Další ze setkání se Svenericem Bogsäterem v Nýdku 2000
V lednu roku 2000 opět po nějaké době zavítal do České republiky shihan 師範 Sveneric Bogsäter z Holandska, aby tady mohl proběhnout další ze seminářů pod jeho vedením.
Sveneric je jedním z nejstarších nejaponských studentů Hatsumi senseie 初見先生. Za úroveň jeho znalostí a dovednosti v budō 武道 byl společně s dalšími třemi studenty jmenován mezi “Shi no Tennō 四の天皇” tedy “Čtyři krále (Evropy). Způsob výuky, jaký prezentuje Sveneric, vždy přiláká na seminář mnoho studentů a ti si posléze odnášejí mnoho zajímavých informací a zkušeností, které jim nadále pomáhají v jejich praxi bojových umění vyučovaných v rámci celosvětové organizace Bujinkan Dōjō 武神館道場.
Popravdě řečeno, když jsem byl oslovený k napsání krátké reportáže z tohoto lednového semináře, z prvu jsem nevěděl, jakým způsobem bych popsal všechny zajímavé okamžiky z tohoto setkání tak, aby z toho nebyl dlouhý, težce čitelný článek. Pravdou je, že toho bylo na semináři tolik zajímavého, že bych mohl psát několik stránek. Pak jsem si ale řekl, že zde nemusím popsat všechno. Pokusím se zmínit tady některé své postřehy, abych tak mohl přiblížit atmosféru semináře ostatním, kteří se nemohli tentokrát zúčastnit. V textu najdete Svenericovy citáty, které jsem se snažil co nejpřesněji zaznamenat.
Svou výuku Sveneric často doplňuje povídání o historii, filozofii i z jiných oblastí, které můžou účastníkům přiblížit jednotlivé pohyby, techniky či budō, jako takové. Je zajímavé, jakým způsobem mohou být bojová umění praktikována se snahou o pochopení jednotlivých detailů či různých souvislostí, bez kterých by toto učení jednoduše nebylo kompletní.
Snažím se již dlouho dělat si poznámky k technikám z každého semináře, kterého se zúčastním. Poznámky ze seminářů se Svenericem jsou plné různých myšlenek, které jsou nedílnou součástí výuky tohoto učitele.
„Nezaujímejte během svého pohybu/techniky statické kamae 構え, to není jejich správné využití. Používejte kamae jako součást svého plynulého pohybu.“
Hned úvod semináře byl zaměřen na správné využití tělesných pozic kamae v rámci základních technik. Jednoduše řečeno pokud tělo nebude využívat přirozeného správného postavení, bude mít omezené možnosti reakce. Zprvu Sveneric ukázal jak využívat základní pozice k nástupům do jednotlivých technik. Později však zdůrazňoval, že toto je jen počáteční způsob práce s postoji. Později je třeba tento způsob opustit. Kamae se musí stát nedílnou součástí našeho pohybu ve všech pohybech/technikách. Právě propojení pohybu s jednotlivými pozice byla věnována největší pozornost.
„V podstatě se dá řící neexistuje žádná dobrá ani špatná věc. I dobrá věc, kterou správně uděláte, ale v nesprávný čas, se stává špatnou. Důležité je správné načasování“
Dalším bodem semináře bylo uvědomění si, z jakého důvodu děláme jednotlivé pohyby během studovaných technik. Pokud nebudeme znát “příběh” procvičovaných technik, tak jen těžko pozorumíme správnému provedení jednotlivých pohybů. Není možné procvičovat techniku dogmatickým způsobem. Musíme najít to, co nás má ta konkrétní forma naučit pro náš následný trénink.
To je proto, abychom v momentě, kdy se dostaneme v rámci jedné techniky do situace, kdy je nemožné v ní pokračovat, tak byli schopni se přizpůsobit a využít tak jinou formu a zvrátit tak úspěch na naší stranu. Zde Sveneric hned zmínil paralelu z lidským životem. Pokud se dostanete do svízelné situace je třeba změnit způsob přemýšlení. To, že si budete stěžovat vaší situaci nijak nevylepší. Musíte najít způsob jak vývoj situace obrátit ve váš prospěch. Také zmínil, že to je jedno z učení Hatsumi senseie, který říká, že “budō je způsob jak žít”.
„Uvědomme si, že každá mince má dvě strany. Nikdy byste ale neměli zapomenout, že i s míncí se dá otáčet.“
Během tréninku nám Sveneric vyprávěl různé příběhy ze starého Japonska, prostřednictvím nichž se nám snažil vysvětlit jakým způsobem přistupovat ke studiu. Nemohu zapomenout se zmínit o tom, jakým způsobem Sveneric interpretoval tyto příběhy. Během barvitého vyprávění bylo zajímavé pozorovat práci Svenericova celého těla, rád bych vyzdvihnul práci hlavně mimických svalů. Jednoduše řečeno byla to dokonalá práce až divadelního talentu.
Na závěr jsem vybral jednu z myšlenek, která se mi vepsala do mysli. Podle mě vyjadřuje jak by měl člověk přistupovatke studiu bojových umění, ale i ke svému životu.
„Neustále se snažte ve své činnosti posouvat dále, být lepší. Ne vůči někomu jinému či svému okolí, ale vůči sami sobě. Jednoduše se snažte každý den se probudit s tím, že jste na své “cestě” o něco dále než jste byli včera.“
Sveneric Bogsäter je pro mě jednou z vyjímečných osobností, které jsem měl, díky bujinkanu, možnost ve svém životě potkat. Vždy se velice těším na další s tímto buyū 武友 (bojový přátelé), protože již samotné setkání v ním mě posouvá dále.
Bufū ikkan 武風一貫,
PavelS
(c) 2000, Pavel Slavík
dōjō-chō Bujinkan Dōjō Prague
pavels@bujinkanprague.com
www.bujinkanprague.com