis (USA, pořadatel – Ed Martin)
2003
06/2003 – Manchester (Velká Británie, pořadatel – Brin Morgan), 08/2003 – New Jersey (USA, pořadatel – Jack Hoban)
„Celkově se myšlenky lidí v budō zaměřují pouze na vítězství (katsu 勝つ). Mnoho lidí v bojových sportech žijí v této iluzi. Nicméně to je v pořádku. Osobně si ale myslím, že je důležité porozumět tomu co znamená „neprohrát“ (makenai 負けない). Spíše než v myšlence zvítězit, nebo ukázat sílu a skvělou techniku, můžeme spoustu skvělých věcí najít v technikách a pocitu nebýt poražený. Takže v budō 武道 má pro sebeobranu prioritu neprohrát.“
- sōke Masaaki Hatsumi