Ishizuka – jeden krok od mistrovství
Lehce by vás mohl zmást jeho úsměv – který je tak upřímný, že by mohl někoho klamat o tom, kým ve skutečnosti je. Když mluvíte s účetním požárního útvaru v městě Noda v prefektuře Chiba v Japonsku, nikdy byste neuhodli, že tento muž je jeden z nejvýše postavených hlavních učitelů bujinkan taijutsu a Togakure ryū ninjutsu na světě. Pokud byste se ho zeptali na jeho koníčky, pravděpodobně by řekl, že je zpěvákem a kytaristou v kapele hrající hawajskou hudbu – koníčky, které by člověk hned nespojoval s učitelem ninjutsu. Tím, že má 9. dan je shihan Tetsuji Ishizuka jen jeden krok od pomyslného vrcholu, ale on se na to tak nedívá. „Když se díváte na svět kolem sebe, ninjutsu je jeho velmi malou částí,“ říká. „Pokud máte tento přístup, určitě máte ten správný pohled na život obecně i sami na sebe.“
Bylo mu patnáct let když začal cvičit ninjutsu. Do té doby byl studentem jūdō, kendō, karate a shorinji-kenpō a všechna tato umění ho velmi bavila. Jednou, při tréninku si vážně zranil rameno a musel se jít léčit. Byl odkázán k místnímu hone-tzugi (chiropraktik). Tento zvláštní chiropraktik, Dr. Yoshiaki Hatsumi, žil v domě plném zvířat, většina z nich kočky, které se volně pohybovaly – dokonce do doktorovy velmi malé ordinace. Dva leguáni v kleci stáli tiše na hlídce nad pacienty, kteří čekali, až na ně přijde řada. Zatímco se věnoval jeho rameni, doktor se zeptal mladého Ishizuky, jestli by nechtěl cvičit něco o hodně silnějšího, než bojová umění, které znal. „Cítil jsem, že jsem silný, ale byl sem také velmi zvědavý, co to je. Připojil jsem se a brzy jsem zjistil, že nejsem ani trochu silný. Byl jsem zbit takovým způsobem, že jsem musel pokračovat a učit se více. Ne že bych byl masochista, jen jsem to viděl jako něco opradu reálného.“
Dnes, po více než 25 letech je Ishizuka jeden z Hatsumiho hlavních učitelů. Při Hatsumiho cestě do U.S.A. minulý rok byl celou dobu po jeho boku – vždy jako jeho pravá ruka. Po léta na něho bylo odkazováno, když volali cizinci a ptali se po Hatsumi senseiovi. Hatsumi jen řekl cizinci, aby zavolal Ishizukovi a dal mu na něj číslo. Tetsuji a jeho žena, kteří mluví anglicky docela dobře, se s nově příchozím mohli dohodnout a vysvětlit mu, jak to chodí.
Ishizuka si myslí, že je to velmi přirozené, stále být studentem velmistra po tolika letech a to, že si neotevřel svou vlastní samostatnou školu. „Protože toto budō (staré bojové umění) nemá prakticky žádný konec, je stále zajímavé. Sensei (Hatsumi) je velmi jedinečný a ninjutsu je také velmi jedinečné. Učitel, kterému dojde materiál k učení, není dobrý. Abyste zvládli ninjutsu, musíte tomu věnovat alespoň 40 let a i potom si nejste jistí, že víte vše. Ninjutsu a Sensei jsou úžasná kombinace. Po 25 letech stále cítím, že budoucnost je stále přede mnou a jsem šťastný, že se toho mám pořád více k učení. Dává to životu mnoho zajímavého.“
Relativně dlouhý čas, který Ishizuka zasvětil ninjutsu, delší než u většiny ostatních, mu dává možnost poskytnout radu těm, kteří chtějí studovat a dosáhnout vyšších úrovní ninjutsu. „Nemusel jsem se učit ninjutsu pro nutnost boje. Ale z širšího pohledu je ninjutsu velmi užitečné ve všech aspektech života. Když nad tím tak přemýšlím – v životě, v sebekontrole, žít bez zbytečného úsilí – musíte to prožít. Bez zkušenosti není porozumění a nikdy nemůžete dosáhnout osvícení.“
Jako „ministr zahraničí“ Bujinkan Dōjō má Ishizuka shihan několik slov útěchy těm mnoha nejaponcům, kteří v této době studují toto umění. „Všichni jsou na tom stejně. Nezajímá nás země původu, Japonec, Američan, Izraelec, Švéd. Když někdo cvičí opravdově a užívá si to – to je to, co je důležité. Pokud se někdo chce naučit ninjutsu, měl by hledat dobrého učitele, učitele se zdravým rozumem a dobrým úsudkem, který má dobré srdce a má v sobě tři elementy ninjutsu: „shin“ (srdce), „gi“ (technika) a „tai“ (tělo). Ti, kteří si nejsou jistí, který způsob je ten správný by měli jet do Japonska, podívat se, jak trénujeme v hlavním dōjō a vzít si příklad. Nyní jsou k dispozici některé videokazety se Senseiem a také jeho články v časopisech poskytují ducha jeho učení. Pokud zde vidíte mistra pohybovat se a vidíte učitele, jak ho napodobuje, můžete říct, kdo je napojen na zdroj a kdo není.“
„Ninjutsu učí vyhýbat se boji a vyhýbat se útoku. To je jeden z nejdůležitějších rysů tohoto umění. Cvičíme, aby se tyto incidenty nestaly a když se někdy stanou, nemáme jinou volbu a bojujeme. Ale záměr je předcházet boji a nedostat se do něj.“
Od doby, kdy začal studovat pod Hatsumi Yoshiakim, změnilo se v ninjutsu mnoho věcí. Hatsumi byl prohlášen velmistrem a změnil si jméno z Yoshiaki na Masaaki pro štěstí v jeho novém postavení. Ale ninjutsu se ve skutečnosti nezměnilo – přizpůsobilo se měnícímu se světu. Jediná velká změna je způsob cvičení. Dříve byl o hodně násilnější a vyžadoval odolnost, ale dnes je o mnoho měkčí a jemnější. Ale způsob myšlení je stále stejný. „Hatsumi sensei říká, abychom na to vše zapoměli, abychom se učili to, co učí teď.“
Ishizuka vidí své dlouhé studium pod Hatsumi senseiem jako cennou zkušenost. „Některé věci, které jsem se od Senseie naučil před dvaceti lety byly pro mě velmi těžké na pochopení, jednoduše proto, že jsem tehdy byl velmi mladý. Ale s léty přišla zralost a já jsem dosáhl porozumění. To neznamená, že teď rozumím všemu. Ale život je zde proto, abychom získávali zkušenosti. Teorie – muri, jak ji nazýváme v japonštině – není dostatečná. Naučil jsem se vytrvat, když to bylo důležité a vyvarovat se dělání věcí, které by mě mohly ublížit. To se děje každý den. Už bych neudělal věci, které jsem dělal předtím, než jsem si začal být vědom ninpō (vyšší úrovně ninjutsu). Na první pohled to může vypadat, že to nesouvisí s tréninkem, ale vše je propojeno.“
„Měli bychom si uvědomit, že poznání ninjutsu zabere dlouhý čas a není to vůbec tak jednoduché, jak se může zdát. Proto je na světě tak málo lidí, kteří toto umění opravdu znají. V západním světě tohoto porozumění dosáhl pouze Doron Navon (8. dan) z Izraele. Strávil se Senseiem mnoho času a jeho plynná japonština mu umožňuje s ním komunikovat a vše se naučit.“
Mezi Ishizukou shihanem a mistrovstvím leží pouze jeden pomyslný krok. Ale Techan, jak ho Hatsumi sensei stále s velkou nákloností nazývá, o tento titul nebojuje. „Chci pokračovat v tréninku budō a protože mám tolik vlastních studentů, musím pokračovat, užívat si čas strávený s nimi a společně se vyvíjet. Nevidím nic, co by to mohlo změnit. Skrze budō se můžete zlepšovat a uvědomovat si věci, takže se můžete radovat ze života – tak si ho všichni užijme.“
(c) Ilan Gattegno