Úvahy slavných šermířů o tameshigiri
Tameshigiri je v dnešní době velice populární součástí šermu. Snad je to z části díky rozšíření Toyama ryū, systému, který vznikl v dvacátých letech 20. století s posláním naučit základní techniky boje s mečem důstojníky japonské císařské armády. Tameshigiri tvoří hlavní část tréninku v Toyama ryū a jejích odnožích, ale tato forma sekání na cíl tradičně nebyla nijak významným prvkem většiny systémů šermu.
Otázka kladů a záporů tameshigiri pro dnešní studenty šermu byla pokryta v předchozím článku Sang Woo Kimem. Já bych se v tomto článku chtěl raději zaměřit na postoje k tameshigiri, které zastávali dva z nejváženějších šermířů moderní doby.
Takano Sasaburo (1862-1950) a Nakayama Hakudō (1872-1958) byli dvě z nejdůležitějších figur, co se týče vývoje moderního kendō. Praktikanti jak klasického šermu, tak modernějších forem shinai keiko, jejich způsob myšlení formoval umění boje s mečem, která dnes cvičíme. A jako takové jsou jejich názory na kendō a boj s mečem obecně značně relevantní pro všechny ty, kdo studují umění moderní i koryū. Následuje překlad jejich vlastních názorů na tameshigiri.
Takano Sasaburo – sekání helmic
Sekání srolovaných slaměných rohoží (巻藁, makiwara) je jen jako taková hloupá hříčka pro děti. Není vůbec důležitá. Tameshigiri v minulosti se provádělo na železných helmicích.
Lidé, kteří předváděli sekání helmic před císařem Meiji, byli Ueda Yoshitada (Umanosuke), Kajikawa Yoshimasa, Itsumi Sōsuke a Sakakibara Kenkichi. [Pozn. Tato událost se odehrála v roce 1886 a zahrnovala použití meče, kopí a luku na železných helmicích. Kajikawa se ve skutečnosti nezúčastnil.]
Sakakibara byl docela puntičkářský a nechal si svým studentem meč zkontrolovat předtím, než provedl sek. Ze všech zúčastněných byl právě Sakakibara tím, kdo prosekl nejhlouběji.
Suemonogiri (据物切, sekání postavených předmětů) je docela obtížné, takže helma byla naplněná teplou vařenou rýží, která zároveň helmu ohřála. Pokud by v helmě nic nebylo, pak by se meč jednoduše zlomil. Okara vařená v páře se dá k těmto účelům rovněž využít.
Je důležité znát výšku předmětu, který přesekáváte. Z toho důvodu také čas od času slyšíte, že se laikovi podaří přeseknout něco, co učitelé kendō nedokáží. V minulých dobách byla výška stojanu nastavená na 3 shaku (91cm). Každopádně, pokud je helma prázdná, při seku zazvoní a meč praskne.
Rovněž je třeba zmínit, že sekání hedvábí je velmi obtížné. V případě, že se předtím máčí v teplé vodě, je to ještě obtížnější.
Nakayama Hakudō – tameshigiri pro vyzrání iai
Tameshigiri je něco, co by se mělo provádět po mnoha dlouhých letech tréninku iai, poté co člověk dosáhne určité úrovně licencované zdatnosti [允許 – tradičně je to úroveň licence, která studentovi umožňuje otevřít si vlastní dōjō]. Tameshigiri dovoluje člověku adaptovat iai katy na nácvik skutečného sekání. Jinými slovy, iai by mělo být jádrem, aplikace kata v tameshigiri by měla být druhořadá. Avšak, dnes mnoho lidí naprosto ignoruje zachování korektní metodiky sekání s mečem a techniky a prostě přesekává věci. Důsledkem toho se naneštěstí o tameshigiri začalo uvažovat, jako o nezávislém cvičení. A tak se na ty nejdůležitější body techniky s mečem, např. jako tři odlišné klasifikace hasuji, pozvolna zapomíná. Jinak řečeno, každý druh battō používá čepel meče odlišným způsobem. Neexistuje fixní způsob, jak věci provádět. Dokonce i v jediné kata můžete nejdříve sekat prvními dvěma, nebo 3 suny (寸 cca. 3.03cm) čepele, poté může následovat sek střední částí meče. Chápaní tohoto rozdílu je zcela nezbytné.
Samozřejmě, způsob, jakým je čepel používána se mění v závislosti na cíli a vaší vzdálenosti od něj. Pokud není těmto bodům přikládána dostatečná důležitost, pak metodika meče bude nesprávná. Avšak, v dnešním iai tyto pojmy smísilo a stalo se velmi zmateným. Co více, je zde nedostatek zápalu pro seriózní studium. Dohromady tyto věci zapříčinily, že se z tameshigiri stal pouhý akt sekání, bez šance ovlivňovat způsob práce s tělem. Není třeba zmiňovat, že prosté sekání, bez zachování postupu hledání správné vzdálenosti, udržování zanshin a různorodých technik seků jednotlivých kata, je něco naprosto odlišného od tradičního přístupu k tameshigiri.
Chci, abyste si byli vědomi, že tameshigiri v iaidō je něco, co se odehrává na těch nejvyšších úrovních. Tím pádem v kombinaci s normálním tréninkem iai kata. Začlenil jsem Mizugiri 水切り – cviční sekání stojící vody bez způsobení šplouchnutí – do svých kata ve stoje. Poslední 3 sun čepele se používají pro sek. Sek je vedený rovně směrem dolů a nesmí při něm vyšplouchnout jediná kapka vody. Další způsob tameshigiri je Yukizumi 雪積み, pro nácvik seků vedených horizontálně. Za tímto účelem se nahromadí do kupy o výšce menší, než 1 shaku (30.3cm), a pak se použije jako cíl pro nácvik nukiuchi prostřední částí čepele.
Dalším druhem je waragiri 藁切り, které používá poskládané svazky slaměných rohoží. Každá rohož by měla mít mezi 5 a 7 suny (15.2-21.2cm) v průměru a navrší se na sebe po jedné do maxima šesti rohoží. Tento typ tameshigiri může být zahrnut do kata ve stoje, používající část čepele mezi středem a koncem. V závislosti na ryū-ha a kata, se může sláma nahradit jinými předměty, jako je bambus, prkna, vzrostlé stromy, nebo živé objekty [Pozn. zde Nakayama používá slovo 生物. Není jisté, zda jsou tím myšleny rostliny, nebo zvířata]. Tato forma sekání tak může být adaptována pro použití v mnoha různých kata.
Po dostatečném prozkoumání těchto metod sekání, můžete začít s nejpokročilejší úrovní tameshigiri: Usumonogiri (薄 物切り, doslovně sekání velmi tenkého materiálu). Pro tento účel se jediný list papíru položí na dřevěnou desku. Cílem této techniky je přeseknout papír a nezanechat přitom ani škrábnutí na dřevěné desce. To je poslední úroveň techniky – metoda studia kontroly ruky a schopnost zastavit sek. Zdokonalit tuto dovednost tak, abyste jí byli schopni vykonat pomocí techniky nukiuchi vyžaduje téměř nedosažitelnou úroveň umu. Je to něco, co se blíží ideálnímu způsobu provádění seku. Dovolím si tvrdit, že je nepravděpodobné, že by kdokoliv od dob Hayashizaki Jinsuke senseie dokázal ovládnout tuto techniku. Dokumenty Hayashizaki ryū to jen dokazují.
V podstatě všechny kata nakonec obsahují prvek sekání a nácvik sekání tímto způsobem se nazývá tameshigiri, či tameshigatana 試し刀. Významem se to velice liší od tameshigiri, které se cvičí dnes. Tameshigiri se má provádět jako doprovodné cvičení ke kata a ne samostatně.
Vezměme si za příklad waragiri, i pokud budete sekat tucetkrát po sobě bez pauzy, měli byste si zachovat perfektní rozestupy mezi každým sekem, a neporušit povrch následující rohože. Měli byste proseknout jednu, nebo dvě rohože, aniž byste se byť jen trochu dotkli další. Když sekáte horizontálně, měli byste být schopni proseknout rohož tam a zpět, aniž by z jediná z nich spadla. Každý sek, který v rohoži zanecháte, by měl být kolmý a hladký. Jako další příklad, měli byste sekat prkna perfektně vertikálně, či horizontálně bez závislosti na směru ubíhání zrna.
Navíc je mnoho druhů technik, které zahrnují sekání bambusu zavěšeného od stropu kusem papíru, nebo nití, tak abyste nepřesekli nit či nepotrhali papír, nebo také přeseknutí bambusu vyhozeného do vzduchu na tři kusy. Ovšem tady jde spíše o trik, jsou to jen techniky sekání a nemohou být nazývány tameshigiri. Podle mého názoru neslouží k žádnému účelu. Pokud srovnáte tyto techniky se skutečným tameshigiri zjistíte, že je tam takové množství rozdílů, a že se jejich účely vlastně vůbec nepřekrývají.
Slyšel jsem o lidech, kteří dokáží provádět takovéto triky, nedokáží dělat tameshigiri, jako součást kata a dokonce nedokáží ani správně provádět iai, ale tváří se jako by byli mistry s čtyřiceti, nebo padesáti lety tvrdého tréninku za opaskem, a tak plni pýchy, předvádějí veřejné exhibice tak řečeného tameshigiri. Jak vskutku žalostní lidé, tak ignorantští, jako žáby ve studni [Pozn. “žába ve studni neví nic o širém oceánu” je v Japonsku známé přísloví]. Je pravda, že já sám jsem dělal ukázky s názvem ‘tameshigiri’ před císařem a na velkých tai-kai, ale to bylo pouze proto, že jsem tam byl tím nejstarším. Uvnitř jsem se cítil docela trapně. Někdy jsem takové ztrapnění nedokázal přejít a ukázku jsem raději předváděl pod názvem suemonogiri.
Zkoušel jsem mnoho různých způsobů sekání objektů: Kirikuzushi (切り崩し), Kaeshigiri (返し切り), Kirifuse (切り伏せ), Kiriotoshi (切り落とし), Kiritsume (切り詰め), Gyakukaeshigiri (逆返し切り), Ojigiri (応じ切り), Deawasegiri (出会わせ切り) a další. Ovšem nikdy se mi nepodařilo provést jediný uspokojivý sek. Dnes, když cvičím Doshonibangiri (同 所二番切り, doslovně druhý sek ve stejném místě) – kde se první sek provede do poloviny cíle a druhý přesně do toho samého místa, aby čistě sek dokončil – tak je to jen chabou imitací toho, jak by to mělo vypadat. Třináct mých přímých studentů je hanshi, a třicet šest je kyōshi, ale ani jedenkrát jsem jim neudělil povolení dělat veřejné ukázky tameshigiri. Třeba jednou v budoucnu se najde někdo, komu povolení dám, ale v současné době [1956] Není nikdo u koho by se dalo předvídat, že by si to zasloužil. Budoucnost cvičení vypadá poměrně pochmurně, ve skutečnosti téměř beznadějně. Rád bych vážně požádal, aby se moji studenti věnovali zevrubnému a vážnému studiu tameshigiri. Rovněž bych rád, aby ti, kdo nejsou mými přímými studenty pochopili praxi a snažili se v této oblasti posouvat.
(c) 2011, Richard Stonell
Publikováno 28. ledna 2011 na webu kenshi247.net
Webové stránky zaměřené na techniky japonského meče v podání iaidō, kendō i starých koryū.