Životní hodnota ninjů
Jednou z velkých poct mého života bylo, když jsem byl nakladatelstvím Contemporary Books požádán, abych editoval anglické vydání knihy „Essence of Ninjutsu“ od Hatsumi senseie. Když jsem začal, uvědomil jsem si, že pro původního překladatele to musela být velice složitá práce, protože styl, kterým Hatsumi sensei píše, je velice jedinečný: Každá věta, každé kanji má mnoho významů. To je ninjovský způsob psaní. Měl jsem obavu, abych přílišně nezměnil, co bylo napsáno, tak jsem pouze pomohl s gramatikou a hláskováním. Nechal jsem mnoho tajemných pasáží, aby si je každý čtenář rozluštil sám „čtením mezi řádky“.
Nicméně já mám pocit, že v učení Hatsumi senseie je určitá podstata. A to ta, že „život“ je pro ninju tou nejdůležitější hodnotou. Domnívám se, že je důležité si všimnout, že Hatsumi sensei tuto hodnotu nevymezuje. V jeho kontextu neříká „život plný štěstí“ nebo „život plný úspěchu“ nebo „život plný bohatství“. Tyto druhotné hodnoty jsou všechny relativní. On mluví o životě v jeho nejelementárnějším a nejuniverzálnějším významu.
Na zdůraznění této základní podstaty Hatsumi sensei často říká další věci, které jsme všichni slyšeli, jako „Nejsem žádná země“, což snad znamená, že kulturní hodnoty zastírají podstatu budō; a „Nemám žádný styl“, což může být varování, že styl zastírá podstatu taijutsu.
Tato záležitost je doslova otázka života a smrti a vždy tomu tak bylo. Dokonce nedávno v bývalé Jugoslávii jsme viděli tento koncept hodnoty života odvržený. Jsou tam posedlí pojmy jako „vlast“ a „kultura“ nebo „styl“. „Kultura“ začala být považována za určující kritérium hodnoty člověka. Když se toto stane, téměř vždy z toho vyplyne, že ti, kteří nepatří k vaší kultuře mají jaksi menši lidskou hodnotu. Pak přijde „etnická čistka“. Když je „kultuře“ připisován větší význam, než životu, zcela jistě začne zabíjení.
V obecnějším smyslu to znamená, že kdokoli kdo klade něco nad život: kulturu, peníze, čest, slávu, prestiž, atd., bude zabíjet velmi nenuceně. Také to znamená, že mohou být jednoduše zabiti lidmi jiných, „nižších“ kultur, ke kterým se chovají hrubě.
Kulturní hodnoty jsou relativní: V závislosti na prostředí mohou být různé pro různé lidi. Dokonce lidé, kteří zdánlivě patří ke stejné kultuře se mohou snadnou neshodnout na svých hodnotách. Jsou všichni Američani stejní? Jsou všichni Japonci stejní? Myslí stejně? Mají stejné zkušenosti? Ne, samozřejmě že ne. I kulturní a návykové hodnoty stejného člověka se mohou změnit. Tímto způsobem můžeme na důležitost kultury nahlížet jako na mýtus; stvoření lidské mysli. Jediná věc, která může být na lidech stejná je to, že si váží vlastního života a životů svých milovaných. V tomto ohledu jsme si všichni rovni (a v žádném jiném z hlediska relativní důležitosti), nezávisle na kultuře. Když se tento fakt lidské přirozenosti střetne s kulturním nebo zvykovým momentálním rozmarem nás, nedokonalých lidských bytostí, končí to konfliktem a násilím. Z tohoto důvodu já věřím, že je důležité žít jako když „Nejsem žádná země“. Toto téma se vztahuje obzvláště k budokovi. Trénujeme jako ninja; a přece jako lidské bytosti jsme náchylní kulturním předsudkům jako všichni ostatní. Pamatujte, že cílem našeho výcviku je žít. Mnoho z nás trénuje bojová umění do určité úrovně dovednosti. Na ní si připadáme spokojení. „Zamilujeme se“ do stylu bojového umění, který jsme si sami vytvořili. I když od tohoto bodu můžeme trénovat mnoho let, ve skutečnosti se nebudeme vyvíjet. Styl, jako kultura, nic neznamená v otázkách života a smrti. Nebudeme se vyvíjet, pokud neopustíme svůj styl pro mu (beztvarost).
Člověk by mohl racionalizovat, že je hloupé a nebezpečné vzdát se „ozkoušené a správné“ metody, našeho „stylu“, pro beztvarost. Ale je fakt, že věc, která vás zabije je čimkoli kromě věci, na kterou jste se připravovali. A proto je styl zbytečný.
Znovu opakuji, cílem ninpō je žít. Nejsou žádná označení, žádné modifikace. Žít, jen žít. Ale tato životní hodnota je dvojná: naše životy a životy ostatních. Chránit svůj vlastní život je samozřejmě sebeobrana. Chránit ostatní znamená být bojovníkem.
Zní to romanticky nebo hrdinně, když si sami sebe představíme jako bojovníky, putující světem, chránící slabé a bezbranné. Ale to není realita. Abychom skutečně žili jako bojovníci a pomáhali budovat mír, musíme dát příklad tím, že se ke všem lidem, chudším a bohatším, hloupějším a chytřejším, horším a lepším, budeme chovat se základním respektem. To je těžké a může to vyžadovat velikou odvahu; lidé, kteří se liší, v nás mohou probouzet strach nebo odpor. Přesto pokud nebudeme respektovat životy ostatních, i když nemáme rádi nebo nerozumíme jejich chování, přirozeně dojde ke konfliktu a násilí. Nejsou snad na světě bohatší, chytřejší, lepší lidé než vy? Dělá to jejich život hodnotnějším než váš? Pro vás ne! Všichni lidé jsme v tomto stejní. Naše dovednosti bojového umění nám mohou dát odvahu a sebevědomí vidět hodnotu života ve všech lidech a také ji podporovat a bránit. Život, ne kultura, barva, víra nebo chování, je tou nejdůležitější a univerzální hodnotou. Život stojí za to chránit. To je cílem našeho výcviku: chránit život.
(c) Jack Hoban
Jack Hoban je jedním z nejstarších amerických studentů ninjutsu. Je také bývalým kapitánem U.S. Marine Corps (americká námořní pěchota), kde krom jiného byl zařazen jako odborník na specifickou oblast pro Marine Corps Martial Arts Program (MCMAP).