10+5=DKMS 2010
Letošní seminář daikomyō-sai přišel a odešel stejně rychle jako japonský podzim. Letos jsme se soustředili na chvějící se list padající prostorem, rozeznívající spojení mezi taijutsu, yoroi kumiuchi a tachi. Hlavní poselství prosvítalo skrze mračna jako nebeské spojení Kami musubi.
Trénink byl velice kvalitní a sōke byl plný bezhraničné inspirace jako vždy. Atmosféra byla obzvlášť upřímná a mezi členy bujinkanu bylo cítit opravdovou blízkost. („Děti vyrostli,“ řekl mi sōke během ukázky účastníků.) Viděli jsme velice působivé ukázky taijutsu od některých velice inspirativních členů bujinkanu – byly ještě působivější, když vezmeme v úvahu fyzický stav participantů. Gratuluji, Briane a Steve – Vaše schopnosti jsou velice inspirativní a vaše srdce ještě víc.
Ranní trénink jsme začali ukázkami yoroi kumiuchi. Měli jsme možnost vidět, jak zbroj může být užitečnou pomůckou a překážkou zároveň. Smekám před Duncanem a Holgerem za to, jak směle tenhle aspekt dokázali předvést. Bylo to zároveň působivé i obohacující a přineslo to nový smysl aspektu shugyō.
Pokud se zpětně podívám na trénink a zamyslím se nad hlavním poselstvím, které z něho plynulo, mám pocit, že tentokrát to byla velice reálná lekce týkající se testu na 5. dan. V poslední době se více zaměřujeme na úroveň 15. danů a s tím související aspekt shingitai. Sōke vysvětlil, že tenhle test je velice kritickou ukázkou bojové schopnosti sjednotit techniku a ducha. Během testu je důležité, aby sedící i sekající dosáhli nebeského spojení ve smyslu shobu mezi 15. a 5. danem. Když to velice zjednoduším, 5. dan má za úkol vyprázdnit mysl a poddat se tlaku a spojit to s taihenjutsu, které mu pomůže uniknout nebezpečí a 15. dan má provést sakki, neboli úmysl zabít, spolu s čistým a opravdovým sekem.
Ukazuje se, že je náročné udržovat tohle spojení dlouhodobě. Nicméně, je jasné, že musíme prodloužit konzistentnost tohohle spojení prostřednictvím tréninku a porozumění tomuhle aspektu shiteno.
Bylo to poprvé, co jsem byl svědkem testu na 5. dan s přímými kritickými instrukcemi od shihanů a zpětnou vazbou v reálném čase. Byla to důležitá lekce pro všechny přítomné; nezáleží na tom, zda seděli, sekali nebo pozorovali.
Jak jsem již víckrát zmínil ve svých příspěvcích, je nesmírně těžké provést něco, co jsme se naučili, bez toho, abychom to dlouhodobě a nesobecky trénovali.
Bylo řečeno, že tématem příštího roku bude kihon happō. Myslím, že nepůjde ani tak o techniku, jako spíš o schopnost provést základy efektivního a spravedlivého budō na nekonečném počtu úrovní.
Bufū ikkan
(c) 2010, Doug Wilson
Doug pomáhá překládat na sōkeho výukových hodinách. Také je překladatelem sōkeho posledních knih vydaných nakladatelstvím Kodansha.
Publikováno 8. prosince 2010:
http://henka.wordpress.com/2010/12/08/105dkms-2010